Pro někoho jsou Vánoce ryze křesťanské svátky, jiný se těší „jen“ na setkání se svými milými. Oboje je v pořádku, problém může nastat ve chvíli, kdy se Vánoce promění ve svátek konzumu, hromady dárků a jídla.

Vánoce jsou velké téma i v mateřské škole. Děti se těší, někdy až tak, že s nimi „není k vydržení“, a zkušení pedagogové vědí, že poslední dny před vánočními svátky musejí jít výchovně vzdělávací plány víceméně stranou a že je třeba reagovat na to, co děti do školky přinesou. Těší se? Bojí se? Mají „velké oči“ a o Vánocích je čeká zklamání, protože dárky nejsou takové, jaké si přály? O tom, jak s dětmi Vánoce prožívají v brněnské církevní MŠ Milosrdných bratří, jsem se ptala její ředitelky Petry Škrdlíkové, a s vysokoškolskou pedagožkou Evou Svobodovou jsem si pak povídala o tom, co podle ní do školkových Vánoc.

Těšení a štěstí v dětských očích

„Myslím, že právě Vánoce s sebou nesou ten největší benefit práce v mateřské škole, protože vidět každoročně v dětských očích tajemství, touhu, štěstí, těšení a očekávání, to se poštěstí jen v rodinách s více dětmi, nebo právě učitelkám ve školce,“ říká Petra Škrdlíková. „V naší školce tohle tajemství a očekávání s dětmi prožíváme stejně jako v jiných školkách, pouze možná klademe větší důraz na poselství Vánoc, tak jak mu rozumíme z hlediska křesťanského učení. Myslím tím větší důraz na naději pro lidi, na lásku, která, jak tomu věříme, v podobě malého Ježíše přišla na naši zem. Ve vyprávění o tom, co se tehdy stalo, se tedy vyhýbáme ‚Ježíškovi‘ coby nositeli dárků, ale přesto jeho příběh tlumočíme v plné síle zázraku, se kterým je jeho narození spojené. Když vysvětlujeme, jak to tehdy bylo, říkáme dětem, že když se tehdy narodil Ježíš, byl to ten úplně největší dárek pro všechny lidi, kteří se kdy narodili a ještě se narodí. Právě na jeho počest a jako poděkování za tenhle dárek teď chystáme dárky pro ty, které máme rádi. Kromě toho připravujeme divadlo a zapojujeme se do projektu Andělský strom. Jde o projekt Mezinárodního vězeňského společenství, jehož cílem je podpořit ‚skryté oběti násilí‘, kterými jsou děti uvězněných rodičů. S dětmi vyrobíme vánoční přání, která za dobrovolný příspěvek od rodičů a bratrů z komunity zpeněžíme, a za vydělané peníze koupíme dárek pro nějaké dítě, jehož rodiče si odpykávají trest ve vězení. Tento dárek odešleme na adresu dítěte spolu s dopisem od uvězněného rodiče. Pro děti to bývá velmi silný moment, když si uvědomí, že jsou na světě děti, jejichž rodiče ‚nedodržovali pravidla‘, a to tak, že spolu teď nemůžou trávit Vánoce. Obvykle chtějí do balíčku přidávat nějaké obrázky, básničky, vzkazy. Učí se, že věci nejsou tak samozřejmé, jak se někdy může zdát, a že i když se nám někdy něco nelíbí, máme opravdu velké důvody k vděčnosti. Děti jsou schopné velké empatie a tohle propojení blahobytu s bídou světa prožívají některé z nich velmi silně.“

K adventní inspiraci, která by rozhodně neměla stát jen na vylupování čokoládek z adventního kalendáře, se přidává i Eva Svobodová. „Advent je časem očekávání a prožít ho, znamená čekat a ne spěchat. Zastavit se a být. Dýchat, cítit, přemýšlet a těšit se. Jestli k tomu ucítím chuť čokolády, to není tak podstatné jako to, že bychom neměli cítit stres a chvat. Ani my dospělí, protože z nás se negativní pocity přenáší na děti.“ Adventní kalendář sice ve školce Petry Škrdlíkové mají, ale je poněkud netradiční. „Adventní kalendář taky máme, jen v něm nejsou čokoládky, ale úkoly. Některé jsou jednoduché, ve smyslu ‚nezapomeňte dnes nasypat semínka ptáčkům do krmítka‘, některé jsou složitější, jako třeba „napište dopis paním kuchařkám“ nebo ‚upečte hvězdičky a pošlete paním kuchařkám ochutnat‘. Dopisy vznikají tak, že děti diktují text, a pak k němu malují obrázky. Takto nadiktované poděkování bývá často velmi vtipné, ale taky dojemné, …a pro personál kuchyně vždy opravdu pěkným vánočním dárkem. No a o hvězdičkách ani nemluvím…,“ usmívá se ředitelka.

Když přijde anděl s Mikulášem

Velkým předvánočním svátkem je příchod sv. Mikuláše. Jak vypadá mikulášská v brněnské školce? „K nám chodí ten Mikuláš, co má stejné brýle jako bratr Michal,“ vypráví Petra Škrdlíková. „Je to vážená osoba, čerta s sebou nemívá, ten se asi k nám do kláštera bojí chodit. Mikuláš děti dobře zná a ví, co se které zrovna učí (třeba vydržet sedět v klidu u oběda nebo nežduchat do kamaráda a tak), a protože je to dobrý muž, vždy to náležitě ocení. Někdy si některé věci úplně nepamatuje, protože toho má prý moc, ale má je napsané v knize, kterou nosí s sebou. Děti setkání s ním berou velmi vážně a zodpovědně. No, a k tomu vyprávíme příběh o biskupovi, na jehož památku se svátek sv. Mikuláše slaví.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 nebo v online archivu.

Mgr. Marie Těthalová