Pratfall efekt aneb Chybovat je (někdy) sexy!

Kdo by to neznal – jsme lidé, a tak prostě děláme chyby. To k tomu „člověčenství“ nějak patří. Pro někoho je to však vrchol trapnosti a nejraději by se propadl tisíc kilometrů pod zem. Existují však určité okolnosti, za kterých můžete na svém pochybení i vydělat – a to zvýšením sympatií a vyšším vnímaným statusem atraktivity ze strany svého okolí! Jde o jakési zvýšení interpersonální, tedy mezilidské, přitažlivosti. V rámci oblasti sociální psychologie nazýváme tento jev pratfall efektem.

Tento efekt „trapasu“ popsal v 60. letech 20. století Elliot Aronson, americký psycholog, který se zabýval faktory, jež mají u druhých vliv na lidskou atraktivitu. Termín pochází z angličtiny a doslova ho můžeme přeložit jako padnutí na zadek. Takovým zážitkem si jistě (a možná mnohokrát) prošel každý. Aronson je také autorem experimentu na Minnesotské univerzitě, kterého se roku 1966 účastnili sami studenti. Předmětem bylo zkoumání, co to udělá s vnímáním atraktivity u lidí, kteří se dopustí nějaké chyby či přešlapu. Jaké bylo překvapení, když vyplynulo, že chybující jedinec není vnímán jako trapák na pranýři, ale spíš právě naopak – jako přitažlivější a milejší člověk! Tento jev však platí pouze za určitých podmínek.

O jaké okolnosti se tedy jedná? Ke zvýšení vaší atraktivity při dopuštění se chyby dojde pouze tehdy, jste-li již před tímto „kiksem“ obecně považováni za výjimečné a skvělé osobnosti či odborníky. Jedině tehdy dojde k tomu, že budete svému okolí připadat sympatičtější a bližší. Selhání vás v očích vašeho obecenstva jaksi „zlidští“. Jde tedy vlastně o deklaraci vlastní zranitelnosti, která vás publiku empaticky přiblíží. Pokud jste však vnímáni svým okolím jako průměrný či dokonce podprůměrný jedinec, bude vaše chyba jen (dalším) potvrzením vaší neschopnosti či nekompetentnosti, což nikoho pravděpodobně příliš nepřekvapí. Chyby se neodpouští lidem, kteří jsou na stejné inteligenční či profesní úrovni, jako my sami, neboť se tak cítíme být více ohrožení i my.

Ukazuje se, že určitě záleží i na typu chyby: pokud se jedná o nějakou fatální, např. jste podpálili firmu plnou lidí, protože jste zapomněli vypnout sporák v kuchyňce, aby vám neutekl nový díl Simpsonových, nejspíše je jedno, zda jste celebritou jako Johnny Depp nebo obyčejnou myškou Maruškou Kudláčkovou...Definitivně tedy rozhoduje také nezávažnost vašeho pochybení.

Lze tedy shrnout, že lidé nechtějí dokonalé bytosti, nýbrž silné a výrazné osobnosti, které však umí přiznat, v čem pochybily. Své o tomto efektu věděl například John Kennedy, jeden z nejváženějších prezidentů v USA, který přiznal některé strategické nedostatky, ve kterých se zmýlil. Jeho popularita ve společnosti i díky tomuto okamžitě vzrostla.