Aktivní imaginace

Ang Lee Seifert, Theodor Seifert, Paul SchmidtPraha, Portál 2004. 204 s.Nakladatelství Portál vydalo další z jungiánsky laděných knih, tato se zabývá aktivní imaginací, jednou z významných technik používaných právě v analytické psychoterapii. Aktivní imaginace slouží podle autorů knihy k tomu,abychom vstoupili do kontaktu se svým nevědomím, které může prostřednictvím aktivní imaginace pomoci zrcadlit to, co člověku ve vědomém životě chybí. Tvůrčí potenciál nevědomí přichází člověku na pomoc a vede ho jako vnitřníprůvodce k podstatě jeho duše.Kromě literárních symbolů (Malý Princ, Beatrice z Danteho Božské komedie a zejména postavy z indické náboženské literatury) autoři ilustrují knihu řadou obrazů vzniklých aktivní imaginací jejich klientů, a to zejména vsedmé kapitole nazvané"Užitečná nasměrování"a v desáté kapitole nazvané"Dosáhnout cíle a být doma". Tyto kapitoly jsou díky tomu velmi čtivé na rozdíl od některých teoretických pasáží předchozích kapitol.Škoda jen, že u příkladů imaginací klientů chybí širší životní kontext, proto nejsme příliš schopni posoudit, jak dalece aktivní imaginace skutečně změnila jejich život. Podobně náznakově se autoři pokoušejí i o protnutíaktivní imaginace jako psychologické techniky s fyzikou či s neurofyziologickými funkcemi mozku. Výsledek působí trochu nevěrohodně (imaginace galaxií, synchronizace činnosti mozku a podobně).Zajímavé je, že autoři dávají nevědomí v aktivní imaginaci zcela"volnou ruku"s důvěrou, že bude člověka vždy vést správným směrem. Šestá kapitola je také tak nazvaná -"Bezpečné vedení". V oddíle"Superimaginace"v této kapitole přímo doporučují čtenáři, aby si při aktivní imaginaci cíleně zvolil určitou osobu (nikoli z reálného života), která by měla jako jakýsi agent plnit v jeho životě určitou úlohu. Jakopříklad autoři uvádějí"poradkyni pro otázky výživy, dbající na zachování žádoucí hmotnosti","cvičitelku fitness, která motivuje ke každodennímu cvičení"a další. Otázku, co se stane, když se z těchtoagentů vyklubou zástupci tyranizujícího superega, jako je tomu u některých neurotických poruch, ovšem autoři neřeší.V poslední kapitole se čtenář konečně dostává k tomu, co mu chybělo po celou četbu knihy, a sice jak se vlastně metoda aktivní imaginace prakticky provádí. Trochu se zklamáním ovšem zjišťuje, že od praktických informací seautoři opět vracejí k již několikrát probrané teorii, takže se o samotné praxi vlastně moc nedozví. Ačkoli jsou v závěru knihy velmi užitečné praktické rady, čtenář se například nedozví nic o možných chybách při prováděníaktivní imaginace, zda a jakým způsobem lze použít tuto metodu v psychoterapeutickém procesu či něco o skupinové aktivní imaginaci, která je v textu zmíněna na předposlední straně. A to je velká škoda, protože u metody, kteráje koneckonců především praktická, by měli autoři dát praxi daleko větší prostor.