Jak na svět se podíváš…

Může být veselý, temný, srdečný i nelaskavý. Jak ho vidím právě teď? Co si do něj promítám? A co od něj očekávám? Jedna skutečnost a mnoho pohledů. Můžeme si o nich povídat, někdy se o nich třeba i pohádáme, jindy se na nich shodneme. Tím světem pak nemusí být nic velikého, může to být třeba dnešní ráno v tramvaji, která pro někoho jela moc rychle, jiný musel stát a další se tam nudil. Úsměv paní prodavačky v pekárně na rohu, který se mi může zdát ironický, jinému srdečný a další ho nepostřehne. A co teprve my sami, jak se vnímáme? Jsme teď zrovna veselí? Hladoví, a proto možná trochu nevrlí? Unavení? Možná nám tohle všechno připadá jako banality, ovšem pokud se pokusíme opravdu vnímat, jak nám v dané chvíli je, možná se dobereme i přijetí dané situace, nebo naopak najdeme sílu pro změnu. A ta nemusí být velká ani nijak zásadní. Změníme na chvilku prostředí, protáhneme se, a i když pochopitelně z plné třídy dětí nemůžeme nikam odejít, možná se nám povede „utrhnout“ si minutu sebepéče, i kdyby to byla „jen“ sklenice studené vody nebo pohled z okna. Cokoli pomůže na chvilku odstoupit a získat nový úhel pohledu. Na svět i na sebe.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, abyste si podobných mikrochvilek dokázali najít to potřebné množství. A abyste měli kapacitu i na delší odpočinky, odstoupení. I pár minut chůze kolem bloku je fajn, i jen tak chvíli ležet s nohama nahoře pomůže.

Mgr. Marie Těthalová