Bůh chce být jednoduše srozumitelný

Proč se Jana Zajícová pustila do tak nelehkého úkolu, jako je napsání dětské knihy o Bohu? „Řekla bych, že mě k tomu vedly děti samy. Vždycky jsem toužila sdílet s nimi svoji víru a svoje hledání Boha. Nejdříve s vlastními dětmi a v době totality i v malém společenství, později, když se otevřela možnost vést katecheze veřejně, tak ve dvou farnostech, a nyní s vnoučaty. Kdykoliv si mohu užívat blízkosti dětí, je to pro mě jako nahlížet Pánu Bohu pod ruce do jeho ‚tvůrčí dílny‘. Neustále mě něčím překvapují. Ony samy jsou pro mne nesmírně silným znamením, že Bůh je tady. A je tedy zcela přirozené o tom s nimi začít mluvit a zkusit je i oslovit prostřednictvím knížky. Celá knížka je zarámována rozhovorem mezi babičkou a jejím vnukem, protože jsem přesvědčena, že vnímání hlubších skutečností života je třeba dětem zprostředkovávat ve vzájemném láskyplném vtahu a že má jít o radostné sdílení bez jakéhokoliv moralizování.“

Přestože jsme si s Janou Zajícovou povídaly o dětské knize, zajímalo mě, komu je kniha určená. „Způsob vyjadřování je zaměřen na předškolní děti a děti mladšího školního věku a jejich dospělé. Myslím ale, že právě ta jednoduchost vyjadřování by mohla posloužit komukoliv k hledání Boží přítomnosti ve vlastním životě. Myslím, že Bůh chce být jednoduše srozumitelný a že se s ním můžeme v životě zcela přirozeně potkávat,“ říká Jana Zajícová. „Chtěla bych knížkou povzbudit rodiče, prarodiče a všechny, kteří jsou s dětmi v kontaktu, aby nečekali na nějaké odborníky kněze či teology a neobávali se začínat s dětmi hovor o Bohu. Stačí jen všímat si, jak o jeho přítomnosti vyprávějí věci a situace kolem nás.“

Náměty pro rozhovory

Knihy pro rodiče a děti často zaujmou i pedagogy dané cílové skupiny. Byla jsem proto zvědavá, zda tomu tak je i u její knihy. „Zcela jistě může tato knížka pro pedagogy znamenat důležitý základ pro rozhovory s dětmi například o rodině, o kamarádech a problémech ve vztazích, o vlastním těle, o přírodě, ale také o setkáních ve společenství věřících. Témata jednotlivých kapitol je možné doplnit dalším kreativním programem, ostatně součástí každého tématu je i otázka spojená s celostránkovou ilustrací, která naznačuje další možnosti k interaktivnímu zpracovávání či hře.“

Jana Zajícová v knize otvírá důležitá témata křesťanské víry. Proč bychom se o nich měli s dětmi bavit? „Lze říci, že ty nejdůležitější skutečnosti, které nám přinášejí zakotvení a důvěru v život, se sdělují od srdce k srdci, v důvěrném rozhovoru. Přála bych si, aby takové rozhovory knížka podněcovala. Děti potřebují, abychom s nimi sdíleli úvahy o svém vnitřním světě. Zprostředkovat jim pohled pod povrch věcí, totiž vědomí, že to, co se s námi a kolem nás děje, je neseno někým, kdo o nás má nezpochybnitelný zájem, znamená dobře je ukotvit v realitě.  Přináší jim to zdravé sebevědomí a tolik potřebnou sebeúctu – tedy vědomí: jsem důležitý, jsem milovaný takový, jaký jsem, v ničem nezůstanu sám. To je evangelium, tedy radostná zpráva, kterou dětem můžeme a máme předat.  Když dítě toto přijme za své, může se nejen odvážněji vydat do neznáma a čelit překážkám a zklamáním, ale bude také lépe chápat, jak vytvářet a udržovat vztahy s druhými, naučí se druhé respektovat, pochopí, že selhání a chyby k nám lidem patří, ale nejsou nepřekonatelné. Je toho mnoho, co křesťanství pevně spojené s evangeliem může člověku do života přinést.“

