Jídlo hlavně v klidu

Co by se mělo a nemělo jíst? Jaké je ideální stravování? Jíst maso, či nejíst maso? Ke konci minulého století byl za hlavního nepřítele ve stravování považován tuk. Každý, kdo chtěl zhubnout, ho měl vyřadit. Dnes se zase dočteme, že je to nesmysl, protože zdravý tuk v podobě různých olejů, ryb, a také třeba avokáda, které dnes obsahuje téměř každé snídaňové menu minimálně v pražských kavárnách, je potřebný. Někdo zase věří, že nejlepší je přestat konzumovat sacharidy. Co tedy jíst? Zkuste středomořskou kuchyni!

V každé zemi najdete na talíři něco jiného. I v době globalizace prostě záleží na tom, co kde roste a žije. Středomořská strava je sice známým pojmem, ale moc často se nevyužívá. Mohla by nám přitom být v řadě ohledů docela blízká a alespoň částečně nahradit to, co odmalička jíme ve školních jídelnách.


Francouzská školní jídelna

Středomořská strava je totiž založena na konzumaci zdravých tuků (jako je olivový olej), ryb, luštěnin, obilovin, zeleniny (a to jak syrové, tak různě tepelně upravované) a omezeněji také sacharidů, masa a mléčných výrobků. Tedy vlastně téměř všeho! Klíč je v tom, sníst všechno. Složit mozaiku tak, aby každý kousek z ní byl malým reprezentantem jiné nutriční skupiny. To znamená, že si na talíř dáme trochu zdravých tuků (klidně i masa!), které doplníme zeleninou, a v menší míře také sacharidů (těstoviny, kuskus, pečivo atp.). 

Jídlo pak bez problémů zakončíme dezertem v podobě ovoce nebo i drobného zákusku či zmrzliny. Obecně jsou ale cukry vzácnější. A kdybychom opravdu chtěli být jako Francouzi, ještě před dezertem si dopřejeme trochu kvalitního sýra. Tím vším tělu dodáme bohatou paletu látek, které dohromady vytvoří vydatný, ale přesto zdravý pokrm – díky čemuž nebudeme mít hlad až do dalšího jídla. Důkazem toho může být fakt, že např. francouzské děti si do školy nenosí svačinu. A to jsou přitom na prvním stupni ve škole celý den! Svačiny jsou dokonce ve Francii zakázány zákonem jako součást boje proti obezitě. Děti se tak nají doma ráno, v poledne dostanou oběd a večer večeři. A takový oběd ve školní jídelně vypadá o hodně jinak než v té české. Vezmete si tác a nejdříve si vyberete předkrm – malý talířek, na němž může být třeba kus nějaké šunky a kyselé okurky nebo třeba salát. Dále dostanete hlavní jídlo, přičemž každý pátek je zasvěcen konzumaci ryb. Na konci ještě dostanete malý dezert, ať už je to jogurt, ovoce, nebo drobný zákusek. K jídlu dostanete neperlivou vodu. Slazené limonády a čaje ve francouzských jídelnách neexistují. Jak všichni víme, naše školní jídelny vypadají jinak a rozhodně nepřispívají k osvojení zdravých stravovacích návyků. Dostanete hlavní jídlo, a pokud si chcete dát třeba salát, většinou ho musíte zaplatit extra. Stále přetrvává tradice jídel, jako je například žemlovka, rýžový nákyp a obecně sladká jídla, která jsou jako oběd nevhodná, protože nejsou vyvážená a místo toho jsou plná cukrů a sacharidů. Brzy po nich budete mít zase hlad, a tak budete potřebovat odpolední svačinu! Samozřejmě ve školních jídelnách najdeme i jiné pokrmy než ty sladké. Jsou však zdravé? Slavná univerzální hnědá omáčka (UHO), knedlíky, téměř žádná zelenina... To samé platí pro nemocniční jídelny, kde je situace mnohdy ještě horší. K snídani dostanete dva rohlíky a margarínové máslo. K obědu třeba krupicovou kaši nebo kuře s brambory. A kde je zelenina? Dva měsíčky rajčete, lístek salátu… K pití si můžete vybrat ledacos – limonádu, čaj, někdy dokonce mléko, kakao. V mnohých jídelnách ale nenabízí obyčejnou neperlivou vodu, která by měla být alfou a omegou každého stravování.


Jde to i u nás 

Středomořská strava se kromě vyváženého jídla zakládá také na využívání lokálních surovin, které nejsou nijak zvlášť drahé, obměňují se podle ročních období, jejich příprava je jednoduchá a jsou pro každodenní vaření snadno dostupné. Můžeme to tak zcela logicky aplikovat i na naše zemědělské podmínky, protože i když naše hranice ani z jedné strany neomílá Středozemní moře, zas tak daleko se od něj nenacházíme, zelenina nám tu roste podobná a na ničem exotickém, co by se u nás (v dnešním globalizovaném světě) nedalo sehnat, středomořská strava nestojí. Ačkoliv se zdá, že je středomořská strava drahou záležitostí, nemusí tomu tak nutně být. Většina z jejích potravin byla dříve konzumována chudšími lidmi – brambory, mrkve, polenta, cibule, obiloviny atp. Na mase se středomořská dieta plně nezakládá, proto není nutné za maso tolik utrácet. Jediným nákladnějším kouskem se mohou stát ryby a olivový olej. Když se ale budeme držet myšlenky, že vyvážený jídelníček s využíváním sezonních potravin má prokazatelně dobrý vliv na naše zdraví, třeba se nám podaří vykouzlit z našich potravin zcela nová či zdravější jídla. Možná jste si všimli, jak velkou popularitu si získala jóga. Proč? Umožňuje lidem se zklidnit. Dobrá zpráva pro ty línější z nás je, že ke zklidnění nemusíme cvičit jógu. Stačí klidně jíst. Jako třeba Italové…  Nejde totiž jen o to, co jíst, ale také jak jíst. Středomořské národy většinou jídlo berou jako společenskou událost nebo příležitost během dne se zastavit a žít přítomným okamžikem, obklopen lidmi, a dostát tak možnosti hovořit s nimi. Poznáte to ve Francii, v Itálii, ve Španělsku v době oběda, kdy jsou všechny restaurace přecpané lidmi, pro které je práce evidentně pouze nepříjemným vyrušením od polední pauzy…  Ne nadarmo se říká, že co Němci utratí za auto, Francouzi utratí za restauraci. Češi jídlo tolik neprožívají, slouží především k tomu, aby se člověk najedl. Co kdybychom se ale naučili ho brát jako jakýsi rituál, společenskou událost nebo jednoduše příležitost, jak se během dne zklidnit a žít přítomným okamžikem? Celý tento rituál – dobrý a vyvážený oběd s kolegy – může mít pozitivní účinky na naše fyzické i psychické zdraví.


Co radí WHO… 

Jak tedy středomořská strava prospívá našemu zdraví?  Snižuje úmrtnost na kardiovaskulární a nádorová onemocnění, snižuje výskyt neurodegenerativních onemocnění, pod něž se řadí také Parkinsonova a Alzheimerova choroba. Kromě toho pomáhá v prevenci onemocnění cukrovkou, rakoviny a dokonce také deprese.  Z toho důvodu byla středomořská strava zapsána na seznam kulturního nemateriálního dědictví UNESCO jako tajemství dlouhověkosti a na její propagaci se podílí také Světová zdravotnická organizace (WHO).

Eliška Fajmonová