Výpravy za poznáním dětského výtvarného projevu

Dětský naivní realismus je právem považován za zlatý věk dětské výtvarné tvorby. Uždil (2002) pojmenoval toto období podle snahy dítěte po pravdivém a realistickém zobrazení světa. Výtvarná činnost podle něj není nahodilou činností, ale výsledkem duševní činnosti. Dítě prostřednictvím obrázků sděluje, opírá se přitom o poznatky, které získává pomocí smyslové zkušenosti. Proto je důležité poskytnout mu dostatek vjemů (předmět si prohlédnout, ohmatat, přivonět k němu, ochutnat), vést rozhovor, vzpomenout si na zážitky spojené s předmětem. Dítě nekreslí na základě vizuálního podnětu, ale zobrazuje vše, co o věci ví. Obraz vzniká jako odraz představy. Burt (1940) tuto etapu nazývá také popisný symbolismus. Symbol v dětském výtvarném projevu analyzují také Babyrádová (1999, 2002), Slavík (2000, 2004), Fulková (2004), Davido (1993). Znaková obsahová kresba, tedy záměr nakreslit objekty, lidi či zvířata, se objevuje v rozmezí 3. (4.) – 6. roku. Proto jsou smyslová i sociální zkušenost důležitými zdroji dětské tvorby. Tu může ovlivnit také kvalitní či méně kvalitní výběr výtvarných pomůcek, stejně jako volba vhodných či méně vhodných metodických postupů učitele. Následný výčet charakteristických znaků, které můžeme zaznamenat v  období dětského naivního realismu, jistě nepostihuje celou problematiku výtvarného projevu dítěte, ale je osnovou, které se pro přehlednost přidržíme:

• DIFUZNÍ KRESBA je volně rozptýlená kresba objektů po ploše papíru, kterým dítě svobodně otáčí. Jde o plošnou kresbu, která je často doprovázena výtvarným vyprávěním.
• DEFORMACE TVAROVÁ A PROPORČNÍ je označení pro změnu tvaru nebo proporcí předmětů (kočka je větší než člověk, člověk je větší než dveře domu aj.). Velikost nakresleného se řídí citovou vazbou.
• AUTOMATISMUS je mechanické opakování stejných tvarů, které dítě používá zejména v těch momentech, kdy neumí tvar samo ztvárnit.
• ANTROPOMORFISMUS neboli personifikace je označení pro polidštění neživých předmětů či přisuzování lidských vlastností zvířatům (kočička se usmívá).

Obr. č. 1 – Moje kočička – dívka, 5 let, zdroj archiv autorky – grafický typ – antropomorfismus (polidšťování – kočička, slunce), znaky dívčí kresby (řasy), proporční deformace (nadměrná velikost kočičky dána citovou vazbou), automatismus (řazení tulipánů, obláčky), kompozice – linie „země“ a „nebe“, vícepohledovost, náznak profilu postavy hovoří o mentálním posunu a zralosti kreslířky.

• GRAFICKÉ SPOJENÍ ČASOVÝCH ROVIN je spojení časových úseků do jedné výtvarné práce (holčička jde ze schodů, nasedá na kolo a jede), jde o přepis pohybu v čase či jakýsi filmový pás. 
• TRANSPARENTNOST označuje rentgenové vidění. Dítě kreslí i ty předměty, které jsou uvnitř objektu a nemohou být viděny, ale dítě tuší jejich existenci (domeček má uvnitř stůl, židle). Transparentnost se vyskytuje u dětí od 7 do 9 let. 
• R – PRINCIP, tj. pravoúhlost, se v dětské kresbě vyskytuje kvůli potřebě rozlišit směrovost linií, objevují se např. při kolmém usazení komínu na střechu,  členění větví stromu aj. 
• PERSPEKTIVA 
• Obrácená – objekty znázorněné blíže ke spodnímu okraji papíru jsou menší než ty, které se nacházejí ve středu nebo v horním pásu. Velikost objektů se řídí důležitostí pro dítě. 
• Rotační – objekty kopírují linii a otáčejí se podle tvaru (postavy na zeměkouli).
• Ptačí – objekty jsou znázorňovány z pohledu z výšky.
• VÍCEPOHLEDOVOST (smíšený profil) – jedná se o kombinaci pohledu zepředu (en face) a profilu, popř. ještě využití obrácené či  ptačí perspektivy.