Online archiv

K dávným lidovým tradicím dozajista vždy zjara hned po masopustu patřilo vyhánění zimy, vlastně takové ukončení její vlády v přírodě. Současné děti již tuto starou tradici ani neznají, a tak jsme se jim ji snažili přiblížit aspoň ve školce. Při společných dopoledních hrátkách a obnovování tradic jsme vytvořili ošklivou Morenu čili Smrtku z látek, vaty a dřevěného kůlu, děti jí nakonec na krk pověsily věnec z kvítí jako symbol jara. Byla opravdu ošklivá a my se všichni už těšili až se jí a současně i zimy zbavíme. Její osud byl tedy zpečetěn a jedno odpoledne bylo vyhrazené na velký slavnostní průvod s Morenou. Nebylo to jen tak obyčejné procesí -čekalo na nás i rodiče s dětmi několik překvapení. Vybaveni všelijakými hudebními nástroji jsme jako velká skupina vyrazili směrem k nedalekému rybníku Oko. Zpívali jsme písničky a dělali vydatný hluk a každý, kdo šel okolo, se mohl k našemu průvodu připojit. U Oka to však nebylo jen tak - čekal tam na nás vodník, který nechtěl dovolit vhození Moreny, dokud mu nesesbíráme všechny jeho pentličky. Nakonec se to podařilo, jeden ze šikovných tatínků rozhoupal Morenu nad vodou a šup tam s ní! Doprovodili jsme ji jarní písničkou a papírovou kytičkou puštěnou na vodu, kterou si děti také vyrobily ve školce. Radost byla veliká, ale tím naše putování nekončilo - museli jsme to jaro pořádně probudit a tak cesta vedla lesním parkem až k Hejkalovi, který pro nás měl další úkol. Nejprve se nám trochu schovával, protože byl plachý, ale potom si s dětmi dokonce popovídal. A co že jsme to pro něj měli udělat? Přiznal se, že vzal vodníkovi pentličky, ale vítr mu je rozfoukal - děti se tedy rozběhly posbírat po lesoparku všechny barevné stuhy. Pak jsme již hejkalovi zamávali a zamířili zpět na školní zahradu, kde nás očekávala víla Jarněnka - spokojená, že jsme jí předali vládu nad jarem posbíráním kytiček v parku a zprávou, že Morena je již z kola venku. Poděkovala dětem, odměnila je pokladem, který si ovšem děti musely na zahradě najít a rozloučila se s námi. Měla totiž moc práce - chystat všechny ty jarní květiny, na které se těšíme, a probudit zimní spáče. Děti byly zvědavé, zda Morena odplavala, nebo zůstala na vodě, a to pro nás byla další záminka navštívit při vycházce zmíněný rybník. Skutečně tam nebyla a na zpáteční cestě nás již lechtalo jarní sluníčko. Ještě několik dní probíhaly ve školce výměny zážitků z této vydařené odpolední akce, která si kladla za cíl obnovení této prastaré tradice. Myslím, že se nám to i povedlo.

V našem malém sloučeném zařízení ZŠ a MŠ ve Vernéřovicích na Broumovsku každoročně žáci základní školy připraví pro děti z mateřské školy společně se svými učitelkami a vychovatelkami zajímavý projekt, který umožní dětem blíže poznat prostředí budovy základní školy, seznámit se se svými budoucími učiteli i se spolužáky a prožít příjemné dopoledne v přátelské atmosféře. Letos si žáci ZŠ pro mladší kamarády z MŠ připravili projekt Den ve vesmíru. Jednotlivé učebny byly planetami, na nichž kosmonauti, roboti a mimozemšťané zadávali dětem z mateřské školy různé úkoly. Za ně si pak malí návštěvníci vesmíru vysloužili jeden dílek součástky k raketě. Když se jim podařilo všechny dílky sestavit do správného celku, letu do vesmíru opravenou raketou již nic nebránilo. Potom si všechny děti vzájemně vyměnily mezi sebou dárky vlastní výroby a předškolní děti se tak mohly těšit k zápisu do první třídy, který proběhl hned následujícího dne.

