Chladem ke zdraví

Otužilcem se stáváme postupně. Zakladatelem zdravého otužování v Evropě byl bavorský farář Sebastian Kneipp. Jako mladý muž se pod tíhou fyzického i psychického strádání zhroutil a podle lékaře neměl naději na uzdravení. Když se mu do rukou dostala knížečka O léčivé síle čerstvé vody, řekl si, že techniky v ní popsané vyzkouší. Tajně se chodil v noci koupat do jezera, ještě mokrý se oblékl a rychle se vrátil zpět do postele. A jeho zdravotní stav se začal zlepšovat.

Kdy se začít otužovat?

Podle lektora plavání a zastánce otužování Mgr. Michala Ottomanského je určitě nejlepší začínat s otužováním v létě a pak plynule pokračovat na podzim a v zimě. „Pro normálního, zdravého člověka je dobrým začátkem postupně začít zchlazovat vodu ve sprše, méně se oblékat jak doma, tak venku a nepřetápět byt. V případě diskomfortu je vhodné raději zahájit nějakou svalovou činnost, pohybovat se, a ne si hned přidat další svetr. V místnosti stačí teplota 20–21 °C, v ložnici klidně o dva až tři stupně méně. Zase záleží na tom, z jaké teploty se posunujeme. Jste-li zvyklí na 25 °C, je třeba snižovat teplotu postupně a nic nepřehánět. V případě pocitu vnitřního chladu je pak nutné situaci řešit hned.“

Podle Davida Vencla, který je světovým rekordmanem v plavání pod ledem, ale není nutné čekat s otužováním na léto. Určitě bychom neměli riskovat a pokoušet se o ponor do zimní ledové vody, pokud naše otužování vypadalo zatím tak, že jsme si stáhli topení z pětky na trojku, ale můžeme zkusit mírnější, méně extrémní formy, jako je například sprchování studenou vodou. Michal Ottomanský začínal tak, že nejprve snižoval teplotu ve sprše až k minimu. „V létě to jde snadno, ale v zimě je voda v trubkách o několik stupňů chladnější, je tma a nevlídno. Zde je potřeba vytrvat. Nakonec jsem se sprchoval každé ráno i v zimě jen studenou sprchou a prodloužil jsem dobu na 3–5 minut.“ Zejména ranní studená sprcha vyžaduje jisté odhodlání, sama jsem ji přidala do otužovacího rituálu zhruba před dvěma lety a nevyhýbám se jí ani v případě nachlazení. Sice to vyžaduje jisté úsilí a mnohdy se po ledové sprše cítím tak akorát na to, že bych si šla znovu lehnout, je to ale rituál, který ke mně patří v zimě v létě.

Jak se otužovat v zimě?

Podle Renaty Raduševy Herber, autorka knihy Zdravé otužování a propagátorky Kneippovy metody, se otužovat můžeme chůzí. V zimě se můžeme bosky vydat do čerstvého sněhu nebo do studené vody. Říká, že pokud se chceme bosi vydat do sněhu, musí to být rozhodně čerstvě napadlý sníh, který se kupí v kupky nebo se jako prach lepí k nohám. „Nehodí se starý sníh, tvrdý a ztuhlý, který příliš ochlazuje, řeže a neprospívá. Dále nikdy nechodíme ve sněhu bosí za vánice a při ostrém a studeném větru, ale pokud možno za slunce nebo aspoň za klidného, byť mrazivého počasí, a na jarním slunci, kdy sníh taje,“ doporučuje.

Po chůzi ve sněhu bychom si měli nohy očistit a natáhnout si suché ponožky a boty nebo bačkory. Pak přejdeme do teplé místnosti a chodíme, dokud se v nohách nedostaví pocit horka. Cvičení můžeme opakovat dvakrát až třikrát týdně. V létě pak můžeme chodit bosky třeba po trávě nebo v chladném lese. Sama jsem loni v létě vyvedla z míry několik skupin turistů, když jsem na Šumavě šla několikakilometrovou stezku bosa, se sandály připnutými na batohu. Stezka byla rozbahněná, čili bych měla trekové sandály okamžitě plné rašelinného bahýnka, a kamenům, kterých bylo na cestě nepočítaně, jsem se vyhýbala. Na závěr jsem si umyla nohy, které byly až po kolena hnědé od rašeliny, v ledové Vydře. Několikrát mi ale kolemjdoucí turisté vynadali, že si bosou chůzí ničím nohy, že nastydnu nebo přijdu k úrazu. V náročném terénu, třeba na pískovci, je ale opravdu bosá chůze, čili bez bot nebo speciálních turistických ponožek, tím nejlepším řešením, protože chodidlo dokonale přilne k povrchu a nebezpečí uklouznutí se tím výrazně zmírní.

