Online archiv

O košíčcích pletených z novin jsem slyšela, ale po pravdě řečeno jsem si je neuměla představit. Předpokládala jsem, že půjde o nevkusnou a nevzhlednou věc typu „z nouze ctnost“. Až se mi jeden takový „novinový“ košíček, který byl k nerozeznání od proutěného, dostal do rukou a naprosto změnil můj život. Výroba košíčků se stala náplní každé mé volné chvilky. První kousky sice postrádaly dokonalost, ale po získání určité zručnosti jsem mohla rodinu i přátele obdarovat prvními důstojně vyhlížejícími výtvory. V naší mateřské škole úzce spolupracujeme s rodiči, proto pro mě nebylo tajemstvím, že mezi maminkami je spousta tvořivých dušiček, které se o své nápady dělí při převlékání dětí v šatně. Napadlo mne právě pro tyto maminky uspořádat takovou malou podzimní dílnu, na níž jsem - povzbuzena úspěchem s košíčky - chtěla zájemkyně seznámit s jejich výrobou. A maminky skutečně přišly. Nejen s dobrou náladou a tvůrčím elánem, ale také s něčím dobrým na zub, aby si zpříjemnily čas strávený pletením. Předpokládala jsem, že se budeme muset sejít ještě jednou, protože výroba košíčku je časově náročná, proto jsme se domluvily opět za dva týdny k dokončení. A příště maminek přibylo. Ale nejen maminek - přibylo námětů, co bychom mohly dělat příště, až budou košíčky hotové. Třetí tvořivé setkání proměnilo naši třídu v malou výstavní galerii - žádná z maminek doma nezahálela, tak jsme společně mohly obdivovat nejen ošatky a košíky různých tvarů, ale také věnce, zvonky a stromečky. Největší úspěch však slavil kočárek, který by od proutěného rozeznal jen málokdo… Myslela jsem, že naše setkání jsou u konce, neboť mne předčily svou šikovností a kreativitou a já už je nemám co naučit. Poznala jsem, že košíčky hrály roli pouze zpočátku - pak už tady byla chuť se setkat a vytvořit něco pěkného. Pro ženy na mateřské dovolené to byla vítaná možnost seberealizace a společenského kontaktu. Tatínkům se domů vrátily spokojené manželky, pro něž bylo přínosem i to, že se lépe poznaly s ostatními maminkami, s námi a že dnes k sobě máme blíž. Mne to obohatilo o poznání, že jsou v tomto světě s pokřivenými hodnotami ženy, které si na sebe umí najít čas. Nemám na mysli čas na svůj zevnějšek, ale na sebe samu. Najdou si čas k vytvoření něčeho hezkého a mají chuť se učit novým věcem. Za to si jich vážím. A ještě jedno velké plus nám pletení košíčků přineslo - je to výborná relaxace - a taková spokojená a vyrovnaná maminka je k nezaplacení…

Prohlédni si obrázky a pojmenuj věci, které na nich jsou. Obrázky můžeš vystřihnout a na jednu hromádku dát slova, v nichž slyšíš Č, a na druhou ta, kde se nachází C. Až se ti to povede, můžeš si obrázky vybarvit. A máme pro tebe i jeden chyták - jedno slovo v sobě schovává Č i C. Které to je? (čepice, čaroděj, kočárek, kolotoč, cibule, citron, cedník, cukr).

Variace na známé rozpočítadlo potěší malé i velké. Začínáme s dětmi v kroužku a „rozpočítáváme“ míčem nebo hakisakem, který házíme dětem a ony nám jej vrací, přičemž opakují námi rozkouskovanou říkanku v rytmu zhudebnění.

Úroveň: začátečníci, pokročilí; organizace: všichni, individuální práce; pomůcky: obrázky s typickým zimním a jarním počasím, pracovní list se zimní a jarní krajinou, počasím a oblečením; paruka, brýle, ukazovátko, tabule, křídy, magnety; aktivita: seznamovací, procvičovací; cíl: seznámení s novou slovní zásobou, procvičování, zautomatizování, nácvik písničky, důraz na dobrou výslovnost, relaxace a výuka při hře; jazyk: čísla, barvy, slovní zásoba související s počasím; čas: 30 - 45 minut.

Úroveň: pokročilí; organizace: všechny děti na zemi (na židličkách); aktivita: seznamovací, procvičovací, pohybová, rytmizační, hudební; cíl: jazyk - nácvik a procvičování nové slovní zásoby (sunny, rainy, cloudy, snowy, windy, foggy), zodpovězení otázky týkající se počasí (What’s the weather like today?), vyjádření počasí gestikou; čas: 20 - 30 minut; příprava: obrázky (piktogramy) různých druhů počasí.

Jarní šály

Zrak je pro člověka nejdůležitější smysl. Jehož pomocí přijímáme až 80 % informací ze zevního okolí. Již v útlém věku je důležité zjišťovat, zda dítě dobře vidí a zda nemá oční vadu.

