Online archiv

Princeznička na bále, poztrácela korále... Jistě všichni znáte tuto veršovanou pohádku, jejíž úvodní věta se stala jedním z témat našeho výchovně vzdělávacího plánu pro letošní školní rok. Děti se tuto pohádku naučily přednášet,zpívat, vytvořily masky, obrázky jednotlivých postav, napodobovaly chůzi, gesta, hlasy. Vytvořily pytle plné brambor, určovaly jejich množství, podle hmatu poznávaly, co ještě Honza do pytle dal. Na vycházkách a v tělocvičnězdolávaly překážky tak jako Honza, když se vracel na zámek.Vyvrcholením tématu se pak stalo celoškolkové odpoledne s názvem Bramborové hraní, kterého se také zúčastnili rodiče dětí, sourozenci a další rodinní příslušníci. Z brambor a přírodnin začali pod jejich rukama vznikatpostavy princezen a Honzů, bramborová razítka, papírová i látková prostírání a další výrobky, které si děti mohly odnést domů.Všichni jsme se zase na chvíli stali dětmi a popustili svou zapomenutou uzdu fantazie a toto společné odpoledne si pěkně užili.

Ach, ta cibule. Slzy tečou proudem, než se oloupe a nakrájí. Proč by však nemohla být s cibulí legrace? Chtěli jsme dětem dokázat, že pokud se to vezme za správný konec, je s cibulí i zábava. Naše mateřská škola vyhlásila soutěžpro rodiče a děti ve výrobě postaviček z cibule. Po týdenním domácím snažení se šatna zaplnila spoustou cibuláčků a cibulinek.Všichni, kdo se do soutěže zapojili, využili svou bujnou fantazii. Rodiče se vrátili do dětských let a spolu s dětmi si hráli a vyrobili voňavé postavičky doplněné různými materiály a přírodninami. Vznikl nám v šatněkouzelný svět z cibulí. Když jsme si všichni dostatečně prohlédli originální práce, rodiče s dětmi rozhodli o tom, že vítězným výtvorem se stala svatba Cibuláčka a Cibulenky. Všechny zúčastněné děti dostaly sladkou odměnu apexeso. Tvůrce cibulové svatby si odnesl domů ještě míč a další tři nejúspěšnější autoři byli odměněni vodovými barvami. Radosti bylo dost a dost. Proto tvrdíme:"Nad cibulí se nemusí vždy plakat."

Jednou v tělesné výchově jsme šli na hřiště. Hráli jsme na rybičky a Péťa si všiml ježků zamotaných do sítě. Zavolal paní vychovatelku. Přiběhla a pokusila se je dostat ven. Vůbec to ale nešlo. Poslala mě k paní Bednářové pronůžky. Až jsem nůžky přinesla, pokusili jsme se je vyndat znovu. Šlo to dost těžce. Lucka začala mít o ně strach a rozplakala se. Ale panika byla zbytečná, protože po chvíli námahy a strachu se podařil jeden ježek vytáhnout. Tobylo radosti. Paní vychovatelka vzala ježka do čepice a zanesla ho dál od sítě. Ježek se chvilku bál, ale pak utíkal do křoví. A začalo další trápení. Asi po pěti minutách jsme dostali ven i druhého. Měli jsme všichni velkou radost.

Chtěli bychom Vám přiblížit netradiční začátek školního roku jedné ZŠ v Praze 3. Prázdniny utekly jako voda a mnohý ze školáků si povzdechl:"Zase ta škola!"Právě pro ně, ale také pro děti prvních tříd jsme připravilidětský den, spojený s oslavou prvního dne školy. Po zahájení školního roku mohly děti v průběhu celého dne skotačit na skákacím hradu, pokud jim vyhládlo, dostaly občerstvení v podobě grilovaného buřtíka, pití. To vše přihudbě, tanci spojeném s dětskou diskotékou.Rodiče, prarodiče a ostatní hosté měli možnost zapojit se do zábavy společně s dětmi nebo se v klidu posadit na lavičkách, občerstvit se a sledovat své ratolesti. Počasí nám přálo, po celý den panovala příjemná atmosféra.Prostřednictvím této akce jsme měli všichni možnost se vzájemně poznat, především s novými dětmi a jejich rodiči. Důkazem toho, že se celá akce vydařila, bylo pro nás ocenění nejvyšší - spokojenost rodičů, ale především dětí,od kterých jsme často při odchodu domů zaslechly:"Mami, tati, ještě chvíli!"

