Láska přes hranice

„Člověk může žít kdekoli, ale nakonec hodně lidí zjistí, co pro ně znamená jejich kultura, jejich identita a jejich vztahy s rodinou, širší rodinou a přáteli,“ říká slovenská psycholožka Ivana Ballová. Ví, o čem mluví – sama strávila třináct let v Lucembursku. Své zkušenosti nyní využívá v párové terapii pro mezinárodní manželství v Praze.

Co teď řeší vaši klienti v době koronaviru? 

V mezinárodních manželstvích se hodně řeší babičky, dědečkové a ostatní rodinní příslušníci. Omezilo se cestování, hledají se nové formy, jak neztratit vzájemné spojení. Zvyšuje to napětí v rodině všeobecně a objevují se strachy a smutky . Zvláště pokud jsou vaši blízcí nemocní. 

Jsou mezinárodní manželství obecně náročnější? 

V řadě ohledů ano. Už stěhování je docela stresující faktor. A pak je rozdíl, jestli žijete v nějaké třetí zemi, nebo v zemi jednoho z partnerů. Ve třetí zemi je startovací linie podobnější. Partneři společně tu zemi objevují, učí se její jazyk, zvyky. A také záleží na tom, kdo má práci a kdo je ten, kdo zůstává doma. 

Nenechte si ujít: Žijeme "bez papíru", Peníze nejsou důležité - když jsou, Máš radši maminku, nebo... maminku?, Hrozí nám digitální demence?

To se týkalo i vás, ne? 

Ano, já jsem se odstěhovala s manželem do Lucemburska, kde on získal práci ve strukturách EU. V nové zemi jsem se ocitla bez pracovní identity. Manžel jí tam měl hned, já ne. Byla jsem tam v pozici manželky a matky. Nikoho jsem neznala, dodnes si pamatuji tu radost, když mi poprvé zavolalo nějaké číslo z Lucemburska… Hodně žen má v tu chvíli maximálně nějaké kontakty s rodiči spolužáků svých dětí. Chtělo to hodně podpory od manžela. Naše intimita se ale vlastně tím vycestováním do cizí země a úzkým soužitím posílila. Ale často se to stává i naopak, že vztah dostane díky tomu trhliny. Že v něm chybí pochopení. Já ve své práci s klienty neustále usiluji o to, aby lidé refl ektovali toho druhého, aby refl ektovali vztah a ptali se: „Jak mi je v tomhle vztahu? Chci něco změnit?“ Když pracuji s klienty, tak často zkouším je vybídnout, aby vytvořili nějakou metaforu svého vztahu. Tím se to lépe uchopí. 

Jaké ty metafory jsou? 

Je jich hodně, ale často je to metafora o plavbě na lodi. Někdy je to velká loď, někdy malá bárka, někdy má kormidlo, někdy se zmítá na rozbouřených vlnách. Řešíme, kdo tam co dělá, kdo velí… Skoro mi přijde, že zkušenosti, které popisujete, dokazují, že lákavá perspektiva života v cizí zemi, manželství

Placená zóna

Matyáš Zrno