Vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku…

A pod hrušku talíř. Sláva, ty jsi malíř! Kreslení a malování je pro někoho oblíbená činnost, které se věnuje s radostí, pro jiného ale trochu strašák, protože se bojí negativního hodnocení nebo si prostě nevěří. S výtvarnou pedagožkou Markétou Píchovou jsem si povídala nejen o tom.


Proč si lidé kreslí, malují… 


Lidé, kteří vlastně ani nemají v úmyslu si kreslit, si velmi často čmárají na okrajích zápisů z porad nebo si zdobí stránky v diáři. Tohle se děje samovolně, člověka uklidňuje opakování stejného motivu, těší se z toho, jak ornament narůstá. Tyhle drobné malůvky sdílejí osud poznámek, které doprovázejí, a obvykle končí v koši. U některých žáků a studentů je učivo v jejich sešitech mezi takovými malůvkami těžko k nalezení a ne vždycky učitel takový zápis ocení.


Kreslí si už velmi malé děti, často na materiály, které k tomu rozhodně nejsou určené, jako jídlo. Jak jejich tvorbu usměrnit a zároveň podpořit?


Ano, malé děti jsou fascinovány tím, že tužka vytváří stopu. První dětské práce psychologové označují odborným termínem čáranice a tento projev je součástí zdravého vývoje dítěte. Podobně, jako když si miminko v určitém věku cucá prsty u nohou. Rodiče by měli i tyto první kresby podepsat, opatřit datem a uložit do archivu budoucího výtvarníka, chirurga nebo kuchaře.


Kreslit se dá vodou na rozpálený chodník, kečupem na talíř se špagetami nebo zapatlanou ručičkou na zeď. Je na rodičích nebo jiných pečujících osobách, aby jednoznačně stanovili, co se smí a co se nesmí. Pro dítě totiž není samozřejmostí rozlišit, proč je za dlaň otisknutou prstovými barvami na papír pochváleno, dlaň otisknutá do jinovatky je v pořádku, ale otisk ručky s čokoládovou pomazánkou na zdi vyvolá bouři.


Vývoj dětské kresby má své zákonitosti, od zdánlivého čárání postupuje k hlavonožcům… Můžeme tento vývoj nějak urychlit? 


Dětská kresba je ukazatelem psychického vývoje dítěte, Jiráskův kresebný test je součástí testů školní zralosti. V současné době je ke koupi velká škála výtvarných materiálů pro děti. Nabídněte dětem měkké voskovky nebo pastelky, prstové barvy, fixy – vybírejte co nejširší rukojeti, vynikající je tzv. trojhranný program, který vede děti ke správnému držení tužky. Skvělé a finančně nenáročné jsou potravinářské barvy s kombinaci se škrobem nebo moukou. Návody na vytvoření hmoty pro tvoření najdete na internetu nebo v metodikách z nakladatelství Portál. Jako ve všem je ale nejzásadnější příklad rodičů. Všechny děti výtvarníků se samozřejmostí kreslí a malují, stejně jako děti zpěváků mají blízko k hudbě.


Výtvarné činnosti jsou velmi obvyklou a oblíbenou činností v mateřské škole. Jak je dětem nabízet, motivovat je?


Ve školce většina dětí ráda kreslí a vytváří. Někdy je pro ně motivací hotový výrobek, který paní učitelka dětem na úvod práce ukáže, jindy mají potřebu zachytit a znovu si prožít nějakou situaci, výlet do zoo nebo do divadla, chumelenici, setkání s velkým psem. Některé materiály motivují jen samy sebou – barevné písky, chenilky, hlína, sníh…


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 nebo v online archivu.

Mgr. Marie Těthalová