Před dvěma lety jsem dostala nabídku, jestli chci s dětmi ve školce chovat šnečky známé také jako oblovky nebo achatinky. Proč ne, řekli jsme si s dětmi a do týdne jsme měli v akváriu deset šnečků, kteří skoro nebyli ani vidět. Sehnali jsme si materiály a informace o tom, co potřebují, jak se o ně starat, co dělat… Z malých mrňousků vydrželi tři - Servác, Pankrác a Bonifác - a rostli jako z vody. Děti pomáhaly s čištěním, nosily z domu dobrotky, plnily koupátko vodou, složili jsme si šneččí básničku. Největším zážitkem bylo koupání a šneččí mazlení. Pohladit šnečka jemně po krčku, pozorovat, jak vystrkují růžky, koukat, jak baští salát, to bylo něco jiného než si prohlížet obrázky v knížce!!! Děti se naučily, co se šnečkům líbí, co ne, chránily je a dávaly na ně pozor. Sem tam nějaké to „fuj!!!“ se časem změnilo na „Já chci taky“ a šnečci do naší třídy „Sluníček“ prostě patřili. Když bylo venku hezky, nosili jsme je do travičky vyvenčit, zkoušeli jsme je modelovat, namalovali jsme i krásné obrázky, které zdobí třídu. Chodily se na ně dívat děti z vedlejších tříd, rodiče, známí a jejich úctyhodná velikost a délka 25 cm dokazovala, že se staráme dobře. A co teprve ta radost, když jsme našli 30 malinkatých vajíček!!! Zřídili jsme další akvárium a vypiplali všech 30 šneččích miminek, které si po dvou měsících rozebrali rodiče pro děti domů!!! Šneččí rodina se rozrostla, děti přicházejí hlásit, jak se jejich šnečkům doma daří, rodiče se chodí radit a chlubit, jak rostou. Jsem moc ráda, že i takový nenápadný tvoreček jako šnek, kterého si běžně v přírodě moc nevšímáme, udělá dětem ve školce radost a učí je, že všechno živé je třeba chránit.

O košíčcích pletených z novin jsem slyšela, ale po pravdě řečeno jsem si je neuměla představit. Předpokládala jsem, že půjde o nevkusnou a nevzhlednou věc typu „z nouze ctnost“. Až se mi jeden takový „novinový“ košíček, který byl k nerozeznání od proutěného, dostal do rukou a naprosto změnil můj život. Výroba košíčků se stala náplní každé mé volné chvilky. První kousky sice postrádaly dokonalost, ale po získání určité zručnosti jsem mohla rodinu i přátele obdarovat prvními důstojně vyhlížejícími výtvory. V naší mateřské škole úzce spolupracujeme s rodiči, proto pro mě nebylo tajemstvím, že mezi maminkami je spousta tvořivých dušiček, které se o své nápady dělí při převlékání dětí v šatně. Napadlo mne právě pro tyto maminky uspořádat takovou malou podzimní dílnu, na níž jsem - povzbuzena úspěchem s košíčky - chtěla zájemkyně seznámit s jejich výrobou. A maminky skutečně přišly. Nejen s dobrou náladou a tvůrčím elánem, ale také s něčím dobrým na zub, aby si zpříjemnily čas strávený pletením. Předpokládala jsem, že se budeme muset sejít ještě jednou, protože výroba košíčku je časově náročná, proto jsme se domluvily opět za dva týdny k dokončení. A příště maminek přibylo. Ale nejen maminek - přibylo námětů, co bychom mohly dělat příště, až budou košíčky hotové. Třetí tvořivé setkání proměnilo naši třídu v malou výstavní galerii - žádná z maminek doma nezahálela, tak jsme společně mohly obdivovat nejen ošatky a košíky různých tvarů, ale také věnce, zvonky a stromečky. Největší úspěch však slavil kočárek, který by od proutěného rozeznal jen málokdo… Myslela jsem, že naše setkání jsou u konce, neboť mne předčily svou šikovností a kreativitou a já už je nemám co naučit. Poznala jsem, že košíčky hrály roli pouze zpočátku - pak už tady byla chuť se setkat a vytvořit něco pěkného. Pro ženy na mateřské dovolené to byla vítaná možnost seberealizace a společenského kontaktu. Tatínkům se domů vrátily spokojené manželky, pro něž bylo přínosem i to, že se lépe poznaly s ostatními maminkami, s námi a že dnes k sobě máme blíž. Mne to obohatilo o poznání, že jsou v tomto světě s pokřivenými hodnotami ženy, které si na sebe umí najít čas. Nemám na mysli čas na svůj zevnějšek, ale na sebe samu. Najdou si čas k vytvoření něčeho hezkého a mají chuť se učit novým věcem. Za to si jich vážím. A ještě jedno velké plus nám pletení košíčků přineslo - je to výborná relaxace - a taková spokojená a vyrovnaná maminka je k nezaplacení…

Prohlédni si obrázky a pojmenuj věci, které na nich jsou. Obrázky můžeš vystřihnout a na jednu hromádku dát slova, v nichž slyšíš Č, a na druhou ta, kde se nachází C. Až se ti to povede, můžeš si obrázky vybarvit. A máme pro tebe i jeden chyták - jedno slovo v sobě schovává Č i C. Které to je? (čepice, čaroděj, kočárek, kolotoč, cibule, citron, cedník, cukr).