Určitě a zcela jistě se již děti nemohou dočkat. Nejdříve nás ale čeká návštěva první třídy ZŠ v Táboře. Proč? Děti se seznámí s prostředím třídy, s paní učitelkou, prohlédnou si veliké počítadlo, okouknou tabuli, na kterou píšepani učitelka a někdy i školáci, a vyzkoušejí si, jak pohodlně se sedí v lavici. Potom už začíná hodina.Školáci předvádějí dětem, jaká znají písmenka, čtou ze slabikáře, sčítají a odčítají, poznávají geometrické tvary. I naši šikovní předškoláci se do výuky zapojují. Většina z nich již poznává dobře písmenka, umí sepodepsat, s početní řadou do desíti si velmi zdatně poradí a geometrické tvary nejsou pro ně žádný problém. Aby děti nebyly příliš unavené, prokládá paní učitelka vyučovací hodinu tělovýchovnými chvilkami, při kterých se dětiprotáhnou, zaskáčou si a nadýchají se čerstvého vzduchu. Při odchodu ze školy se loučí školáci s předškoláky a předávají si dárečky. Jsou to kamarádi ze školky, a tak se všichni dobře znají.Naše vzájemná spolupráce se opravdu vyplácí. Děti přicházejí k zápisu do základní školy bez obav a s radostí. Vždyť přece vstupují do třídy, kterou důvěrně znají, paní učitelka se usmívá a rodiče jsou pyšní na svojeratolesti, které zvládají otázky a úkoly u zápisu na velikou jedničku s hvězdičkou.

S dětmi předškolního věku jsme plnili úkol Osvojovat si dovednosti předcházející čtení a psaní - rozlišovat hlásku na začátku slova.

Karnevaly k naší mateřské škole neodmyslitelně patří již několik let. Stávají se první velkou společnou akcí v novém školním roce a setkávají se na nich děti a rodiče s námi, učitelkami mateřské školy. V minulých letech seuskutečnily tyto karnevaly: Skřítků podzimníčků, Kloboukový, Brýlový a Knoflíkový. Všechny se u dětí i u rodičů setkaly s velkým ohlasem a mnohé maminky nás mile překvapily, jak vtipně dokázaly své děti na karnevaly obléknout.Pro letošní rok jsem vymyslela Tykadlový karneval. Na našich karnevalech se nejen tančí, ale hlavně soutěží. Jednotlivé soutěže jsem motivovala básněmi o motýlech, broučcích a mravenečcích. Mezi soutěžemi si děti zatančilypři písničkách Sluníčko, sluníčko, Mravenčí ukolébavka a Polámal se mraveneček.Při soutěži Na zmoklé motýlky děti musely rychle najít svůj domeček, jakmile zaslechly bouřku. Napínavé byly závody broučků. Závodníci totiž zdolávali překážky - přelézali kmen, přešli lávku nad vodou a prolezli myšídírou. Překvapivě nerozhodně skončila hra Na pilné mravenečky. Mravenci stavěli mraveniště z jehličí a vtip byl v tom, že směli nosit jehličí pouze po jednom kusu. Při soutěži Siláci mravenci obíhali závodníci okolo mravenišť snákladem několika různorodých předmětů (kamínek, makovice, ořech, šiška).S velkým zájmem děti sledovaly motivační scénku o zlobivém broučkovi, který nechtěl jíst a odstrkoval každý list. Úkolem soutěže při hře Na hodné broučky bylo sníst co nejrychleji několik piškotů a ukázat prázdnou pusu.Dětem se zprvu zdálo, že je to lehká soutěž, ale pak se přesvědčily o opaku. Zato Mlsné berušky zvládly svoji soutěž s úsměvem. Závodily v pití sladké limonády brčkem.Zimomřiví broučci nosili do svých domečků polínka na zimu, aby si mohli zatopit. Také další scénku sledovaly děti se zájmem a s účastí. Jmenovala se"Brouk se loučí s létem". Aby děti potěšily smutného broučka,pozvaly ho na taneček. Na závěr karnevalu předvedli předškoláci taneček při zhudebněné básni"Hřej, sluníčko, ještě chvíli".A pak už se jen počítaly získané body v soutěžích. Družstvo"červených tykadláčků"zvítězilo pouze o jediný bod před svými kamarády s černými tykadly. Sladká odměna neminula ani vítěze ani poražené. A na památkusi všichni odnesli hezké obrázky. Protože jsme chtěli tradici trošku obměnit, uspořádali jsme karneval v dopoledních hodinách pouze pro děti a rodiče si mohou půjčovat videozáznam z karnevalu, který nám zhotovila jedna zmaminek.

Zimní měsíce nabízejí výtvarné hrátky s různorodým materiálem, který najdeme doma nebo jsme si nasbírali během podzimních vycházek přírodou.

