Genová terapie lenosti

Díky genové terapii se z váhajících primátů stávají workoholici. Stačí jenom lehce pozměnit jejich genetickou výbavu. Stejně jako lidé, i opice mají tendenci k lenošení a zahálení, zejména tehdy, je-li jejich cíl nebo úkol,který musí splnit, velmi vzdálený. Když se však stane velmi aktuální, jsou ochotny pracovat mnohem intenzivněji a tvrději, aby takového cíle dosáhly. Ovšem za podmínky"vypnutého"klíčového genu v takovém jednání jsouopice ochotny a schopny pracovat velmi intenzivně již od samého počátku. Toto zjištění vychází z experimentu, který spočíval v práci s opicemi, jež byly cvičeny k jednoduchému úkonu - opakovanému zvednutí páčky poté, co se namonitoru objeví zelené světlo. Zároveň se se snižujícím počtem opakování úkonu zesvětloval jiný terč, podle kterého opice byly schopné odhadnout délku celého sezení. Poté, co tento úkon opice zvládaly s naprostou bravurou, jimbyl do mozku injikován jednořetězcový úsek DNA, kódující protein D2 receptoru. Tento úsek DNA dočasně vypnul klíčový gen v oblasti rhinocortexu, tedy oblasti důležité mimo jiné také pro vnímání odměny. Opice poté přestaly býtschopny odhadu, kolik cvičení ještě bude následovat, než dostanou odměnu za provedený úkon. Přestaly být zahálčivé a od samého počátku se své práci věnovaly mnohem intenzivněji. Tým výzkumníků doufá, že jejich studie alespoňnapomůže porozumění složitým mozkovým procesům nejen u opic, ale také u lidí. Např. lidé často nepociťují užitek, a tím i uspokojující adekvátní odměnu ze své práce, což může bezpochyby vést ke vzniku depresivních nálad adepresí. To může mít úzkou spojitost s porušenou expresí D2 receptoru. Studie byla publikována v časopise Nature a informoval o ní server Medicina.cz.