Tady jsem pánem ve svém domě…

Všichni to známe. Ten pocit, když někdo vstoupí na území, které přece patří jenom nám. Opustit některé své kompetence, nechat druhého, aby se také chopil iniciativy, a dokonce uznat, že mu něco jde lépe než nám? Velký oříšek. Podle zkušeností pedagogů mateřských škol se s podobnými situacemi potýkají zejména „nováčci“ ve třídě, a to i když to nejsou žádní „zelenáči po škole“. A někdy se začne roztáčet spirála nepříjemností, dusna a nepohody, která skončí odchodem „nováčka“ jinam. Psycholožka a terapeutka Kateřina Rodná ve svém článku podobné situace popisuje a nabízí tipy, jak je zvládnout bez toho, že by se vyhrotily. Možná že kamenem úrazu jsou neoprávněné obavy z vlastní neužitečnosti a žárlivost na druhého, a přitom „nováček“ často přinese (nejen) do školního kolektivu zajímavé podněty a nápady.

Milé čtenářky a milí čtenáři časopisu Informatorium 3–8, přeji vám, abyste si dokázali vážit své práce a toho, co umíte a znáte. S takovým pocitem se všem lépe přijímají nápady druhých, kteří nás určitě nechtějí ohrozit.

Mgr. Marie Těthalová