Hranolky a hamburgery škodí dětské inteligenci. Dětství je mimo jiné obdobím, kdy se lidský mozek vyvíjí velkou rychlostí. Děti chodí, otevírají a zavírají dveře, ptají se na všechno možné, a jejich mozek přitom zpracovává nové a nové podněty. Studie, kterou provedli vědci z univerzity v Bristolu, dokazuje, že pokud batolata a předškolní děti často jedí nezdravé jídlo, nesvědčí to rozvoji jejich mozku. Vědci zkoumali 3966 dětí narozených v letech 1991-1992. Výzkumníky zajímalo, jak se děti stravovaly, když jim byly tři, čtyři a osm a půl roku; tyto informace jim podali rodiče zkoumaných dětí. V posledním zmiňovaném vývojovém období vědci také zjišťovali inteligenci dětí, které tvořily výzkumný vzorek. Co prozradil výzkum o výživě dětí? Rodiče dopodrobna popisovali stravovací a pitný režim dětí, informovali o typu chleba, který dětem podávali, o tom, kolik mléka děti konzumovaly a také jaké množství limonád (včetně koly) děti pily. Zkoumaný vzorek by se dal rozdělit do tří skupin: část dětí se živila stravou s vysokým obsahem tuků, cukru a kalorií, která byla založená na polotovarech a průmyslově vyráběných pokrmech, další vyrostla na tradiční britské kuchyni založené na mase, bramborách, chlebu a zelenině. Poslední skupina se živila celozrnnými výrobky, čerstvým ovocem a zeleninou, rýží, těstovinami a netučnými rybami. Vědci zjistili, že děti, které se odmalinka živí zdravou stravou, jsou verbálně zdatnější a mají vyšší IQ než jejich vrstevníci, kteří se živí nezdravým jídlem. Zároveň konstatovali, že strava má největší vliv na rozvoj inteligence především v tomto raném věku; při zkoumání stravovacích návyků a inteligence u starších dětí takové rozdíly nezaznamenali.

Anglicky mluvící země mají hodně společného, nejinak je tomu i v oslavách a svátcích. Lidé v USA ale některé svátky slaví jinak než v ostatních anglofonních zemích.

Psychologové z Americké psychologické asociace zjistili, že pokud očekáváme, že se nějaká špatná zkušenost bude opakovat, mluvíme o ní jako o bolestivější nebo více obtěžující než v případě, kdy si myslíme, že se nám už nikdy nic takového nestane. A na druhou stranu na chvíle zábavy a radosti vzpomínáme stejně bez ohledu na to, jestli si myslíme, že se ještě někdy zopakují, nebo ne. Odlehčení špatných vzpomínek nám podle psychologů pomáhá snížit náš pocit nepohody plynoucí ze špatných zkušeností, přispívá k lepší adaptaci a umožňuje nám radovat se z toho, že se nic špatného nestane. Jeff Galak z Carnegie Mellon University a Tom Meyvis z New York University provedli řadu experimentů, při nichž vystavili dobrovolníky nepříjemnému hluku vysavače a nechali je vyplňovat nudné internetové dotazníky. Zkoumané osoby projevovaly mnohem větší rozladění a nespokojenost v případě, že se dozvěděly o tom, že se nepříjemnosti budou opakovat. Psychologové také zjistili, že ženy, kterým skončila menstruace nebo které ji v krátké době očekávají, vnímají nepříjemné události jako otravnější než ženy, jejichž menstruační cyklus je v polovině.

Vědci zjistili, že „maminčini kluci“ jsou duševně zdravější. Plyne to z výzkumu, který pro APA vedl Carlos Santos, profesor z Arizona State University‘s School of Social and Family Dynamics. Santos zkoumal skupinu 426 chlapců, studentů středních škol, a zajímalo ho, zda dávají přednost chování, které se stereotypně považuje za mužné (nechuť k ventilování svých pocitů a fyzickým kontaktům), nebo zda upřednostňují otevřenou komunikaci o emocích. Chlapci se měli vyjádřit k výrokům jako „Je důležité mluvit o svých pocitech s přáteli“, „Problémy s ostatními jsou jen moje věc“ nebo „Když mám problém, nikomu do toho nic není“. Vědci zjistili, že chlapci během dospívání dávají přednost mužnému chování. Mladí muži, kteří měli blízký vztah s matkou, byli ale přístupnější otevřeným projevům emocí. Blízký vztah k otci neměl podle výzkumu takový efekt. Santos dále zjistil, že chlapcům, kteří měli blízký vztah k matce, se i lépe vedlo ve škole. „Matčina podpora a blízkost chlapcům pomáhá vybřednout z hypermaskulinních stereotypů a svědčí jejich duševnímu zdraví,“ konstatoval Santos. Kromě toho, že výzkum potvrdil, že chlapci, kteří mají dobrý vztah s matkou, jsou otevřenější a nenechávají si problémy pro sebe, což je dobré pro jejich psychickou pohodu, Santos zjistil, že „chlapáctví“ ve smyslu maskulinních stereotypů se vyskytuje u chlapců všech etnických skupin, a to ve stejném poměru. Tím vyvrátil mýtus o tom, že hypermaskulinní chlapáctví se více vyskytuje u příslušníků etnických menšin.

Náš Radim doma nezlobí, jestli s ním máte ve školce problém, musíte si ho vyřešit sami. Takhle pokaždé reagují rodiče pětiletého chlapce, když se s nimi učitelka pokouší domluvit na společném postupu při zvládání Radimových agresivních výpadů vůči jiným dětem.