V lednu se celá příroda zahalí bílým sněhovým pláštěm a potoky i rybníky se potáhnou ledovým příkrovem. Paní Zima dětem nabídne nádherné klouzačky.

Dvakrát ročně pro děti připravujeme akci s přespáním v MŠ. Na leden jsme tedy nachystali akci pod názvem"Co jedí sněhuláci?"Sešli jsme se ve třídě všichni ve sněhovém, tedy bílém oblečení. Venku mrzlo, až praštělo, atak jsme se rozhodli postavit si sněhuláka ve třídě pěkně v teplíčku.Děti přišly na to, že ze sněhu by nám sněhulák asi dlouho nevydržel a navrhovaly různá řešení ( nakreslit, vystříhat z papíru, nalepit z vaty...). Z tašky jsem vytáhla tři různě velké látkové tunýlky, které jsme navléklina tyč z Polikarpovovy stavebnice a začali je naplňovat zmuchlanými novinami - a vida, sněhulák byl na světě! Co mu ještě chybí? Opět na to přišly samy děti, a tak jsme z papíru dotvořili nos, oči, knoflíky a hrnec."Jé, sněhulákovi tečou slzy!"vykřikl Honzík. A opravdu, sněhulákovi tekly z očí papírové slzičky. Zkoušeli jsme sněhuláka rozesmát písničkou, veselou hrou a dokonce jsme mu z víček od PET lahví postavilikamarády sněhuláčky, ale nic, slzičky nezmizely."Ale co to? Nic neslyšíte? Sněhulákovi kručí v břiše."Přemýšleli jsme společně, co asi takový sněhulák jí - rampouchy, led, sníh... Ale jak to uděláme?"Půjdemeven pro sníh!", rozhodly děti.Rozpočitadlem jsme vybrali Terezku, ta se oblékla a společně s paní učitelkou se vydala ven pro sníh do mističky. Mističku jsme pak postavili před sněhuláka a šli jsme také večeřet, protože nám vyhládlo. Po večeři jsmezjistili, že sněhulák všechen sníh snědl a že už mu nezbyla ani jedna slzička.Najednou přiběhl Martin s očima navrch hlavy:"Já viděl v chodbě bílé stopy!"Všichni jsme běželi za ním. vyzkoušeli jsme, jestli by to nemohly být stopy někoho z nás a zjistili jsme, že i paní učitelky majímenší nohu. A tak jsme se po stopách vydali. Dostali jsme se až ke dveřím spodní třídy, kde v dálce stál o něco menší sněhulák než ten náš, ale svítily mu oči. Nejstatečnější děti k němu došly samostatně, menší děti společně zaruku s paní učitelkou.To bylo překvapení! Kolem sněhuláka ležela pro každého sklenička se sněhuláčkem. Když jsme se vraceli zpátky, našli jsme další stopy, které vedly do lednice. Po vyluštění zimních hádanek jsme mohli lednici otevřít. To byloradosti! Malinkatí sněhuláčci ze sněhu nám darovali nanuky. Když jsme nanuky snědli, chystali jsme se k spánku. Před spaním proběhlo ještě promítání pohádky o dvou sněhulácích a pak už bylo slyšet jen spokojené oddychování.Ráno na děti čekalo ještě jedno překvapení u našeho sněhuláka - v kelímcích kusy ledu a v nich zamrzlý balónek a drobná hračka. To bylo netrpělivosti, než se led rozehřál! Když pak odpoledne děti odcházely domů, dostalyještě diplom za statečnost.Nejlepší odměnou pro nás učitelky bylo nadšené vyprávění dětí rodičům a věty typu:"Až se zase bude spát ve školce, musím tu být!"

Cíl: rozvoj sluchového vnímáníPopis hry: Jedno dítě-sumec má v ruce zvoneček. Druhé dítě-vodník má zavázané oči. Sumec je na bezpečném místě a zvoní na zvoneček. Vodník hledá cestu domů a jde za zvukem zvonečku.

Cíl: rozvoj postřehu a rychlosti, procvičení číselné řadyPopis hry: Jedno dítě-vodník spí uprostřed herny, ostatní děti-rybičky pomalu vyplují ze svého domečku (z určeného místa). Když se vodník začne probouzet (učitelka říká říkanku):Já jsem malý vodníček, kolik chytnu rybiček?Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, mám vás, rybky, hned!Vodník se snaží chytit rybičky. Ty musí rychle odplout do svého domečku. Chycené ryby jsou začarované na vodníky a hra se opakuje. Vítězí děti, které nebyly chycené. Jsou odměněny vodnickým potleskem - brekekekeke! Říkanku seděti naučí.