ČEŠKÁM STAČÍ I MUŽI BEZ DIPLOMU

Napsala jste knížku o štěstí. Co potřebujeme ke štěstí?

Vnitřní klid. Najít nějakou rovnováhu mezi představami, jaký by život mohl být, a tím, jaký náš život reálně je. To je do jisté míry i problém rozvodovosti. To říkal jednou sociolog Peter Berger, že vysoká rozvodovost neukazuje na to, že manželství má nízkou hodnotu, ale naopak – že má vysokou hodnotu. Protože lidé mají tak vysoké ideály, že se nespokojí s tím, co mají. To je obecně problém, že jsme traumatizováni tím, když život nevychází tak, jak by chtěli. Jenže to nikdy nevychází.  Ale jsou krajní situace, které prostě lidem nesvědčí.

Třeba?

Chudoba.  Když nemůžete vyjít s penězi, jste v průměru méně spokojení. To není o tom, že si těmi penězi koupíte štěstí, ale že máte méně starostí.  Anebo sociální izolace. To byl největší problém koronaviru. Člověk je společenský tvor. Potřebuje další lidi. Člověk by neměl žít v izolaci. Lidé, kteří žijí sami, se dožívají nižšího věku a mají větší zdravotní problémy.

Kanadský psycholog Jordan Peterson mluví o „nesmyslné touze po štěstí“.

Ona otázka štěstí hrozně zdětinštěla. Naše definice štěstí je o tom, jestli prožívám nějaké emoce. A to je něco, co před dvěma třemi generacemi nebylo. V americké ústavě se píše o právu na štěstí, ale to nebylo o právu na pozitivní emoce. Pro spoustu lidí, kteří vyrůstají v naší nesmírně pohodové době, je nejhorší, když se někdo někoho dotkne, urazí ho nebo podobně. Oni si asi nedovedou představit, že se může stát něco mnohem horšího, než že někdo zpochybní jejich názory nebo nebere ohled na to, jak se cítí.  Pocit a emoce jsou nadřazeny všemu ostatnímu. Jenže emoce jsou z podstaty věci extrémně proměnlivé a prchavé.  

Jsme šťastní v porovnání s ostatními národy? Jsme přece jen takový národ stěžovačů…

To jsme… také jsme zhruba v polovině žebříčku. Jsme totiž zvyklí nějak odpovídat – obvykle že to za moc nestojí… na druhou stranu třeba v Dánsku jsou zase zvyklí odpovídat až příliš pozitivně. Takže Dánsko vychází jako úplný ráj, ale podíváte na spotřebu antidepresiv a ta je výrazně vyšší než u nás. Stejně tak mají vyšší podíl sebevražd. Takže s těmi srovnáními opatrně…  

Co ještě potřebujeme ke štěstí?

Rodinu, přátele a práci. Ovšem nesmí jí být moc… A tady platí, že je to rozdílné u mužů a u žen. Muži se prostě v zaměstnání realizují výrazně více. Pro ženy jsou důležitější rodinné vztahy.  Já jsem dělala jednu srovnávací studii o matkách s dětmi do třech let věku. A tam se ukazovalo, že ženy, které pracovaly na plný úvazek, nebyly spokojené.Práce je důležitá, ale záleží na tom, jaká, pro koho, kolik jí je a v jaké fázi rodinného cyklu je.

Samozřejmě nejhůře na tom jsou matky samoživitelky. Ty jsou nejméně spokojené, mají nejvíc problémů. To asi není překvapivé. Zajímavé je, že pro muže je nejpodstatnější být v partnerském vztahu a dítě mu už spokojenosti moc nedodá.