Kreativní cesta k duševnímu zdraví

V posledních letech dochází k nárůstu psychických potíží u dospělých i dětí. Důvodem jsou jistě mimo jiné vnější události, které nás v posledních letech ovlivňují (např. pandemie covidu-19, válka na Ukrajině či válečná situace v Pásmu Gazy), a rychle se měnící svět kolem nás. „Na naši schopnost učit se, dávat pozor, přizpůsobovat se jsou neustále kladeny vysoké nároky. Denně jsme vystaveni obrovskému množství podnětů, které vyčerpávají naši pozornost, a také sociálnímu tlaku plynoucímu z kolektivů v práci nebo ve škole. Děti i dospělí se mohou dostat do situace, která je nad jejich aktuální síly. To vede k úzkostem až panikám, neklidu, poklesu nálady, poruchám spánku, nechutenství nebo přejídání, ulpívání na rituálech, vtíravým myšlenkám,“ uvádí klinická psycholožka Mgr. Ivana Benešová. 

Vážný problém patří do rukou odborníků

Léčba vážného problému patří výhradně do rukou odborníků – klinických psychologů nebo psychiatrů. Tak jako si sami neléčíme zlomenou ruku nebo angínu, neměli bychom to dělat ani u psychických obtíží. Vážný problém nastává, když psychické rozpoložení dospělého či dítěte už komplikuje zvládání každodenních úkolů a činností. Maminka například přestane zvládat domácnost nebo pracovní povinnosti, začne se vyhýbat lidem, dítě si před odchodem do školy opakovaně stěžuje na bolesti bříška apod. „Důležitý je přitom charakter změny – pokud byl partner dříve ve společnosti jako ryba ve vodě a teď se přátelům vyhýbá, pokud se dítě dříve těšilo na trénink a teď na něj odchází otrávené, může to signalizovat problém. V případě méně výrazných změn a změn v počátcích si s potížemi, které za nimi stojí, dokážeme pravděpodobně poradit sami,“ uvádí Mgr. Benešová. 

Kdy zpozornět u dětí?

Třeba tehdy, když se dříve upovídané dítě přestane svěřovat a najednou z něj nic nevytáhneme. Když dříve klidné dítě začne být napjaté, podrážděné, utrhuje se na nás a je neklidné. Když dříve aktivní dítě vidíme polehávat, stranit se třeba sourozenců a chodit „od ničeho k ničemu“. „U některých dětí nemusí dojít ke změně chování, ale psychická nepohoda se promítne do oblasti těla. Pak si dítě například opakovaně stěžuje na bolesti bříška nebo únavu bez předchozí námahy, starší děti na časté bolesti hlavy. Ne každá změna přitom znamená problém, může být samozřejmě spojena jen s vývojem,“ upozorňuje Mgr. Benešová. 

Co dělat, když máme podezření, že se něco děje

Většinou je dobré neptat se dítěte přímo: „Co to s tebou je?“, je vhodnější začít si s ním povídat o kamarádech, o jeho koníčku nebo o nějaké školní záležitosti a nechat je, aby se rozpovídalo. Tedy položit konkrétní dotaz a ten se pak snažit nenásilně rozvést dál. Na otázku: „Tak co bylo ve škole?“ nejspíš dostaneme od většiny dětí jednoslovnou odpověď.