Sociálně znevýhodněné děti potřebují intenzivní podporu

Mgr. Petra Koblicová z Církevní mateřské školy Jonáš v Pacově má s touto tematikou bohaté zkušenosti. „V minulosti měla naše MŠ více dětí sociálně znevýhodněných, hledala jsem proto informace, jakým způsobem s těmito dětmi pracovat. Právě v tuto dobu přišla nabídka od Egle Havrdové, PhD., abychom se zapojili do pilotního projektu Tvorba metodiky na poskytování včasné péče dětem se sociokulturním znevýhodněním a její implementace do MŠ. Náš program vznikl na základě konkrétních výstupů projektu a vlastních zkušeností. V návaznosti na tento program jsme se s kolegyní zúčastnily několika stáží ve Walesu.“

Sociální znevýhodnění je jasně definovaný pojem, přesto jsem se Petry Koblicové zeptala, jak jej vnímá. „Nějak instinktivně se bráním toto označení používat, protože v okamžiku, kdy nějaké dítě do této kategorie zahrnu, mám pocit, že jsem právě podpořila jeho znevýhodnění.

Pokud nebudu doslovně citovat školský zákon, zjednodušeně by se dalo říci, že se jedná o děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které potřebují zvýšenou míru podpory pro zajištění rovnocenných podmínek pro maximální možný rozvoj dítěte. Mám-li být konkrétnější a použiji nějaké příklady z praxe naší mateřské školy, jedná se o děti žijící v rodinném prostředí s nízkým kulturním a sociálním postavením, o děti patřící k etnické nebo národnostní menšině nebo žijící ve specifickém sociálním prostředí. Důvody jsou různé od nedostatečného materiálního zázemí, nevyhovujících bytových podmínek, častého stěhování rodiny až po konflikty v rodině. Tyto rodiny většinou nepovažují vzdělání svých dětí za důležité, nezajímají se o něj, proto navázání spolupráce se zákonnými zástupci ve prospěch dítěte je většinou obtížné a problematické. V posledních letech se setkáváme i s dětmi, které jsou znevýhodněny z důvodu nedostatečné znalosti vyučovacího jazyka,“ vypočítává Mgr. Koblicová. „V tomto školním roce se podle našeho posouzení sociální znevýhodnění týká pouze čtyř dětí z 28 dětí a za to jsme rádi. Z praxe víme, že pro začlenění těchto dětí je lepší, když počet sociálně znevýhodněných dětí ve třídě není příliš vysoký. Před dvěma lety to bylo dětí sedm, což byla při tehdejší kapacitě naší CMŠ téměř třetina,“ dodává.

Rodinné zázemí

Zajímalo mě, jaká specifika mají sociálně znevýhodněné děti, s nimiž mají v CMŠ Jonáš zkušenost. „Jako jeden z příkladů uvedu chlapce, který pochází z početné rodiny s devíti dětmi. Jednotlivé děti mají odlišné rodiče, některé jednoho nebo oba společné. Rodina má nízké sociální postavení a je ekonomicky slabá. Chlapce do MŠ přivádí a zase vyzvedávají většinou starší sourozenci, různé tety a strýcové. Komunikace a spolupráce se zákonnými zástupci dětí je obtížná, často minimální. Problémy, se kterými se setkáváme, většinou pramení z odlišného životního stylu a návyků v rodině, než jaký je podporován v MŠ. Jedná se o způsob komunikace, sebeprosazování, nedostatečné návyky, sníženou schopnost respektovat pravidla a oslabený autoregulační systém. Děti jsou naopak zdatné v oblasti praktického života, umí se postarat např. o mladší sourozence nebo pomoci při úklidu. Také oblast hrubé motoriky a lokomoce je na dobré úrovni. Oslabena je především oblast kognitivní a řečová. Docházka do MŠ je nepravidelná, především koncem měsíce, kdy rodině dochází finanční prostředky,“ popisuje ředitelka CMŠ Jonáš.

Sociální znevýhodnění pochopitelně není problém, s nímž by se potýkalo pouze dítě. „Ano, sociální znevýhodnění se týká celé rodiny,“ souhlasí Petra Koblicová. „Často je ze zákonných zástupců cítit nejistota, obavy a očekávání odměřeného chování ze strany učitelek MŠ. Myslím, že právě na prvním kontaktu učitelky s rodiči hodně záleží a zásadně ovlivňuje i další spolupráci. Proto prvním krokem ze strany učitelky je snaha navázat přátelský kontakt nejen s dítětem, ale i s rodiči. Vyzdvihnout něco, na co může být rodič pyšný. Ať jsou to hezké oči dítěte, jméno nebo to, že dítě při příchodu pozdravilo. Druhým krokem je udržet kontakt s rodičem. Pokud přivede dítě do MŠ, najít si chvilku a promluvit s ním. Opět začínáme pozitivně.

