Aktuální situace v předškolním vzdělávání

Tuto problematiku sleduji již několik let a zdá se mi, že ti, kteří zákon připravovali, nevěnovali pozornost odborníkům z této oblasti. Tvrdím to z pozice speciálního pedagoga, předškolního pedagoga a ředitele mateřské školy – v dané oblasti se pohybuji již řadu let.

Povinná docházka pětiletých dětí

Je s podivem, že tato legislativní změna přichází v době, kdy do mateřských škol dochází odhadem kolem 90 % pětiletých dětí, takže zákonné opatření se vskutku míjí svým cílem. Z hlediska koncepčního a legislativního považuji tuto zákonnou změnu za zbytečnou administrativní zátěž pro ředitele mateřských škol a zbytečnou „buzeraci“ rodičů předškolních dětí. K této situaci se vyjadřují odborníci (předškolní pedagogové a psychologové) již řadu let, po která se zákon připravoval, a mimo ministerstvo jsem nezaznamenal jediný kladný hlas, který by tuto změnu vítal. Sám jsem se účastnil mimo jiné kulatého stolu jednání odborníků, kam byli pozvání zástupci ministerstva, ale jejich židle zůstala prázdná. Evidentně je hlas odborné veřejnosti nezajímal. Na tomto setkání jasně zaznělo, že jediným důvodem, proč je povinný rok předškolního vzdělávání zaváděn, je, aby se děti z nepřizpůsobivých rodin, rozumějte romské děti převážně ze severní Moravy, dostaly do předškolního zařízení a byly lépe připraveny na základní školu. Úmysl není špatný, ale prostředek zcela nešikovný. Je to trochu, jako bych si vzal na okopání záhonu na malé zahrádce traktor a pluh. Kolegové pracující s těmito sociálně slabými rodinami navrhli, aby bylo těmto dětem cíleně nabídnuto stravování ve školce zdarma, takže by začaly své děti samy do školek posílat. Možná to není řešení univerzální a okamžité, ale určitě moudřejší než zavádět povinný předškolní rok. Přestože jsem sám učitel, nejsem nadšený zastánce kolektivní výchovy. Tomu, kdo ji chce využít, ji nabídněme, ale pokud si chce rodina dítě nechat doma, tak jí to umožněme a zbytečně ji nevystavujme sankcím za to, že nechce své dítě dávat do školky. Já osobně jsem přesvědčen, že prvotní odpovědnost za výchovu nese rodič a až pak stát, když rodina viditelně selhává. Existuje sice možnost individuálního domácího předškolního vzdělávání, ale i tak dítě musí být zapsané v příslušné školce, musí tam dojít na přezkoušení, s čímž se pojí další nesmyslná zátěž pro školku i pro rodiče.