Online archiv

Denně chodíme okolo barevných kontejnerů. Dříve než společně s dětmi zjistíme, k čemu slouží, musíme vědět, co je odpad, jak se rozděluje, o jaké materiály se jedná.Při třídění odpadů se děti naučí pečovat o své okolí.

Program Začít spolu, podle kterého pracují Tygříci a Bobříci v 81. MŠ v Plzni, počítá s aktivní účastí rodičů a podporuje užší vztahy s rodinami.

To, co děti uvidí a prožijí na vlastní oči, je pro ně nejen zajímavější a poutavější, ale také snáze zapamatovatelné a rozumově pochopitelnější. Základem je poznat rodnou obec, okolí, ale také místa vzdálenější. Každý rokpřipravujeme tři výlety - podzimní, jarní a velký na závěr školního roku. Snažíme se vybírat různá zajímavá a atraktivní místa, která často ještě nenavštívily ani děti s rodiči. Navštívili jsme už hrad Svojanov, brněnskoupřehradu a nedaleký hrad Veveří, vranovský zámek, zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou, výstavu Josefa Lady v Brně, westernové městečko u Boskovic, opakovaně ZOO v Jihlavě a zámek a podzámecké zahrady v Kroměříži, což byl asi nášnejdelší výlet. Před každou cestou se tématu věnujeme, hledáme cesty na mapě, zakreslujeme do mapy plán cesty, prohlížíme pohlednice, fotografie z cest či encyklopedie a knížky o kulturních a historických památkách. Tyto výletyjsou celodenní. Zvládnout cestu, program na místě, přesuny ve městě či po okolí, zajistit dětem stravování i hygienu, je náročné. Opravdu by tento úkol byl pro dvě učitelky příliš obtížný, kdyby spolu s dětmi necestovalo téměřtolik rodičů či prarodičů. Naše"školkové"výlety jsme pojali jako výlety společné pro celou rodinu. Můžeme tedy vybírat vzdálenější místa, atraktivní cíle cest a nových poznání. Spolu s námi poznávají nejen děti, aletaké rodiče či prarodiče. Velmi nás těší, že výletů se rádi účastní i dospělí a přijíždějí také nadšení. Náš poslední výlet do Kroměříže se opravdu vydařil. Nejdříve jsme sledovali na okraji zámecké zahrady divadelnípředstavení Čaroděj ze země Ozz, které nadchlo malé i velké. Následně jsme prošli zámeckou a podzámeckou zahradu, prohlédli si krásná zákoutí, květinovou výzdobu, ale také zvířata v malé ZOO. Prohlídka zámku zaujala i menšínávštěvníky. Květná zahrada nabídla dětem k proběhnutí labyrinty z rostlin. O tom, že se výlet povedl, svědčilo i nadšené vyprávění dětí a krásné obrázky, které vytvořily. Společné výlety jsou obohacením pro malé i velké. Proděti znamenají možnost pobývat se svými blízkými, ale přispívají také k větší bezpečnosti dětí a hladkému průběhu akce.

Abychom mohli snáze podporovat emocionální vývoj dítěte, je třeba porozumět a získat orientaci v základních poznatcích o vývoji dítěte a pochopit, jakou úlohu v tomto vývoji hrají dospělí.Rozmlouvání s dítětem o jeho pocitech příznivě ovlivňuje emocionální vývoj.

