Online archiv

Autor: Matyáš Zrno

Trávu bych si zapálil

Matyáš Zrno, 5/2019
S ředitelem Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech Cyrilem Höschlem o tom, proč by do toho podruhé nešel, proč nejsou testy IQ tak určující, proč by si rád zapálil marihuanu, ale neudělá to, a jak je to s věcmi mezi nebem a zemí. A také o etických dilematech očkování, proč ještě nejezdíme samořiditelnými auty a jestli ještě někdy vstoupí do politiky.

Nikde se neschovávám, nikam se necpu.

Matyáš Zrno, 5/2019
Jako kdyby byl lid unaven „těžkými“ zprávami z politického života, rozbouří občas hladinu veřejného mínění nějaká mnohem „přízemnější“ kauza. Naposledy to bylo kojení na veřejnosti.

Úvodník květen

Matyáš Zrno, 5/2019
Rozhovor s ředitelem Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech Cyrilem Höschlem byl zajímavý nejen svým obsahem (díky němu vím i to, kolik má IQ a že by si rád zapálil trávu). Ukazuje také daň, kterou platíte za úspěch.

Cambridge vám přidá kila

Matyáš Zrno, 4/2019
Kristýně Buškové se podařilo splnit si sen, jaký se podaří málokomu: vystudovala psychologii na University of Cambridge. Jak se liší česká a britská psychologie? Jak náročné bylo studium na jedné ze dvou nejslavnějších univerzit světa a proč tam všichni ztloustli? Proč se vrátila do vlasti a co trápí její zahraniční klienty oproti těm českým?

Pořiďte si pejska, nebo firmu

Matyáš Zrno, 4/2019
Jaké je rozjet vlastní podnikání po padesátce? A navíc v tak mladém oboru, jako jsou kryptoměny? Kde se musíte stýkat a potýkat s dvacetiletými ajťáky? Podle Ondřeje Klofáče a Pavla Pulkrába to jde. I když to někdy drhne. „Ve svých letech už totiž známe všechny ty slepé uličky, kdežto oni si všichni myslí, že právě objevili Ameriku,“ říkají s trochou nadsázky.

Svátky (ne)plodnosti

Matyáš Zrno, 4/2019
Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek (ano, Velikonoce, ne Vánoce…), který připomíná umučení Ježíše Krista. Ale také jsou to svátky jara a plodnosti (což tak nějak přirozeně souvisí), na které křesťanští misionáři celkem logicky příběh o Kristové ukřižování a zmrtvýchvstání naroubovali.

Když je „ten papír“ potřeba

Matyáš Zrno, 4/2019
Je to jen papír. Jenže z nějakého důvodu kvůli tomu papíru žijeme déle, žijeme spokojeněji, více vyděláváme a vytváříme lepší prostředí pro výchovu dětí. A taky je to pojistka pro situace, které v životě mohou občas nastat. Ten papír oceníme třeba v okamžiku rozvodu. Anebo v okamžiku smrti manžela či manželky. Mluvíme o manželství.

Když to prostě chcete dělat

Matyáš Zrno, 3/2019
Klára se tváří laskavě a mluví pomalu a zřetelně. Klient je neslyšící, a je proto potřeba s ním mluvit tváří v tvář, tak, aby mohl odezírat ze rtů. Po dvou hodinách je to ale už trochu náročné a já tu trpělivost v duchu obdivuji a děkuji Bohu, že tu jsou lidé, kteří v takové práci vidí své poslání.

Jak jsem zažil multikulturalismus

Matyáš Zrno, 3/2019
Bydlel jsem hezkých pár let v jednom libeňském činžáku. Nebýt toho, že tam před dvaceti lety došlo k smutně proslulé vraždě nájemnice (zájemcům doporučuji jedenáctý díl seriálu Případy prvního oddělení), byl by to zcela běžný činžák, jakých jsou v Praze tisíce. Zajímavé věci se začaly dít až v loňském roce.

Nejlepší místo je stejně doma

Matyáš Zrno, 3/2019
Petr Horký býval známý jako moderátor dětských televizních pořadů Hip Hap Hop či Oáza. Je ale především vášnivým cestovatelem a polárníkem, navštívil desítky zemí a projel zeměkouli od severního pólu po tropické džungle. A natočil tom desítky dokumentů. K čemu nám je tedy cestování, v čem nám může pomoci a kdy se naopak stává symptomem toho, že s námi něco není v pořádku?

Svítíme osvíceně?

Matyáš Zrno, 2/2019
S inženýrem Medřickým jsme se setkali ve světelném studiu Artemide v Praze na Vinohradech. Mezi stovkami nejrůznějších lamp, svítidel a žárovek mě odkryl nový svět toho, jak světlo působí na lidský organismus, na náš spánek a na naši výkonnost. A asi nejsem poslední, kdo po rozhovoru s ním odešel domů vyšroubovat žárovky, aby zjistil, zda to jsou ty správné, které nám nerozhodí biorytmus…

O penisu a tenisu

Matyáš Zrno, 2/2019
Na začátku byl krátký tweet. Takový docela nevinný. O tom, že pokud se někdo prohlásí za ženu (i když je to muž a má penis) a pak závodí v ženských disciplínách, není to vůči ostatním sportovkyním tak úplně fér. Autorem tweetu byla Martina Navrátilová – naše (a po své emigraci i americká) legendární tenistka. A strhlo se peklo. Byla obviněna z netolerance a trans fobie.