Blíží se druhé výročí ruské invaze na Ukrajinu. A kolem mě se ozývají hlasy, proč o tom pořád mluvíme, proč se Ukrajina jednoduše nevzdá, aby už to skončilo. A zároveň se objevují zprávy o napětí v Pobaltí, fundované analýzy situace, ze kterých plyne, že pokud by Ukrajina kapitulovala, nic by neskončilo. Čekala by nás obří migrační vlna, protože kdo by mohl, vzal by nohy na ramena, a boje by se přesunuly dál. A tak mějme prosím na paměti, že válka nefunguje tak jako běžné mezilidské konflikty, že neklidné a těžké časy prožívají i lidé v Pásmu Gazy a kdekoli na světě, kde právě probíhá nějaký zásadní střet. Všichni máme možná pocit, že to nedokážeme ovlivnit, že jsme moc malí páni na to, abychom zastavili agresora. Ano, to jsme. Tenhle pocit bezmoci je normální, neměli bychom jím ale zpochybňovat snahy okupovaných zemí o vlastní obranu. Svět je vlastně strašně malý, a tak si uvědomme, že se leckde bojuje i za to, aby se válka nedostala až k nám.
Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, abyste žili v míru sami se sebou. Abyste dokázali najít, co vás utěšuje, konejší, posiluje a dodává vám sílu k dalšímu růstu.
Mgr. Marie Těthalová
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.