Studená voda

Studená voda se považuje za základ otužování. Pokud teprve začínáme, stačí, když si podle doporučení Michala Ottomanského snížíme teplotu vody o několik stupňů. Ano, mnohé z nás láká vynořit se z koupele v oblacích páry, není to ale úplně hospodárná záležitost. Navíc macerováním v horké vodě neprospějeme své pokožce. „Dokážete-li si dát každé ráno na pár minut studenou sprchu i v zimě, pak máte nastartováno na koupání venku. Zase je třeba začít v létě a postupně, pokud možno pravidelně, se posunout do podzimu a případně do zimy. V určité teplotě vody, která je u každého asi jiná, ale je to přibližně kolem 8 °C, začne být voda ledová. Jste-li ponořeni, máte pocit, že se zblázníte a že je to hrozně ledové, když ale chvíli vydržíte, přijde moment, kdy z vás vše spadne a voda najednou ledová není. Když docílíte tohoto bodu, máte vyhráno. Tento pocit se pak bude opakovat při každém ponoru a pro vás to bude odměna, a to i psychická,“ říká Michal Ottomanský.

I Renata Raduševa Herber upozorňuje, že v otužování se nepředbíhá. „Nejprve začneme s lehčími otužovacími prostředky k překonávání odporu ke studené vodě. Nesnažíme se nic urychlit a pak se chlubit, jak jsme silní,“ říká. „Při studené koupeli musí být tělo rozehřáté. Jestliže je někomu zima, má studené nohy a ruce, musí se nejdříve zahřát cvičením. Promoklí nebo prochladlí nechodíme do studené vody, uškodila by nám,“ radí.

S Davidem Venclem se pak odbornice na kneippování shoduje v tom, že ponořovat se při studených koupelích, ať ve vaně, nebo v rybníce, nemá opodstatnění. Ostatně pokud někdy sledujeme například tradiční novoroční otužilecké ponory, všimneme si, že většina otužilců do vody vstupuje v kulichu. Pokud se rozhodneme pro ponor do studené vody, neměli bychom podle všech oslovených otužilců rozhodně být sami, potřebujeme k tomu doprovod. Vybrat bychom si měli přístupný terén. „Je třeba mít připravené teplé oblečení, teplý nápoj a být připraven si pak lehce zacvičit – dřepy, kliky, poklus…,“ doporučuje Michal Ottomanský.

Otužilé děti

S otužováním můžeme začít již u velmi malých dětí. Stačí, když nebudeme přetápět. Doporučuje se také chůze bosky po studené trávě, v lese po mechu nebo v potoce. „Děti můžeme postupně otužovat. Vše nacvičujeme hrou. Začneme děti méně oblékat, ale musíme dohlédnout na svalovou aktivitu venku. Dítě může být méně oblečené, ale musí se pohybovat. Mělo by pravidelně chodit plavat a provozovat jiné aktivity venku za nepříznivých podmínek. Uvidíte-li, že se to daří a dítěti to nevadí, je v dlouhodobém horizontu obecně méně nemocné, můžete trochu ‚přitlačit na pilu‘ a začít se studenou sprchou a podobně,“ říká lektor plavání Ottomanský.

A čím nám otužování svědčí? Michal Ottomanský říká, že jemu osobně ulevilo od bolestí hlavy. Obecně se mluví o celkovém zlepšení kondice a zmírnění zimomřivosti, se kterou se mohou potýkat lidé zejména ve vyšším věku, kdy se méně prokrvují periferní oblasti těla. Velký význam má pak pro naši psychickou pohodu.

Mgr. Marie Těthalová

Rámeček

Tipy pro úspěšné otužování

• Vše zkoušíme postupně, od dvouminutové studené sprchy a stažení topení po případný ponor do ledové vody.
• Při otužování v přírodě nejsme sami.
• Do ledové vody se nenoříme nemocní.
• Pokud si nejsme jisti, zda se můžeme otužovat, zkonzultujeme to se svým praktickým lékařem.

Co nám proti zimě nepomůže

• Přetápěním se vzduch v místnosti vysušuje, což může vést k podráždění nosní sliznice a snadnější respirační nákaze.
• Sklenička alkoholu tělo spíše ochladí. Efekt zahřátí je krátkodobý a velmi nebezpečný, v extrémních případech alkohol vede až k umrznutí.