Pracovní činností strávíme většinu svého bdělého dospělého života. Spolu s hrou a učením tvoří práce základní druhy lidských činností, které životu dávají smysl. Smysluplná práce představuje jednu ze základních podmínek životní spokojenosti v průběhu celého života. Práce, která má cíl, smysl, hodnotu a význam, je z hlediska psychického i fyzického zdraví velmi prospěšná. Jenže co když se naopak stane zdrojem stresu?

Potíž je, když vykonávaná práce překračuje naše fyzické či psychické možnosti nebo postrádá smysl. Pak naopak nastává zvýšené riziko, že se může stát významným rizikovým faktorem v rozvoji některých duševních poruch. Duševní obtíže (hlavně úzkostné a depresivní poruchy) začínají představovat jeden z nejčastějších důvodů absence v pracovním procesu. Rozsáhle se tomu věnuje studie tří autorů z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze pod vedením profesora Rabocha. Poukazují na zajímavý paradox – legislativně u nás člověk z práce duševní poruchu v podstatě dostat nemůže. V seznamu nemocí z povolání duševní onemocnění prostě nejsou. Odborná literatura přitom vztah duševních poruch a práce prokazuje. Lze identifikovat dvanáct specifi ckých faktorů, které mohou přispět k rozvoji symptomatologie, zvláště z okruhu úzkostně-depresivních poruch. Které to jsou?
• Vysoké pracovní nároky, 

• nízká míra kontroly, 

• nízká sociální podpora na pracovišti, 

• nerovnováha mezi úsilím a odměnou, 

• nespravedlnost v procedurální oblasti, 

• nespravedlnost ve vztahové oblasti,

• organizační změny, 

• nejistota práce, 

• časově omezený pracovní úvazek, 

• atypická pracovní doba, 

• konflikty a šikana na pracovišti, 

• stres spojený s prací.


Placená zóna

-red-