Pedagogickou práci vykonávám v mateřské škole 40 let. Z toho 15 let ve funkci ředitelky, jak v období před revolucí, tak po revoluci. Prošla jsem složitým a náročným převodem školy na právní subjekt.
Myslím si, že za tak dlouhou dobu mám dostatek zkušeností s touto profesí a že jsem měla možnost poznat účinek různých politických i módních vlivů. Také mohu zodpovědně říci, že většina učitelek dělá svoji profesi s láskou a nadšením a za jakéhokoli režimu se snaží pracovat s dětmi tak, aby byly spokojené a šťastné. Nemohu se ale již nečinně dívat na další zhoršování situace v předškolním vzdělávání. Po revoluci se zdálo, že snížení počtu dětí na 20 na třídu konečně umožní pracovat učitelkám MŠ tak, jak to děti potřebují, s možností tak důležitého individuálního přístupu. Nadšení, že si svoji školu můžeme sebevědomě vést a rozvíjet, protože nejlépe víme, co potřebuje, nám však brzy zkalil nárůst administrativy a nesmyslných hlášení. V neskutečné a geometrickou řadou narůstající džungli předpisů právních, hygienických, bezpečnostních, pracovních… se mnohdy ztráceli i právníci s rozdílnými pohledy na určitou problematiku. Nařízení, která mnohdy platila od 1. ledna daného roku, do MŠ dorazila až koncem února. Mnohdy zbytečná administrativní zátěž tak ubírala a ubírá čas potřebný na pedagogické vedení a na práci s dětmi. A kontrolní orgány (kontrolující pouze svou naučenou oblast) se ohánějí kouzelnou formulí, že nejsou poradní orgán (mnohdy ani nevědí o problémech, které školu tíží, natož jak daný problém řešit). Praxe je totiž složitější než teorie.
Po zjištění marnosti boje s byrokracií jsem já sama dospěla k přesvědčení, že mě více naplňuje práce s dětmi. Rezignace na funkci ředitelky zaskočila i zřizovatele, ale svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala a naplno se opět věnovala své milované tvořivé práci s dětmi. Sleduji však z profesionálního hlediska veškeré dění a situaci. Ředitelky a učitelky jsou pod stále větším tlakem ze strany stále se měnících nařízení ze strany MŠMT, ze strany zřizovatele i rodičů (kapacitní listiny se těžko snižují, kroužky naopak rodiče vyžadují).
K velkému počtu problémů se přes diskutabilní fenomén kroužků nyní přidává povinný poslední rok před školou a neprofesionální, nepochopitelný krok zařazování dvouletých dětí do MŠ.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.