Už si vlastně ani nepamatuji, kdy jsem šel na takové to klasické rande. Znáte to, potkáte někoho, zalíbí se vám, odvážíte se říct si o číslo a přitom tajně doufáte, že to nebude ta nejtrapnější chvíle vašeho života. Když pánbůh dá, kontakt nakonec dostanete a pozvete dotyčného na skleničku nebo na kafe. A tak, když všechno klapne, nejenže máte chuť do světa vykřičet velké sláva, ale také cítíte to zvláštní napětí, začnete si přehrávat všelijaké scénáře a situace. No, zažil jsem různé typy dostaveníčka, rande tzv. naslepo, rande s ženou, se kterou jsem se seznámil na jedné společenské akci, kde mi dala svoji vizitku, že se jí mám prostě ozvat (situace jak z bijáku), anebo s dívkou, kterou jsem se několik let neodvážil na kávu pozvat, a nakonec odvážil a pozval. A vždycky ten pocit před byl tak nějak víceméně podobný. Takový mix zvýšeného tepu, nejistoty přelévající se do naprosté sebejistoty, vzhledových úprav nebo zděšení nad nedostatečným obsahem šatníku. O nekonečném prohlížení se v zrcadle ani nemluvě. Prostě na nic jiného člověk nedokáže myslet – nic na světě není důležitější. Pokud si myslíte, dámy, že je tento proces výhradou žen, omyl. Věřte mi, že i my muži se chceme líbit, chceme ženu zaujmout, máme pochybnosti a i ten zdánlivě nejsebevědomější muž má v sobě kus nervozity. Když o tom tak uvažuji, tak ze všech kategorii rande je pocitově nejhorší to naslepo, s člověkem, který má samozřejmě na svém seznamovacím profi lu (podle něj) ty nejlepší fotky a s kterým si mnohdy vyměníte jen pár vět a vlastně o něm nevíte vůbec nic. Můžete pak zažít docela nemilé překvápko. V prvních momentech setkání si ho pochopitelně co možná nejmíň nápadně prohlížíte, přitom hledáte úvodní témata, protože je to úplně jiné než sedět doma za počítačem či s mobilem v ruce, kde si každou frázi promýšlíte. Konečně slyšíte jeho hlas a vidíte oči a úsměv. Pak jdete buď na procházku, nebo do baru, kde se díky alkoholu snažíte trošku uvolnit, protože chcete být podvědomě ten nejvtipnější, nejzábavnější a nejzajímavější člověk na světě, nebo naopak chcete přepít to nekonečné trapné ticho. Když je to moc fajn, přistihnete se, že si ho představujete v různých rolích životního partnera (třeba bezva táta), že by se snad mohl líbit vašim rodičům, nebo si kladete nejrůznější otázky, třeba jaké má spodní prádlo, a má ho vůbec? Pokud spolu díky množství deci potom rovnou neskončíte v posteli, rozloučíte se a čekáte na další reakci. A tento okamžik mám moc rád. Jak to dál pokračuje, nechám na fantazii každého z vás, ale jedno je jisté. Každé podobné setkání stojí za to zkusit, protože nikdy nevíte, které vám může změnit život, i kdybyste se měli stát v budoucnu nejlepšími přáteli, nebo i nepřáteli.
Související články
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.