Online archiv

Potíže, které se vyskytly s nalogováním předplatitelů do on-line archivu, již byly odstraněny.

Byl to sen. Živý sen. Zdál se mi po nekonečném dni, kdy zdivočelí žáci lezli ve třídě po zdech, o přestávce se mydlili a kradli si svačiny a při hodině drzými poznámkami narušovali můj výklad o příslovcích.

Marek Hladký a Jitka Hladká jsou manželská i autorská dvojice – spisovatelé úspěšných pohádek, ale i detektivek nebo historických románů, které jim často ilustruje známá výtvarnice Vlasta Švejdová. Co je tedy vlastně pohádka, jaké poselství má mít a čím se liší klasické pohádky od těch moderních?

Před deseti lety vznikl web Čeština 2.0, slovník nestandardní češtiny tvořený přímo uživateli, který do dnešního dne obsahuje na dvanáct tisíc převážně novotvarů. Zhruba čtvrtinu z této sumy vybrali zakladatel projektu Martin Kavka a lexikograf Michal Škrabal do knihy nazvané Hacknutá čeština.

Nebojte, nejde o děti vzdělávané podle principů italské pedagožky Marie Montessori, které by po nocích přepadaly chodce a obíraly je o peněženky. Pojem „montessori mafie“ se – byť s nadsázkou – používá ve světě pro absolventy této alternativní školy, kteří zakotvili na vysokých postech různých firem, případně je sami založili, a daří se jim je inovovat, a tím i generovat zisky. A protože jich je už opravdu hodně, hovoří se přímo o mafii. Patří sem kupř. zakladatelé Wikipedie, Googlu nebo Amazonu. Dále třeba vědec Andrew McFee, teoretik managementu Peter Drucker, herci George Clooney či Helen Huntová, houslista Joshua Bell či třeba Julie Child, průkopnice televizních kuchařských show (ať už si o těchto pořadech myslíme cokoli, jsou prostě úspěšné). Montessori vzděláním prošel také například i spisovatel Gabriel García Márquez nebo Jacqueline Kennedy-Onasisová. Není pádnější odpovědi pedagogickým kverulantům, než si zařídit podobnou mafii!

Nečekaným bestsellerem letošních Vánoc se stal knižní rozhovor Aleše Palána s Marií Svatošovou, zakladatelkou tuzemských hospiců. Svazek se jmenuje Neboj se vrátit domů, a přestože se točí kolem témat, jako je umírání, smrt či eutanázie, není to depresivní čtení. Marie Svatošová totiž nahlíží konec lidské existence skrze intenzivně prožívanou křesťanskou víru. A také má nezdolný humor, s nímž líčí i svůj životaběh. Pedagogy by mohly zaujmout pasáže o tom, jak autorka studovala medicínu. „Učili jsme se v podstatě pořád,“ říká a dodává, že stoh učebnic a skript jí obvykle sahal „po kolena, někdy i do půli stehen“. Medičku proto vždy šokovalo, když se v menze setkala se studentkami pedagogické fakulty. „Nebylo moc příjemné před rigorózní zkouškou z patologie nebo před státnicí z interny slyšet ve frontě na oběd od budoucí učitelky: Pozítří jdu na zkoušku, asi bych se měla začít učit! Ještě horší bylo v krátkých oddechových přestávkách mezi studiem vidět z balkónu koleje, jak si tyhle holky klidně dole randí s našimi mediky.“ K tomu není, vážení kolegové, moc co dodávat. A nejhorší je, že se to mezi obecným lidem ví.

Nebuďme idealisty. Děti se ve volném čase opravdu nedívají na Khanovu akademii. Jak jsem však odpozoroval, už se přesytily i youtuberů či naservírovaných „funny“ videí. Ambicí surfujícího teenagera je sám ulovit nějaké bizarní sekvence.

Naše školní stravování brzy oslaví sedmdesáté páté výročí – a je stále předmětem obdivu celého světa. Myšlenka, aby v poválečném období stát dotoval a přímo ve školách zařídil dětem jedno teplé, hygienicky nezávadné a živinově definované jídlo denně, byla novátorská a báječně se povedla.

Obrubník není zledovatělý, ani rozkopaný, a přece se zdá nebezpečný. Budeme totiž mluvit o obsedantně kompulzivní poruše, která se projevuje nutkavými opakovanými činnostmi a rituály.

„Když napíšeš, že napíšeš, tak napiš a nepiš, že napíšeš, když nenapíšeš. To já, když napíšu, že napíšu, tak napíšu a nepíšu, že napíšu, když nenapíšu!“ Touto zprávou byste mohli sezvat malé publikum na oslavu Silvestra. Nespoléhejte se na televizi, pobavte své děti sami! Zde je několik tipů, jak zpestřit tradiční komický repertoár.

Epidemie sprostoty nabírá na síle. Právě adventní období a blížící se čas novoročních předsevzetí nás vybízí k tomu, abychom neustupovali šiřitelům vulgarit a všem verbálním agresorům. Jak začít? V první řadě u sebe.