Proč jsou dánské děti šťastné?

Proč jsou tedy dánské děti šťastné? S lehkou nadsázkou řečeno, protože je o ně pečováno rodiči, kteří si z generace na generaci předávají prvky výchovy ve znamení hygge. O tomto charakteristickém prvku životní harmonie, která se prolíná do všech úrovní dánského života, byla doposud napsána spousta zajímavých titulů. Víme, jak hygge bydlet, pracovat, vzdělávat se, odpočívat, kreativně tvořit. Ale o výchově toho zas tolik k dispozici není.

Výjimku tvoří publikace Jessicy Joelle Alexandrové a Iben Dissingové Sandahlové, jejíž název jsme si vypůjčili do titulku a o jejichž myšlenky se v článku opíráme. Autorky nesoudí, nepoučují, neradí. Svým dílem, které vzniklo za podpory psychologů, sociologů i vychovatelů, chtějí poukázat na nové možnosti, jak své potomky vychovat ve zdravé, sebevědomé a samostatné bytosti.

Dětství bez ultimát

Radost ze hraní, otevřená mysl, autentičnost, empatie, soukromí, tj. dětství bez ultimát. To jsou podle autorek, jež jsou samy dvojnásobnými matkami, důvody, proč se dánské děti cítí spokojené.

Američanka Jessica, která se provdala za Dána, to oproti své kolegyni, dánské psycholožce Iben, měla s výchovou svých dětí složitější. Z domova byla totiž zvyklá na americký způsob života, vyznačující se vysokým tlakem na výkony dětí a na jejich silnou individualitu. Tento styl výchovy vede ovšem podle řady studií k extrémnímu nárůstu depresí, úzkostí, panických strachů, poruch učení, chování, obezity i požívání alkoholu u dětí stále nižšího věku. Tato smutná fakta dokládá i dlouhodobá produkce amerického farmaceutického průmyslu, v jehož čele stojí prodej léčiv typu dětských hormonálních preparátů, antidepresiv, léků na diabetes a přidružujících se komplikací.

Jessica proto hledala jiné vzorce výchovy, díky nimž by se těmto rizikům vyhnula. Seznámila se s psycholožkou Iben a společně zkoumaly tradiční dánský koncept výchovy. Po několikaletém výzkumu doporučují držet se co nejpřirozenějším způsobem následujících šesti zásadních pravidel.

1/ Volné hraní

Takzvané volné hraní je základním předpokladem zdravého psychomotorického vývoje dítěte, správné výchovy i efektivního vzdělávání. Snižuje míru úzkostí, stresu, záchvatů vzteku i násilí. Přirozené hraní bez striktního zadání činnosti i dodržení jejího časového limitu je umožněno současné generaci dětí minimálně. Brzký nástup do českých základních škol, doprovázený velkým počtem zájmových kroužků po skončení vyučování, staví děti do řady stresových situací, aniž by byly dostatečně vybavené sociálními dovednostmi, jež volnou hrou přirozeně nabývají. Naplánovaný denní harmonogram počínaje školou až do večerního ulehnutí ke spánku brzdí dětskou samostatnost, omezuje fantazii, snižuje soustředěnost i míru sebevědomí. Volná hra od raného dětství naopak posiluje jejich schopnosti v rozhodování, řešení problémů, odvahu a smělost.

Odevzdání dítěte volné hře – ať už venku, nebo doma – bez striktního určení zadané činnosti i doby jejího trvání patří již od roku 1871 ke každodennímu přirozenému způsobu nejen výchovy, ale i vzdělávání dánských dětí. Objevení potenciálu volného hraní spolu s oddálením povinné školní docházky do sedmi let věku dítěte náleží manželům Nielsovi a Erně Juel-Hansenovým. Díky jejich opatřením mohou generace dánských dětí lépe navazovat kontakt s lidmi, bez prudkých emocí zvládají konfliktní situace, nejsou úzkostné ani vzteklé.

Volné hraní dorovnává úbytky energie vynaložené dětmi při výuce, a proto je v dánských školách běžnou náplní přestávek i hodin tělesné výchovy navýšené o pohybové prvky dle individuálních potřeb dětí. Proběhnout se, kopat do míče, házet na koš či točit obručí bez splnění limitů podporuje u dětí vrozenou potřebu i zájem o fyzickou aktivitu a usnadňuje začlenit děti s různými tělesnými handicapy do kolektivních her s absencí dravého soupeření. Neplánovat a nenařizovat dětem náplň volného času. Nechat je volně si hrát je zásadou č. 1 v péči o dánské děti.