Může raná výuka cizí řeči oslabovat přijetí pravidel mateřské řeči? Jak ovlivňuje výuka cizího jazyka vývoj dítěte? Do jaké míry zasahuje rozvíjející se sebepojetí dítěte? Když vycházím z dlouhodobého pozorování výuky anglickéhojazyka v předškolním věku, tak zjišťuji, že většina dětí má v procesu osvojování si mateřského jazyka vyvinuté základní schopnosti, díky nimž jsou děti schopny se učit nový jazyk. Během učení jazyka se tyto schopnosti mohoudále rozvíjet. Jedná se o:Schopnost zachycovat určité významy, chápat smysl celých výroků a to na základě učitelčiny intonace, mimiky, gestikulace a kontextu mezi tím, co bylo řečeno a schopnosti"dekódovat"smysl slyšeného. Děti tutoschopnost dále rozvíjejí a další rozvoj je to, na čem při učení se cizím jazykům záleží.Schopnost zvládat omezené lingvistické významy. V raném stádiu učení cizího jazyka lze pozorovat, že děti si s jazykem často hrají a pokoušejí se zvýšit své jazykové schopnosti přenášením toho, co se už naučily, do jinéhokontextu a vymýšlením nových slov nebo výrazů. Než se děti začnou formálně učit, jsou schopny dlouho předtím zvládnout kreativně cizí jazyk.Schopnost nepřímého učení. Děti se neučí slovíčka, fráze nebo vazby jako samostatné prvky, ale zajímají je příběhy, kterým se pokoušejí porozumět. Rády opakují zvuk nových slov, baví je písničky a říkanky, mají rády pohyb.Chtějí najít odpovědi na hádanky, imitují hlasy postav ze scének, používají vazby, které učitelka uvádí. Dokáží napodobovat tak dobře, že se jejich výslovnost velice blíží vzoru, který předtím slyšely. Tak se děti nevědomky učídůležitým jazykovým dovednostem. Jazyk zde není cílem sám o sobě, ale přirozeným prostředkem jak dosáhnout cíle v komunikaci.Schopnost učit se prostřednictvím fantazie a představivosti. Děti vědí, že hraní na něco je jen hra. Dokáží v herních situacích přijímat cizí jazyk jako svůj vlastní. A cizí jazyk se tak stává postupně známější.Schopnost porozumět. Děti se učí chápat, co slyší, uvažováním o tom, co by to mohlo znamenat. Porozumění pomáhají obrázky, kresby, mimika, gestikulace a další vizuální pomůcky. To, co si dítě myslí, že fráze či otázkaznamená, je ověřováno neustálým opakováním. Je-li obsah výuky smysluplný, zajímavý, vzrušující nebo zábavný, dochází k tomu, že děti jsou více motivovány, aby rozuměly tomu, co slyšely.Potěšení ze schopnosti porozumět např. krátkému příběhu nebo scénce v cizím jazyku zvyšuje sebeúctu dětí a zvyšuje jejich motivaci k učení. Z vlastní zkušenosti vím, že nejsilnější motivace učit se a poznávat cizí řeč je právě vpředškolním věku. V základní škole děti již tuto motivaci ztrácejí. Nedávné objevy v kognitivní psychologii jasně prokazují, že rozvoj dovedností cizího jazyka neprobíhá nezávisle na obecném kognitivním vývoji dítěte. Pokud seděti například zabývají rozluštěním významu věty, kterou ode mne slyšely, využívají schopností, které také potřebují pro řešení úloh v jiných oblastech vzdělávání. Mezi tyto schopnosti patří např. řešení problémů, určováníkauzálních vztahů, tvorba závěrů na základě analogie apod. Tímto způsobem lze pomáhat rozvíjet obecné intelektové schopnosti dítěte a zároveň rozvíjet jeho schopnost naslouchání a mluvení. Pokud je projekt výuky angličtinysestaven tak, aby byly neustále aktivovány všechny smysly tak, jak je to jen možné, pokud se jedná o vícesmyslovou motivaci dítěte, tak je víc než jisté, že taková výuka pozitivně ovlivní vývoj dítěte. Děti mají velkou potřebusi hrát, ale i potřebu poznávat. Pokud spojíme poznávání s hrou, připravíme podmínky i pro náročnější činnosti, jakou je i učení se cizímu jazyku.

Maturanti středních pedagogických škol, gymnázií i učitelky MŠ s několikaletou praxí se rozhodují, zda budou pokračovat ve studiu na vysoké škole. Co mohou udělat pro to, aby byli přijati?Uchazečka o studium učitelství pro MŠ nemůže říci:"Mám ráda děti."Musí mít zkušenosti z práce s dětmi.

Děti ze ZŠ Jana Wericha v Praze 6 se v čase stráveném ve školní družině účastní pod vedením vychovatelek různých akcí zaměřených na pomoc dětem. V poslední době se zapojily např. do projektu Unicef - Adoptuj panenku a zachráníšdítě nebo do projektu Fondu ohrožených dětí - Klokánek z Hostivic, kdy věnovaly výtěžek ze vstupného na muzikál Pohádka z perníku ve výši 1905 Kč této organizaci. Děti se také zúčastnily veřejné sbírky, jejíž výtěžek byl použitna podporu rodinného dětského domova Sluníčko a na podporu pěstounských rodin. V čem pomoc spočívala? Paní Hana Šafránková naši školu požádala o výrobu papírových sluníček, která se prodávala prostřednictvím jejich organizaceza 20 Kč. Školní družina jich vyrobila kolem tří set. Můžeme se tedy těšit, že velké množství sluníček vyrobených dětmi ve snaze pomoci svým vrstevníkům, o které se nechtějí nebo nemohou starat jejich vlastní rodiče, vytvořípříjemné rodinné prostředí v dětském domově. Doufáme, že tato akce nebude poslední a že budou pomáhat nejen děti, ale i my dospělí, kteří jim jsme příkladem.

