Online archiv

Psychologové z Americké psychologické asociace zjistili, že pokud očekáváme, že se nějaká špatná zkušenost bude opakovat, mluvíme o ní jako o bolestivější nebo více obtěžující než v případě, kdy si myslíme, že se nám už nikdy nic takového nestane. A na druhou stranu na chvíle zábavy a radosti vzpomínáme stejně bez ohledu na to, jestli si myslíme, že se ještě někdy zopakují, nebo ne. Odlehčení špatných vzpomínek nám podle psychologů pomáhá snížit náš pocit nepohody plynoucí ze špatných zkušeností, přispívá k lepší adaptaci a umožňuje nám radovat se z toho, že se nic špatného nestane. Jeff Galak z Carnegie Mellon University a Tom Meyvis z New York University provedli řadu experimentů, při nichž vystavili dobrovolníky nepříjemnému hluku vysavače a nechali je vyplňovat nudné internetové dotazníky. Zkoumané osoby projevovaly mnohem větší rozladění a nespokojenost v případě, že se dozvěděly o tom, že se nepříjemnosti budou opakovat. Psychologové také zjistili, že ženy, kterým skončila menstruace nebo které ji v krátké době očekávají, vnímají nepříjemné události jako otravnější než ženy, jejichž menstruační cyklus je v polovině.

Vědci zjistili, že „maminčini kluci“ jsou duševně zdravější. Plyne to z výzkumu, který pro APA vedl Carlos Santos, profesor z Arizona State University‘s School of Social and Family Dynamics. Santos zkoumal skupinu 426 chlapců, studentů středních škol, a zajímalo ho, zda dávají přednost chování, které se stereotypně považuje za mužné (nechuť k ventilování svých pocitů a fyzickým kontaktům), nebo zda upřednostňují otevřenou komunikaci o emocích. Chlapci se měli vyjádřit k výrokům jako „Je důležité mluvit o svých pocitech s přáteli“, „Problémy s ostatními jsou jen moje věc“ nebo „Když mám problém, nikomu do toho nic není“. Vědci zjistili, že chlapci během dospívání dávají přednost mužnému chování. Mladí muži, kteří měli blízký vztah s matkou, byli ale přístupnější otevřeným projevům emocí. Blízký vztah k otci neměl podle výzkumu takový efekt. Santos dále zjistil, že chlapcům, kteří měli blízký vztah k matce, se i lépe vedlo ve škole. „Matčina podpora a blízkost chlapcům pomáhá vybřednout z hypermaskulinních stereotypů a svědčí jejich duševnímu zdraví,“ konstatoval Santos. Kromě toho, že výzkum potvrdil, že chlapci, kteří mají dobrý vztah s matkou, jsou otevřenější a nenechávají si problémy pro sebe, což je dobré pro jejich psychickou pohodu, Santos zjistil, že „chlapáctví“ ve smyslu maskulinních stereotypů se vyskytuje u chlapců všech etnických skupin, a to ve stejném poměru. Tím vyvrátil mýtus o tom, že hypermaskulinní chlapáctví se více vyskytuje u příslušníků etnických menšin.

Náš Radim doma nezlobí, jestli s ním máte ve školce problém, musíte si ho vyřešit sami. Takhle pokaždé reagují rodiče pětiletého chlapce, když se s nimi učitelka pokouší domluvit na společném postupu při zvládání Radimových agresivních výpadů vůči jiným dětem.

Návrat adaptačních potíží

Místo židliček kmeny a pařezy, místo hraček klacky, listy a někdy i bláto. Může v takovém prostředí pracovat mateřská školka? Jistěže ano. Důležité schopnosti a dovednosti lze podle pedagogů z první české lesní školky rozvíjet i v terénu.

Práce učitelky v mateřské škole vyžaduje hodně sil a jsou k ní potřeba nejen všestranné dovednosti, ale také zkušenost. O tom, co se budoucí učitelky učí během studia a jak by měla vypadat jejich práce s dětmi, jsme si povídali s Janou Kropáčkovou z PedF UK Praha.

