Pohyb je život, život je pohyb

Prof. Ing. Václav Bunc, CSc., na konferenci, která se konala 27. září v Pohybovém centru Pavla Koláře v Praze, zdůraznil, že pohybová nedostatečnost má pro společnost fatální důsledky. Uvedl, že podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2015 je 10 % úmrtí ve světě přímo způsobeno nedostatkem pohybu. Nedostatkem pohybu je prokazatelně ovlivněno 33 % celosvětových úmrtí a u 31 % světové populace realizovaný pohybový režim nedosahuje úrovně minimálních doporučení. Uvedl také, že v současnosti se pravidelně hýbe (asi 3× týdně v době trvání 90–120 minut) jen asi 16–18 % české populace, která má obecně nízkou pohybovou gramotnost, přičemž nízká pohybová gramotnost nebo jednostranně zaměřené pohybové dovednosti jsou zásadním problémem dětské a adolescentní populace. Pohyb přitom ovlivňuje tělesnou zdatnost, regeneraci po pracovním zatížení, práceschopnost i pracovní výkonnost.

„Za poslední dvě dekády zaznamenáváme v populaci nárůst obezity asi o 18 %, o 20 % nárůst nadváhy. Přitom je u obézních jedinců 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou diabetici 2. typu, 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou hypertoniky, výskyt infarktu myokardu se posunuje hluboko pod třicet let,“ řekl prof. Bunc. 

Podle něho má nefarmakologická intervence, jejímž cílem je změna životního stylu, tedy pohyb a úprava stravy, ve svém důsledku přímý i nepřímý efekt. Přímým efektem je konkrétní zlepšení zdravotního stavu a tím i snížení nákladů na zdravotní péči (léky, nemocniční a ambulantní péče). Toto snížení je možné odhadnout na cca 70–80 mld Kč. Úspory díky nepřímému efektu, tedy sekundárnímu působení pohybu (snížení obezity a v důsledku toho snížení poruch pohybového aparátu, snížení počtu kardiovaskulárních onemocnění, například demence, atd.) se pohybují v relaci 40–50 mld Kč.

„Celkově lze odhadnout efekt pohybu na zhruba 25–30 % celkových nákladů na zdravotní péči v České republice. V ideálním případě by o tuto částku mohla být posílena akutní zdravotní péče,“ domnívá se prof. Bunc.

Tablet je vlak do stanice obezita

Ukazuje se, že vztah dětí k pohybu je zásadně ovlivněn vztahem rodičů k pohybu (jsou-li aktivní oba rodiče, je zhruba 70% pravděpodobnost, že aktivní bude i dítě, u aktivního jednoho rodiče pak pravděpodobnost aktivního dítěte klesá na 50 %), a za rozhodující pro získání kladného vztahu k pohybovým aktivitám je považován raný věk 1–3 roky a mladší školní věk 6–7 let. V těchto obdobích se tvoří dlouhodobý kladný vztah k pohybovým aktivitám.

„My, rodiče, vytváříme podmínky pro děti do tří let, vytváříme úplný základ,“ řekl vedoucí katedry rekreologie Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci Mgr. Zdeněk Hamřík, Ph.D., otec tří dětí, a upozornil na HEALTH 2020, Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí.

Shrnul, že podle výzkumů české děti trpí nedostatkem pohybu, rodiče je vozí do školy i na kroužky autem, chybí spontánní hra, přirozený pohyb. „Celá tato situace svědčí o způsobu přemýšlení,“ řekl Mgr. Hamřík s tím, že dětem nejméně do tří let rozhodně nepatří do ruky ani tablety, ani chytré telefony, a vyzval rodiče: „Nebraňte pohybu, podporujte každodenní přirozený pohyb, jak jen to jde!“ 

Rostou nám z kluků holčičky?

Doc. RNDr. Petr Sedlák, Ph.D., z Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK, Ústav hygieny 3. LF UK v Praze, upozornil, jak nebezpečný je zvýšený výskyt tukové tkáně před vstupem do puberty, a položil otázku, zda nám rostou z kluků holčičky. Divíte se?