Poslední den školního roku jsme s kolegyní usedly na lavičku v zahradě a svorně se shodly:"Tak a máme za sebou další školní rok."A začaly jsme vzpomínat. Obě jsme od mateřské školy nechtěly být ničím jiným než paníučitelkou. Vzpomínám si, že jsem se rozhodovala o budoucím povolání mezi kadeřnicí, zpěvačkou, učitelkou a princeznou. V předškolní třídě jsem měla naprosto jasnou představu. Chci být paní učitelkou. I když mi maminka takzvaněházela klacky pod nohy a neustále vyjmenovávala, co všechno budu muset umět a pro svůj sen podstoupit, šla jsem za svým. Až později jsem pochopila, že maminka měla pravdu. Moje kolegyně byla vlastně předurčena k povoláníučitelky. Narodila se v učitelské rodině. Maminka, paní učitelka, dokázala s takovým nadšením a fantazií líčit, co se událo ve škole, jaká tam byla legrace a jak se Vašík polepšil, že malá Věrka nechtěla být ničím jiným nežučitelkou. Doma byly sestry tři a ze všech jsou dnes učitelky. Snad jediná Věrka musela zabojovat, aby se na pedagogickou školu mohla přihlásit. Ještě na základní škole docházela na logopedii a tvrdě trénovala. Vlastní pílídokázala odstranit problém s hláskou R a stala se z ní učitelka. Rozloučily jsme se a odnášely si domů náruč květin od našich malých svěřenců. Někteří jsou již ve škole. Nemusí se nám stýskat. Máme jistotu, že za námi rádipřijdou. Třeba jen tak, pochlubit se jedničkami nebo si zavzpomínat na školku. Na konci školního roku přijdou děti ukázat i vysvědčení. To je ta největší odměna pro nás. Že na nás děti nezapomínají. Rodiče nás často obdivují seslovy, že by naši práci dělat nemohli. My ji ale dělat chceme. Je to naše poslání.

Chtěla bych poděkovat za jeden z mnoha nápadů, které využívám pro svou práci vychovatelky ŠD. V Informatoriu 3-8 č. 9/2003 mě zaujala uveřejněná nabídka obecně prospěšné společnosti Podaná ruka. Byl nabízen balíček s návodem,metodikou a vším potřebným pro uspořádání Dětského dne bez úrazů, a to za pouhou 1 Kč. Napsala jsem tedy na uvedenou adresu a po obdržení balíčku jsem byla velmi mile překvapena. Organizovat Dětský den bez úrazů se zaslanýmipomůckami byla hračka. Mohli jsme pozvat i děti z mateřské školy a společně strávit příjemné dopoledne plné zábavy. Děti si vyzkoušely jízdu na kole, zábavné testy, vyhledávání nebezpečných věcí kolem sebe, telefonování opomoc, překážkovou dráhu se zavázanýma očima a mnoho dalšího. Odměnou za jejich snahu byla průkazka pana Pipa a malý dáreček. Všem, kdo mají zájem udělat pro děti něco víc, než musí, tento skvělý balíček doporučuji.

I když je veselá nálada zdraví prospěšná, smích se může někdy změnit ve výsměch a způsobit smutek. Trpí-li někdo vadou, která je ve sdělovacích prostředcích prezentována jako podnět k zábavě, může to být důvod k pesimismu. Jakonapříklad koktavost. Smích a potlesk posluchačů jejímu napodobování by jistě nebyly tak spontánní, kdyby měli doma postižené dítě, a tedy věděli, jak je úprava koktavosti tvrdošíjná a často i neúspěšná. Koktavé dítě není vpodstatě nikým a ničím chráněno, takže zase zbývá především škola, která by měla poučovat a chránit děti před posměchem spolužáků, a tím do budoucna i před případným výsměchem dospělých. Osobnosti se nelíhnou vždy z jedničkářů,jak je všeobecně známo. Ale všichni byli kdysi školáky, více či méně úspěšnými, hodnými i zlobivými. Někteří byli vzorně připraveni na úskalí tajemných číslic a písmen, jiní čekali až na to první zazvonění. A potom, vpravidelných intervalech, na vysvědčení. Ani tak často vzpomínaný T. G. Masaryk nebyl výjimkou. Také nebyl vždy úplně na výbornou, a přece se stal osobností, a to nejen u nás. Musíme tedy doufat, že i ti, co drží tužku jako kusdřeva a z nastávajících školních starostí nemají radost pražádnou, budou jednou Někým a doplní řadu těch, kteří proslavili naši zemi.