Variace na známé rozpočítadlo potěší malé i velké. Začínáme s dětmi v kroužku a „rozpočítáváme“ míčem nebo hakisakem, který házíme dětem a ony nám jej vrací, přičemž opakují námi rozkouskovanou říkanku v rytmu zhudebnění.

Úroveň: začátečníci, pokročilí; organizace: všichni, individuální práce; pomůcky: obrázky s typickým zimním a jarním počasím, pracovní list se zimní a jarní krajinou, počasím a oblečením; paruka, brýle, ukazovátko, tabule, křídy, magnety; aktivita: seznamovací, procvičovací; cíl: seznámení s novou slovní zásobou, procvičování, zautomatizování, nácvik písničky, důraz na dobrou výslovnost, relaxace a výuka při hře; jazyk: čísla, barvy, slovní zásoba související s počasím; čas: 30 - 45 minut.

Úroveň: pokročilí; organizace: všechny děti na zemi (na židličkách); aktivita: seznamovací, procvičovací, pohybová, rytmizační, hudební; cíl: jazyk - nácvik a procvičování nové slovní zásoby (sunny, rainy, cloudy, snowy, windy, foggy), zodpovězení otázky týkající se počasí (What’s the weather like today?), vyjádření počasí gestikou; čas: 20 - 30 minut; příprava: obrázky (piktogramy) různých druhů počasí.

Jarní šály

Zrak je pro člověka nejdůležitější smysl. Jehož pomocí přijímáme až 80 % informací ze zevního okolí. Již v útlém věku je důležité zjišťovat, zda dítě dobře vidí a zda nemá oční vadu.

Hranolky a hamburgery škodí dětské inteligenci. Dětství je mimo jiné obdobím, kdy se lidský mozek vyvíjí velkou rychlostí. Děti chodí, otevírají a zavírají dveře, ptají se na všechno možné, a jejich mozek přitom zpracovává nové a nové podněty. Studie, kterou provedli vědci z univerzity v Bristolu, dokazuje, že pokud batolata a předškolní děti často jedí nezdravé jídlo, nesvědčí to rozvoji jejich mozku. Vědci zkoumali 3966 dětí narozených v letech 1991-1992. Výzkumníky zajímalo, jak se děti stravovaly, když jim byly tři, čtyři a osm a půl roku; tyto informace jim podali rodiče zkoumaných dětí. V posledním zmiňovaném vývojovém období vědci také zjišťovali inteligenci dětí, které tvořily výzkumný vzorek. Co prozradil výzkum o výživě dětí? Rodiče dopodrobna popisovali stravovací a pitný režim dětí, informovali o typu chleba, který dětem podávali, o tom, kolik mléka děti konzumovaly a také jaké množství limonád (včetně koly) děti pily. Zkoumaný vzorek by se dal rozdělit do tří skupin: část dětí se živila stravou s vysokým obsahem tuků, cukru a kalorií, která byla založená na polotovarech a průmyslově vyráběných pokrmech, další vyrostla na tradiční britské kuchyni založené na mase, bramborách, chlebu a zelenině. Poslední skupina se živila celozrnnými výrobky, čerstvým ovocem a zeleninou, rýží, těstovinami a netučnými rybami. Vědci zjistili, že děti, které se odmalinka živí zdravou stravou, jsou verbálně zdatnější a mají vyšší IQ než jejich vrstevníci, kteří se živí nezdravým jídlem. Zároveň konstatovali, že strava má největší vliv na rozvoj inteligence především v tomto raném věku; při zkoumání stravovacích návyků a inteligence u starších dětí takové rozdíly nezaznamenali.

Anglicky mluvící země mají hodně společného, nejinak je tomu i v oslavách a svátcích. Lidé v USA ale některé svátky slaví jinak než v ostatních anglofonních zemích.