Kamarád mě (ne)má rád… aneb Dětská školková kamarádství

„Hlavně, aby měl kamarády!“ Tak nějak zní jedno z mnoha přání rodičů, kteří vedou dítě poprvé do školky. Hned vedle přání, aby si potomek rozuměl s paní učitelkou a aby se mu ve školce nestýskalo po domově, patří k těm nejvýraznějším obavám většiny maminek (i tatínků) právě strach z toho, že dítě bude ve školce osamělé a vyčleněné.


Obzvlášť děti, která rodiče na první zkušenosti přes prázdniny připravovali povídáním o tom, jak si budou ve školce hrát s ostatními a jaké tam budou mít prima kamarády, přicházívají s radostným očekáváním. Kéž by se všem jejich představy splnily! Bude záležet na mnohém, na složení třídy, na tom, zda se děti znají odjinud, a samozřejmě také na přístupu paní učitelky, jak se budou vztahy ve třídě vyvíjet. Ale ani děti, které už školku nějaký ten čas navštěvují a které měly v předchozím školním roce své oblíbené kamarády, nemusí mít jistotu, že vše bude při starém. Oblíbení kamarádi odešli do školy, ten, kdo dostal odklad, zůstává ve třídě s dětmi, které nezná a které mají mezi sebou vztahy od loňského roku.


Jinde je oblíbená, tak co se stalo?


Jak snadno nebo obtížně si bude ve školce dítko hledat kamarády, leccos napovídají i jeho dosavadní úspěchy v navazování vztahů. Kdo má doma sociálně zdatného extraverta, který bez problémů naváže vztahy prakticky s kýmkoliv, paní prodavačkou v Penny počínaje a neznámým batoletem v hracím koutku restaurace konče, bude asi klidný. Přesto i takové dítě někdy nenajde ve školce toho pravého parťáka a k překvapení všech okolo ho stojí velké úsilí, aby se do školkového kolektivu zařadilo. Menší potíže mívají děti, které mají doma jen o trochu staršího nebo mladšího sourozence, ale není to pravidlo, které by platilo pro všechny.


Mirek je živý a bezproblémový čtyřletý klučina, který podle slov rodičů nemá vůbec žádné obtíže najít si kamarády ke hře třeba na hřišti. Na školku se docela těšil, nikoho by nenapadlo, že bude mít problém se skamarádit. Jenže už po prvním týdnu situace vypadá jinak. Do třídy s ním chodí tři chlapci jeho věku, kteří se ale znají už od loňského roku. Mezi sebe ho vzít nechtějí. Holčičky, které jsou ve školce nové stejně jako on, si hrají jen spolu, a ostatní děti jsou mladší a „neberou“ ho. Mirek je z toho smutný. Zkouší všechno možné, ale poprvé v životě je opravdu osamělý. Tady nezbude než si promluvit s paní učitelkou a poprosit ji o pomoc. 


Stačilo jen onemocnět


I děti, které už ve školce kamaráda nebo kamarády mají, můžou projít fází, kdy o svou pozici náhle a pro ně nepochopitelně přijdou. Dětská kamarádství často nemívají příliš pevný základ a nevydrží dlouho. Stačí třeba jen delší nemoc, anebo dokonce to, že dítě chybí na výletě nebo nejede na školku v přírodě, a jeho „kámoš“ už si najde někoho dalšího. A to bolí.


Pětiletý Kája do školky chodil rád. Měl tam svého nejlepšího kamaráda Péťu, se kterým si výborně rozuměl. Hned v září si „sedli“ a zdálo se, že si rodiče mohou oddechnout. Jenže potom Kája onemocněl a než se mohl vrátit do školky, uplynuly skoro tři týdny. Péťa si mezitím našel cestu k jiným klukům a o hraní s Kájou tak jako dřív už nestojí. Prý už s ním nekamarádí…


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 nebo v online archivu.

Kateřina Rodná

Mgr. Kateřina Rodná (1974) je psycholožka a psychoterapeutka, věnuje se individuální a rodinné terapii a poradenství. www.dobryzivot.com