Sporná povaha „pravd“

Diagnózou, v níž hraje biologické pohlaví jedince tradičně velkou roli, jsou poruchy autistického spektra. Ty se vyznačují mimo jiné dramaticky zhoršenými sociálními schopnostmi – u těchto lidí se hovořilo i o přebytku testosteronu během vývoje mozku. Důsledkem toho je, že autismus byl v minulosti považován za skoro až extrémní podobu „mužského“ (tedy racionálního a strukturovaného, avšak neempatického a emočně plochého) mozku.

Neurovědkyně Gina Rippon se však loni ponořila do více než sto dvaceti výzkumů, které pomocí zobrazovacích technik zkoumaly mozky lidí s poruchou autistického spektra. Zjistila, že přes dvě třetiny těchto studií nezahrnovaly vůbec žádné (nebo jen jednu či dvě) ženy, výzkum autismu tedy probíhá do velké míry pouze na mužské populaci. Jde přitom o začarovaný kruh: získat autistické probandky pro výzkum je složité, neboť je u nich tato diagnóza mnohem vzácnější než u chlapců a mužů; kritéria a testy jsou proto vytvářeny na mužskou populaci, čímž se dál snižuje šance, že se adekvátní diagnózy dočkají i ženy. Podle Rippon až osmdesát procent (reálně) autistických dívek nedostane kýžené označení až do věku osmnácti let. Může se to dít i kvůli tomu, že dívky vykazující některé autistické rysy (jako třeba přecitlivělost vůči hlasitým či zahlcujícím podnětům nebo ulpívání na repetitivních činnostech) bývají ochotnější a schopnější své sociální nedostatky maskovat. Sledováním a následným imitováním chování ostatních se totiž snaží odlišnosti ve svém prožívání skrýt. Takové jednání si může vybrat daň v podobě úzkostí, chronické deprese nebo vyčerpání a může vést až k sebevražedným myšlenkám.

Maskování symptomů není výjimkou ani u mužů-autistů, ačkoli jde o výrazně raritnější jev. Emeritní profesorka kognitivních neurověd tak přitahuje pozornost k metodologickým kořenům toho, co považujeme za samozřejmé a „vědou dokázané“. Náhled na autismus jakožto důsledek „příliš mužského mozku“ zní zajímavě a z hlediska laické psychologie i pochopitelně – až detailnější pohled na charakteristiky výzkumů, z nichž se tento pohled vyvinul, nám však pomáhá odhalit hluboce zakořeněné problémy, jimiž nakonec trpí především mnoho žen.

Zdroje:

Rippon, G. 2024. Differently different?: A commentary on the emerging social cognitive neuroscience of female autism. Biology of Sex Differences, 15, 49.

Rippon, G. 2025. A revolutionary new understanding of autism in girls. New Scientist, online.