Budu drakem, princeznou, nebo žabákem?

Jaký význam mají pro děti pohádky?

Obrovský a nekonečný. Pohádky děti učí pochopit svět, který ve svém věku sotva znají, pomáhají jim nalézt odpovědi na jejich otázky, ukazují jim zásadní rozdíly mezi zlem a dobrem, pravdou a lží, představují jim základní hodnoty, na nichž je založena naše společnost. Díky pohádkovým hrdinům se děti naučí rozeznávat lidské vlastnosti, pochopí lidské jednání, snaží se s nimi vyřešit jejich problémy a často na první pohled neřešitelné situace. To, co je na pohádce důležité, je její fiktivní svět – svět, který je jen „jako“, a přitom se v mnohém podobá skutečnosti. 

Pohádky učí děti i dospělé hledat společnou cestu k životu.

Je vhodné využít staré, klasické pohádky, nebo pohádky moderní?

Bez klasických pohádek by tu nejspíš nebyly ty moderní (autorské) a bez moderních pohádek by zase svět pro některé malé čtenáře byl velice vzdálený a neuchopitelný. Myslím, že se tyto světy (ten starý, co už byl za našich praprababiček a možná ještě dřív… a ten nový, kterého se babičky bojí) pomocí pohádek skvěle doplňují, a to nejsem žádný pohádkový odborník. Záleží pochopitelně na každém z nás, co se mu líbí a čemu dává přednost. Přesto mohu s potěšením říct, že klasické pohádky stále ve školkách přetrvávají a mají velkou moc, a pokud jsou doplňovány a zpestřovány kvalitními pohádkami současných autorů, pak mají své nadšené, pozorné a zaujaté posluchače.

Jaké atributy by pohádka měla mít?

Nejdůležitějším pohádkovým atributem je podle mě hlavní hrdina a jeho cesta ke spokojenému životu. Pokud se na této cestě setká se zlem a dobrem (jak v nadpřirozené, tak i skutečné podobě) a dobro vyhraje, pokud musí překonat nějaké překážky, vyřešit napínavé situace, pokud se přitom dokáže ještě zasmát a pobavit, máme tu pohádku, jakou děti budou mít rády a rády ji uslyší i vícekrát.

Jak můžeme pohádky využít?

Pohádky se k dětem dostávají v nejrůznějších podobách – předčítáním, vyprávěním, v obrázcích, z rádia, televize či kina. I když dítě napjatě poslouchá či se pozorně dívá, má často potřebu se ptát. Než však pohádka skončí, často na svou otázku zapomene a jde za jiným cílem. Proto je dobré pohádku s dětmi společně „prožít“ – např. citlivým čtením, vyprávěním, ale také pohybem, zvukem, představou či doplněním informací z reálného světa. Pokud si děti pohádku více prožijí, pochopí jednání a rozhodnutí hlavního hrdiny a mohou z ní pak čerpat i ve svém životě. I to je podle mého názoru využití pohádky, v tom nejširším měřítku.

Pokud jde o práci pedagoga v mateřské škole, pohádkový svět a jeho využití je téměř nekonečný. Vnímám, že to souvisí se dvěma fakty, s rozsahem pohádky a jejím přesahem. V každé pohádce se objevuje tolik témat, tolik situací, tolik neznámého a nového, že často prostě nestačí ji jen přečíst. Můžeme ji pozastavit, vysvětlit, rozpohybovat či ozvučit, společně najít jiná řešení, namalovat, zazpívat, můžeme si dohledat další informace o daném prostředí, době, ve které se odehrává, můžeme také hledat podoby s naším světem, s našimi zážitky a zkušenostmi. Proto je můj názor, že v mateřské škole se většina nových informací a zážitků může opírat o pohádky, nebo z ní přímo i vycházet. Využití pohádky by nemělo být v předškolní výchově opomíjeno, naopak může velice pomoci při plánování třídního či školního programu. 

Může se z pohádky stát něco jako výukový celek?

Mým velkým cílem v předškolní pedagogice je právě tvorba výukových celků opřených o literární předlohu. Jak jsem již zmiňovala, v pohádkách pozorný pedagog nalezne téměř vše, a proto si myslím, že lze vzít do ruky pohádku či jinou dětskou literaturu a pracovat s ní delší dobu, hledat a nacházet v ní odpovědi na dětské otázky, uspořádat ji do jakéhosi smysluplného a logického výukového celku či literárně dramatického projektu. 

Jak v takovém případě s pohádkou pracovat?

Základem je pohádku dobře znát. Když pohádku známe, snadněji v ní najdeme to, co pro danou skupinu dětí potřebujeme. Pak už záleží jen na nás, jak s ní naložíme. Můžeme pracovat s celou pohádkou v podobě, jakou nám nabízí kniha, můžeme si ji rozpracovat do kratších celků a těm se postupně věnovat. Pokud nás osloví jen téma, postavy či prostředí pohádky, využijeme právě to. Nemusí být naším cílem, aby děti danou pohádku znaly přesně tak, jak ji autor napsal, opravdu ji můžeme jen „naťuknout“ a pokračovat jiným směrem, který nám pro danou skupinu dětí přijde smysluplnější. Pokud děti něco z pohádky zaujme, určitě si ji časem samy vyhledají a přečtou.

Foto Jan Krchov