Online archiv

I školáci mají rádi pohádky, těší je, když se mohou ponořit do pohádkového příběhu. Pohádkové cvičení jim pomůže relaxovat, odpočinout si od učení.

P. Kopřiva, J. Nováčková, D. Nevolová, T. Kopřivová Kroměříž, Spirála 2006, 286 s.

Isabelle Gunzburger, Marco Overzee, Catherine Teissandier, Valérie Videau, Praha, Portál 2006, 68 s.

Loni v říjnu jsme na zahradě naší mateřské školy Ponětovice uspořádali okresní kolo soutěže rodin „Krása každé generace“, kterou vyhlásila OSN k příležitosti Roku rodiny. Počasí nám přálo - právě vrcholilo babí léto. Přihlásilo se šest rodinných družstev, které se utkaly ve čtyřech disciplínách. Úkolů se soutěžící zhostili s velkým nasazením a bylo se na co dívat. Porota měla nelehký úkol. Nakonec zvítězila rodina Drlíků ze Šlapanic u Brna a postupovala tak do celostátního kola v Praze, kde zabojuje o titul Rodina roku. Děti, rodiče i prarodiče se bavili celé odpoledne. Po setmění jsme usedli k táboráku a opekli si večeři. Nastal čas rozsvítit dýňové strašáky, které přinesly rodiny z domova jako vstupenku. Pro děti byla vyvrcholením celé akce honba za pokladem - bez sladké odměny neodešlo žádné dítě. V pozdních večerních hodinách jsme se rozcházeli domů s příjemným pocitem z pěkně prožitého dne.

Naši MŠ obklopuje příroda ve všech svých podobách, děti se mohou rozběhnout po loukách, zajít do lesa na houby a lesní plody nebo pozorovat život u rybníka, kterému nikdo neřekne jinak než Veselák. Snažíme se děti seznamovat s lidovými tradicemi, a proto do naší mateřské školy přijel na návštěvu sám svatý Martin. Týdenní svatomartinský projekt jsme nazvali „Svatý Martin na koni podkovami zazvoní“. A jak týden probíhal?

Začal nový školní rok a my jsme přemýšleli, čím dětem pobyt v mateřské škole udělat ještě zajímavější a veselejší. Rozhodli jsme se pro společné hravé odpoledne s rodiči na naší školní zahradě spojené s nocováním v MŠ. Pozvali jsme k nám na návštěvu i prvňáčky, kteří v loňském roce naši MŠ navštěvovali. Na školní zahradě jsme se sešli s rodiči a dětmi již odpoledne. Zatímco jsme s rodiči probírali organizační záležitosti, děti stavěly na pískovišti pěkné hrady. Potom jsme se rozdělili do dvou skupin. První skupina sportovala, a tak mohly děti s rodiči trénovat skoky na trampolíně, hod míčkem na cíl, prolézání strachovým pytlem, procvičit rovnováhu při chůzi po kladině a při přecházení položeného žebříku, prolézání průlezkami i houpání na laně. Při cvičení jsme si užili i spoustu legrace. Druhá skupina se zatím věnovala výtvarné činnosti. Děti kreslily a malovaly zážitky z prázdnin, kde byly a co se jim na cestách nejvíce líbilo. Na výběr měli z několika technik. Mohly kreslit křídami na tabuli nebo na chodník nebo mohly vodovými barvami pomalovat velikánské čtvrtky připevněné na plotě zahrady. Vznikaly moc pěkné obrázky a někteří rodiče nejen přihlíželi, ale nebáli se ani chopit štětce a tvořit spolu se svými ratolestmi. Obě skupiny se po půlhodince vystřídaly. Když jsme již byli všichni unaveni, zasedli jsme kolem ohniště, které nám mezitím připravili a zapálili šikovní tatínkové. Zazpívali jsme si několik táborových písniček. Potom jsme již všichni dostali hlad a připravené buřtíky tak voněly, že jsme se pustili do opékání. Moc jsme si pochutnali. Jeden špekáček sice skončil v ohništi, ale podařilo se ho zachránit a upatlané, ale usměvavé tváře dětí nás přesvědčily o tom, že se odpoledne vydařilo. Ke konci večera na děti čekalo velké rozhodování - jít domů s maminkou, nebo zůstat v MŠ a spát zde i v noci? Většina dětí měla jasno hned a strašně se těšila. Děti se nemohly dočkat večera, protože jim paní učitelky slíbily „večerní stezku odvahy“. Děti neustále nakukovaly do oken, jestli je již dostatečná tma. V tom nás překvapil zvonek. Kdo to může být? Paní učitelka šla otevřít a za chvilku se s ní ve dveřích objevil usměvavý Matýsek ve vojenském oblečení a se zbraní v ruce nám oznámil: „Já vás tady budu hlídat.“ Všichni jsme měli velkou radost - Matýsek původně nechtěl ve školce spinkat a šel na noc domů. Ale to už byla docela velká tma a my jsme se mohli vydat hledat slíbený poklad. Cesta k pokladu byla vyznačena šipkami a osvětlena malovanými lucerničkami. První hrdina vyzbrojený baterkou vyrazil hledat poklad. Ostatní děti stály u dveří a netrpělivě vyhlížely jeho návrat. Za chvilku jsme uviděli probleskovat mezi keři baterku a to se již první hledač vracel a v rukou nesl vítězoslavně krabičku označenou svojí značkou a uvnitř překvapení. Jednotlivě, ve dvojicích nebo s paní učitelkou se vydávali odvážlivci do ztemnělé zahrady, každý pro svůj malý poklad. Když se všichni vystřídali a pomalu jsme se vraceli do školky, uslyšeli jsme volat Lukáše: „Já jsem našel také ještě jeden poklad.“ A přinesl nám ukázat v krabici živého ježka, kterého jsme povídáním na zahradě asi vyplašili. Všichni jsme si ho mohli alespoň zblízka prohlédnout. Když jsme ho vraceli na zahradu, připravili jsme mu tam mističku s mlékem. Po návratu ze zahrady se všechny děti osprchovaly a převlékly do pyžámek. Pohádka na dobrou noc uspala nejprve školáky, potom i ty mladší děti. Určitě se jim něco pěkného zdálo, protože se z ložnice v noci ozývalo slabé hihňání ze spaní. Ráno všichni s veselou vyskočili a nasnídali se. Paní učitelka odvedla školáky na autobus a ostatním začal ve školce další běžný den. Když odpoledne přišli pro děti rodiče, děti vyprávěly zážitky jeden přes druhého. Byli jsme moc rádi, že se nám akce vydařila a rodiče nám vyšli vstříc.

Asi všichni víme, že děti mají rády pokusy, experimenty a zkoumání všeho druhu. Zaberou se do činnosti, která je baví, a ani si neuvědomí,