Nejprve chceme pochválit nové pojetí Informatoria 3 - 8 - je plné našich starostí i radostí, nalézáme zde odpovědi na otázky často doprovázející nejednu paní učitelku, která se nad svou prací zamýšlí, náměty i zkušenosti z jiných školek obohacují nejen vědomosti, ale i programy ostatních. Paní učitelky netrpělivě čekají každé nové číslo a vždy najdeme něco, o čem dlouho hovoříme. Škoda že časopis nezná širší veřejnost, možná by se pak nepohlíželo na práci učitelek v mateřské škole jen z pohledu maminky, která zrovna školku nutně potřebuje… Chci však vyzdvihnout přínosný článek Jaké jsou cíle předškolního vzdělávání? z vydání 1/2011. Vyšel právě včas a doplnil tak neustálé dohady či diskuse s učitelkami naší ZŠ. Jsme totiž zařízení spojující ZŠ a MŠ. V naší MŠ jsme všechny plně kvalifi kované učitelky s dlouholetou praxí, přesto na nás učitelky ZŠ pohlížejí trochu svrchu, protože nemáme vysokou školu a naše každodenní snažení ve výchově a vzdělávání jim připadá nepodstatné. Podle nich málo připravujeme děti na školu. Máme tu početnější třídy po 28 dětech. Děti jsou stále v pohybu, ne v lavicích, a denně tráví dvě hodiny venku. Často pořádáme různé akce mimo MŠ, kterými obohacujeme a doplňujeme naše třídní plány činností. Děti chodí do kroužků, pořádáme lyžařský výcvik, ekologické výlety. Inspekce nás vysoce hodnotila a dětem, rodičům i všem zaměstnankyním školky se tu líbí. Pak přijde zápis do ZŠ a u 32 dětí učitelky navrhnou osm odkladů, i když my za dobu, co máme děti v péči, víme, že to odkladové děti nejsou; spíš mi připadá, že paní učitelka nechce mít ve třídě moc prvňáčků. Je mi nepříjemný způsob posuzování zralosti pro školu, kdy si cizí paní učitelka sedne před dítě, a sice mile, ale zcela bez motivace začne zadávat úkoly a otázky a po deseti minutách je hotova i s hodnocením. I rodiče pak mají pocit, že jejich dítě neuspělo, neodpovídá-li podle přání učitelky. Místo kruh říká kolečko, hledá pohledem oporu u maminky, nebo ještě nemá zcela čistou výslovnost. Některé děti chodí do MŠ teprve od září a už udělaly tolik práce, vždyť do školy jdou až za sedm měsíců. Naštěstí o přijetí či odkladu rozhoduje paní ředitelka. I tak si myslím, že ředitelé ZŠ mají o práci MŠ zkreslené představy. Proto vám děkujeme za článek. Ten přesně pojmenoval argumenty, které samy stále cítíme, ale těžce prosazujeme. Doufáme, že v jiných MŠ to jde snad lépe. Na závěr otázka: Proč jsou zápisy do ZŠ tak brzy? Ve školkách jsou až v dubnu a také se stihneme připravovat na další školní rok. Děti přijímáme bez předchozích sledování a také se musíme srovnat s jejich zvláštnostmi a individualitami (někdy mnohem výraznějšími). Kdyby byly zápisy blíž času nástupu do školy, děti by byly „zralejší“ a ubyla by i zbytečná vyšetření v poradnách (stejně většinou podlehnou přání rodičů), protože by bylo jasnější, zda dítě školu zvládne, nebo potřebuje ještě celý rok v MŠ, či jinou speciální péči. To už je vlastně téma na další zajímavý článek a my se budeme zase těšit, čím nás příští číslo překvapí nebo potěší. Přejeme vám úspěchy ve vaší práci a hodně spokojených čtenářek i čtenářů. Za kolektiv všech pracovnic - pedagogických i těch, bez nichž bychom tu nestíhaly.