Děti v mateřské škole se učí vnímat a rozlišovat hudbu smutnou, veselou, k pochodu, ukolébavku i hudbu slavnostní. Učí se hudbě porozumět a citově ji prožívat. Snažíme se, aby dítě neslyšelo jen záplavu decibelů. Učíme dětislyšet a vnímat i hudbu jemnou, která promlouvá k srdci a do duše. Vést děti k tomu, aby do hudby postupně pronikaly, nořily se do ní, není snadné. U dětí předškolního věku je třeba volit vhodnou délku poslechu. V metodiceHudební výchova v mateřské škole Jiří Zezula uvádí:"Protože se dětská pozornost vyznačuje malou stálostí a rychle se unaví, je nutno tomu přizpůsobit i délku a formy poslechu. ... I když však vezmeme v úvahu řadu způsobů,jak lze děti motivovat, nemá samotný poslech hudby bez jiné činnosti (např. pohyb, hra na tělo, zpěv) přesahovat jednu až dvě minuty. Po chvilce je ovšem možno skladbu znovu opakovat."Děti v mateřské škole seznamujemenejen s hudbou"živou", ale i reprodukovanou. Můžeme čerpat z řady nahrávek na magnetofonových kazetách, CD, z videozáznamů. Využíváme i nabídky rozhlasových a televizních pořadů pro děti. V Informatoriu 3-8 č. 5/2004autorka článku Děti poslouchají Vltavu popisovala, jak v mateřské škole poslouchali symfonickou báseň Bedřicha Smetany"Vltava". V průběhu poslechu dvanáctiminutové skladby si mohly děti zatančit při svatebním veselíi jako rusalky na palouku. Děti po doznění skladby dostaly barvy, aby své zážitky vyjádřily malbou. Během malování zněla dvanáctiminutová symfonická báseň podruhé. Časový prostor, po který se měly tyto děti soustředit, bylznačný. Po jakou dobu z tohoto času asi jednotlivé děti skutečně pozorně vnímaly hudbu? Na to se těžko hledá odpověď. To, že dítě vydrží klidně sedět a neruší ostatní, neznamená, že hudbu opravdu poslouchá, vnímá, vnitřněprožívá. Dítě může za zvuků zvukové kulisy myslet na něco úplně jiného, třeba na to, že ještě chviličku vydrží sedět a pak se půjdou proběhnout a pohrát si na zahradu. Myslím, že by postačil úryvek ze symfonické básně. Mněosobně se, přes všechnu přípravu a motivaci, jevil i poslech úryvku Vltavy pro děti dosti náročný, když jsem se o to před lety pokoušela. A raději jsem pak dávala přednost již zmiňované hudbě živé a z hudby reprodukovanéskladbám kratším nebo úryvkům. Dětem v mateřské škole můžeme připravit ve spolupráci se ZŠ nebo ZUŠ koncert, kde mohou vystoupit nejen žáci, ale i učitelé. Jedna kolegyně mi vyprávěla, že se zkusili obrátit na rodiče, zda byněkdo byl ochoten přijít dětem zazpívat nebo zahrát na některý z hudebních nástrojů. K překvapení pedagogických pracovnic školy zájem byl a"koncert"se uskutečnil. V mateřské škole tak můžeme různými způsobypřispívat k tomu, aby hudba nebyla pro dítě jen zvukovou kulisou, kterou slyší, ale citovým prožitkem.

Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna pořádá seminář pro učitelky MŠ dne 20. 11. od 9 do 16 hod. Hlavní témata semináře: 1. Minimální preventivní programy v MŠ, 2. Jak na děti, které nás trápí. Přihlášky zasílejte písemněnebo e-mailem na adresu: KPPP, Pernerova 8, 186 00 Praha 8, e-mail: poradna@kppp.cz