Příběhy z dětského života

Zaujalo mě, že všechna témata, tedy například rodiče, kamarády, lidské tělo, lidi z jiných zemí nebo odpuštění, přibližujete pomocí biblických podobenství, ale také příběhy z dětského života. Proč? „Příběh je tou nejpřirozenější formou, jak sdělit naši zkušenost s přirozeným světem, která je ve své celistvosti jinak nesdělitelná. Děti při vyprávění příběhy současně prožívají a přisvojují si je. Biblické příběhy mají navíc ráz mytického vyprávění. Jsou tedy příběhem, který není přesným popisem historické události, která se kdysi stala, ale sdělením skutečnosti, která se děje v našich životech neustále. Zkušenost lidí bible a naše každodenní zkušenost spolu tedy hluboce souvisejí. Budeme lépe rozumět svým vlastním příběhům a svým situacím, když si na ně posvítíme světlem příběhů, které prožívali lidé bible, byť by to bylo před dvěma tisíci lety či ještě dříve.“

Etická výchova prostřednictvím příběhů

Jsou témata, kterými se kniha zabývá, výlučně křesťanská, nebo se jedná o věci, které se týkají každého, i nevěřícího člověka? I na to jsem se ptala Jany Zajícové. „Jakákoliv etická výchova dítěte nejlépe funguje skrze příběhy. Myslím, že biblické příběhy obsahují klíče, které otvírají porozumění životu i pro ty, kteří křesťanskou víru nepraktikují.  Učí se skrze ně rozhodovat se s vědomím odpovědnosti za svůj život a za dary, které přináší, učí se pečovat o vztahy k druhým i o vztah k sobě samým a ke svému prostředí. A ten, kdo umí pečovat o vztahy, žije naplněný a šťastný život. Témata jsem vybírala z prostředí, které děti obklopuje, jež vycházejí z jejich bezprostřední zkušenosti, ale průběžně jsem zjišťovala, že jsou to současně také témata, která jsou aktuální v celé společnosti – například téma péče o Zemi či lidé z cizích zemí – a týkají se úplně všech. Všimnout si, že vše, co se kolem děje, pro mě může mít význam, který není na první pohled patrný, otvírá dítěti nové obzory, nové souvislosti a podněcuje ho k dalším otázkám a přemýšlení.“

Jana Zajícová se věnuje nejen pastorační, ale i terapeutické činnosti. V jakém směru? „Bude to dvacet let, co jsem prošla výcvikem v krizové intervenci a začínala pracovat jako dobrovolník na lince důvěry. Tam jsem od lidí v těžkých situacích často slýchala otázky po Bohu. Potom, protože mám původně hudební vzdělání, jsem se začala věnovat muzikoterapii se studenty na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické  JABOK. To mě pak přivedlo k psychoterapeutickému výcviku a k poradenské psychoterapii.“ Byla jsem proto zvědavá, zda se její terapeutická zkušenost promítá i do knihy. „Asi ano. V obou případech jde o práci se slovem. A moc slova je veliká. Může zranit, ale dokáže také hojit, projasňovat, umožňovat orientaci. Často se při terapeutických rozhovorech s klienty vracíme do jejich dětství, protože základy našeho vnímání světa i sama sebe jsou položeny právě tam. Vytvářet dětem bezpečné, srozumitelné a emocionálně vřelé prostředí je to, čemu chci svou knížkou napomoci a co je určující pro celý jejich další život. Krom toho právě při terapii zažívám, jak oživující je, když objevíme skrytý smysl toho, co prožíváme, a můžeme se o něj opřít. Bůh přítomný v našem životě dává smysl i těžkým, neřešitelným situacím. Je dobré o tom vědět.“

Knihu doplňují snové ilustrace Magdaleny Bořkovcové. Na závěr jsem se tedy ptala, jak je Jana Zajícová s nimi a s celou podobou knihy spokojená. „Z ilustrací jsem nadšená. Ony nejsou jen ilustracemi textu, ony text domýšlejí a jsou samy o sobě vyprávěním plným pohybu, vtipu a nápadů. A pro děti je jejich hravá podoba zcela zásadní. Jsou nejen nesmírně poetické, ale také dobře korespondují s dětským způsobem vnímání reality. V neposlední řadě je důležité, že respektují i reálie biblické doby. Nemají v sobě žádnou prvoplánovou líbivost a o to víc probouzejí fantazii. Sama v nich objevuji stále něco nového, a kdykoliv knížku otevřu, vtáhnou mě do své radostné nálady a cítím se jejich součástí. Jsem vděčná Magdaleně a také všem, kteří se na celkové podobě knížky podíleli, dali si opravdu záležet.“

Mgr. Marie Těthalová

Ilustrace Magdalena Bořkovcová