Moc se mi líbil článek o nových platových tarifech, který vyšel v lednovém Informatoriu 3 - 8, hovoří mi plně z duše. Vystudovala jsem střední pedagogickou školu i předškolní pedagogiku na PedF UK. Samozřejmě jsem ráda za to, že se mi nyní - tři roky před penzí - zvedne plat o 1500 Kč. Velké zvýšení platu přeji i své mladé kolegyni, která v loňském roce dokončila vysokoškolské studium, a vidím motivaci i u druhé kolegyně, která je v 5. ročníku PedF UK. S ohodnocením nebo lépe řečeno neohodnocením ostatních kolegyň, absolventek středních pedagogických škol, které odvádějí úžasnou práci, samozřejmě velmi silně nesouhlasím. A ještě něco. Přímo mě šokuje, že když si se střední pedagogickou školou učitelka vystuduje jakoukoli jinou vysokou školu humanitního směru, bude jí vysokoškolská kvalifi kace uznána. K tomu již není co dodat. Je vůbec na ministerstvu školství někdo za mateřské školy? Ale abych jenom nenaříkala, chci vyjádřit velké uznání vašemu časopisu, má vynikající úroveň, je velkou inspirací pro naši práci. Děkuji a přeji hodně úspěchů do další práce.

Měla bych připomínku ohledně legislativy a také bych ráda reagovala na články v únorovém čísle Informatoria 3 - 8, které se týkaly učitelek MŠ. Mám 27 let praxe, maturitu na SPgŠ a nyní mě situace v odměňování dohání ke studiu na VŠ, ale bohužel bez podpory zaměstnavatele. Na jedné straně je preferováno vysokoškolské vzdělání a na straně druhé vedení školy nepotřebuje vysokoškolsky vzdělanou učitelku, protože její studium by přinášelo jen tříleté komplikace pro zařízení. Proto budu muset studovat v rámci své dovolené; vím, že se to dá zvládnout, ale byla bych pro to, aby byly do budoucna vytvořeny podmínky pro učitelky, které mají snahu si zvýšit kvalifi kaci, a jejich studium nebylo chápáno jako problém pro zařízení.

Vážená redakce, se zájmem jsem si přečetla článek týkající se platových tarifů diskriminujících učitelky MŠ. Učím v mateřské škole, absolvovala jsem střední pedagogickou školu, mám 20 let praxe. Po celou dobu zaměstnání jsem přesvědčena, že moje vzdělání splňuje kvalifikaci potřebnou pro tuto profesi. Až se současným zavedením tarifů jsem evidentně zařazená do skupiny nekvalifikovaných pracovníků. Váš článek jsem přečetla několikrát a mluví mi úplně z duše. Když člověk vystudoval určitou školu a získal tak kvalifikaci podle zákona, nemůže se mu najednou říct, že kvalifikaci nemá. Na můj dotaz na MŠMT ČR mi bylo sděleno, že jsem plně kvalifikovaná, když jsem absolvovala SPgŠ, ale k čemu mi to s prominutím je? Ani skutečnost, že mám 20 let praxe a plnou kvalifikaci nic nemění na tom, že nastupující absolventka bakalářského studia bude mít o tři tisíce vyšší plat. Kdybych v době, kdy jsem studovala SPgŠ, věděla, že nebudu moci dosáhnout na plat z důvodu, že moje kvalifikace nestačí, asi bych už tenkrát měla zájem získat odpovídající, tedy bakalářské vzdělání. Tato situace přináší do kolektivu učitelek MŠ dusnou atmosféru a pocit znehodnocení práce učitelek a vědomí nepochopení celé zavedené situace ze strany MŠMT ČR. Myslím si, že současný stav této situace se musí rozhodně změnit.

Může to být i zánět středního ucha