Já chci taky bosatá do sněhu!

Před několika lety se můj muž ve věku mírně přes padesát začal otužovat zřejmě s pocitem, že „nikdy není pozdě“, a v zimě, která byla tehdy dost bohatá na sníh, odhazoval na chodníku sníh bos. Jeli jsme tehdy navštívit příbuzné, kde byly dvě malé holčičky, a když ta starší, tříletá, viděla „strejdu“ chodit bosého ve sněhu, velice ji to nadchlo a toužila to zkusit také. Její maminka i babička ale téměř „křičely hrůzou“ a holčičce to nedovolily.

Osobně si myslím, že tohle velké dětské přání starostlivé ženy splnit mohly – kdyby se dítě rychle proběhlo bosé v čerstvě napadlém prašanu, jistě by to pro ně byl velký zážitek a za tu chvilku by nenastydlo, zvláště kdyby mu maminka hned studené nožky zahřála třením v ručníku a nasadila teplé bačkůrky. 

Tato maminka ani babička nebyly ale zrovna zastánkyněmi otužování, spíš nasadily dětem vždycky raději „o čepičku víc“… 

Jak bychom měli při otužování postupovat?

Zabraňme zchoulostivění
 Nejdůležitější je zabránit zchoulostivění dítěte! Místnosti, ve kterých děti pobývají, by tedy zásadně neměly být přetápěné. Děti by se denně měly dostatečně dlouho pohybovat na čerstvém vzduchu v přiměřeném oblečení, tedy nikoli tzv. nabalené. Oblečení má samozřejmě chránit dítě před chladem, ale ne přehnaně. Mnozí rodiče a prarodiče, zvláště starostlivé babičky, však mají tendenci dítěti spíš ještě něco dalšího navléknout než přemýšlet, která součást oděvu je momentálně zbytečná.

V obytných místnostech bychom měli udržovat v zimě teplotu kolem 20 °C, ne více než 22 °C. Je tedy třeba teplotu v místnosti regulovat a často větrat. Samozřejmostí by měl být každodenní pobyt na čerstvém vzduchu téměř za každého počasí – výjimkou je pouze vichřice, prudký déšť, teploty pod -10 °C a inverzní podmínky. Často ale vídám maminky, které mají ve velmi mírném, příjemném, takříkajíc jarním deštíku dítě na kočárku přetažené igelitovým návlekem a tak pečlivě utěsněné, že se k němu nemůže dostat ani kapička. Kdyby měly možnost se do kočárku pod igelit posadit a chvíli v něm setrvat, samy by rychle poznaly, že o pobytu na „čerstvém vzduchu“ se v takovém případě moc mluvit nedá…

S otužováním je třeba začít pomalu a postupně, hravou formou. Nikdy bychom na dítě neměli tlačit, naopak bychom mu měli být příkladem. Otužování není otázkou několika dnů, je to úkol dlouhodobý a rozhodně je třeba obrnit se trpělivostí. 

Všichni rodiče i pracovníci mateřských škol mají zkušenost, že nejčastějším onemocněním dětí z mateřinek jsou akutní virové infekce dýchacích cest, tedy tzv. nemoci z nachlazení, jako jsou rýmy, záněty nosohltanu, hrtanu, průdušek, někdy i plic. Bývají sice většinou krátkodobé, ale mohou se často opakovat a být provázeny komplikacemi. Hrozí i rozvoj chronických onemocnění.

Prochlazení těla, např. při nedostatečném oblečení nebo při promoknutí, je mnohdy podnětem pro vznik rýmy, zánětu průdušek nebo jiného akutního onemocnění dýchacích cest. Příčinou je značné snížení teploty periferních částí těla a také dýchacích sliznic, takže viry do organismu snadněji pronikají.

 Záleží ovšem na tom, jak dobře je organismus člověka schopen udržovat tělesnou teplotu. U choulostivých lidí dojde ke snížení teploty vnitřního prostředí a sliznic i při nevelkém ochlazení, ti otužilí naopak udrží vnitřní teplotu i při značných chladových zátěžích.
 My, lidé naší současnosti, však většinou žijeme v uměle vyhřívaných (možná spíše přehřívaných) prostorách a chladu se vystavujeme jen málo a v oblečení, které nás před ním téměř dokonale chrání. Schopnost reagovat pružně a pohotově na chladové podněty je proto u mnoha z nás minimální.