Upozorníme na nějaký úspěch dítěte, pochválíme ho, vyzdvihnem v čem je dítě dobré, ideálně, když se nám podaří tuto pochvalu propojit i s rodičem. Společně s dítětem mu vyprávíme, co jsme všechno v MŠ dělali. V tuto chvíli se nabízí i prostor pro propojení s rodinným prostředím. Motivace může být např. nově nabytou dovednost také ukázat tatínkovi, babičce, sourozencům, aby viděli, jakého mají šikovného syna, vnuka, brášku. Třetím, možná nejobtížnějším, krokem je práce s rodiči ostatních dětí. Podporovat tolerantní prostředí. Vyhnout se jakýmkoliv negativním poznámkám vůči rodičům dětí se sociálním znevýhodněním, natož dětem. Že to platí obecně, vůči všem dětem a jejich rodinám, to snad ani zmiňovat nemusím. Naopak je dobré vyzdvihnout jakoukoliv jejich snahu. Příležitostí k navázání přátelského kontaktu může být i pořádání společných aktivit pro rodiče s dětmi.“

Postavení ve skupině

Jaké postavení má dítě se sociálním znevýhodněním ve skupině vrstevníků? Jak ho ostatní děti „berou“? „To je velmi individuální,“ říká Petra Koblicová. „Hodně záleží na osobnosti dítěte a jeho chování v kolektivu. Pokud dítě žije v rodině s negativními vzory chování, přejímá je a stejné vzorce chování používá i v kolektivu dětí, pak nastává samozřejmě problém. Důležité je tyto situace nepřecházet, s dětmi je řešit a důsledně dbát na dodržování pravidel. Moje zkušenost je taková, že ve věkově smíšené třídě, kdy každé dítě je na jiné vývojové úrovni, jsou případné odlišnosti, ať už to jsou sociální nebo jiné, lépe přijímány.“

Sociální znevýhodnění se promítá nejen do materiální situace rodiny a tedy i dítěte, ale zasahuje mnoho oblastí v životě dítěte. Petra Koblicová souhlasí. „Děti se sociálním znevýhodněním často nemají ve svém okolí dostatek podnětů pro svůj všestranný rozvoj, proto bývá častější oslabení v jedné nebo více oblastech vývoje. Chybí jim potřebné zkušenosti s činnostmi, jako je kreslení, stříhání, modelování, stavění puzzle, stavebnic.

Nemají zkušenost s knihami, čtenou pohádkou, příběhem, rozpravou, popisem obrázků. To samozřejmě ovlivňuje jejich komunikační dovednosti, slovní zásobu a mají tak omezenější prostředky k uchopování světa.“

Rizikové chování

V souvislosti se sociálním znevýhodněním se objevuje také rizikové chování v okolí dítěte.

Práce načerno je ještě relativně malý problém, ale může to být drobná i větší kriminalita, závislosti, patologické vztahy v rodině. „Ve své praxi jsem se nesetkala přímo s kriminalitou rodičů ani závislostmi, spíše složitými rodinnými vztahy,“ konstatuje Petra Koblicová. „Nestabilní rodinné prostředí, časté hádky, výměny partnerů, to vše může negativně ovlivňovat psychickou a fyzickou pohodu dítěte.“

Sociální znevýhodnění se velmi často spojuje s etnicitou. Automaticky se bere, že co Rom, to sociálně znevýhodněný. „Určitě se etnicita nedá automaticky spojovat se sociálním znevýhodněním. Každého je nutno posuzovat individuálně, snažit se podporovat toleranci k odlišnostem, využívat všech možností, aby děti mohly poznat i jiné kultury a jejich zvyky. Naše MŠ například spolupracuje s romským knězem, který má zajímavý, moderní přístup a pro děti je kamarád.

Dalším mýtem je ten, že sociální znevýhodnění se automaticky rovná chudoba. „Sociální znevýhodnění je jasně vymezeno zákonem. Do této kategorie mohou podle mého názoru patřit rodiny jak ekonomicky slabé, tak paradoxně i rodiny s vysokou socioekonomickou úrovní, kde rodiče na děti nemají čas,“ uvedla Petra Koblicová.

Pozitivní vztah je důležitý

Zajímala jsem se o to, jak se v CMŠ Jonáš daří práce s dětmi se sociálním znevýhodněním.

Škola má totiž vypracovaný vlastní intervenční program, který je inspirován metodikou Význam včasné intervence v raném vývoji dítěte, kterou napsaly Leona Běhounková, Egle Havrdová a Zora Syslová. „Úspěšná intervence se těžko hodnotí. Jistým indikátorem může být spolupráce rodiny se školou, její angažovanost ve vzdělávání nebo školní úspěšnost.

My za úspěch považujeme, když dítě dochází pravidelně do MŠ, rodiče se o své dítě zajímají a v neposlední řadě, když je dítě u nás spokojené. Kolik si toho později odnese do života, to ukáže čas.“

Petru Koblicovou jsem požádala, aby pedagogům dala doporučení, jak pracovat s dětmi, které se potýkají se sociálním znevýhodněním. „Je třeba vytvořit si pozitivní vztah s dětmi. Ukázat jim svůj zájem o ně, že je respektujeme a důvěřujeme jim. Hodně a účinně děti chválit. Zaměřit se na rozvoj socioemočních dovedností, nastavení jasných pravidel a dbát na jejich dodržování, rozvíjet spolupráci s rodinnou. Mít dobré znalosti nejen o dítěti, ale i o jeho rodinném prostředí a citlivě pak doplňovat to, čeho se v rodině nedostává.“

***

Nestabilní rodinné prostředí, časté hádky, výměny partnerů, to vše může negativně ovlivňovat psychickou a fyzickou pohodu dítěte.