Rozdělit se o bohatství

Průmyslník a obchodník Andrew Carnegie patřil ke konci devatenáctého století k nejbohatším Američanům, a to hlavně díky slavným pittsburským ocelárnám. Ačkoli se rodák ze Skotska dočkal nelichotivého zařazení mezi tzv. loupeživé barony, tedy nejmajetnější podnikatele zneužívající svého společenského vlivu k nekalým konkurenčním praktikám, jeho odkaz je v zámoří převážně pozitivní. Značnou měrou se na tom podílelo i jeho filantropické rozhodnutí spočívající v podporování mnoha charitativních organizací a rozdání téměř veškerého majetku, který během svých podnikatelských aktivit nabyl.

Právě po zakladateli věhlasné koncertní síně Carnegie Hall se rozhodl výzkumný tým kolem Jessicy Paek pojmenovat fenomén, podle něhož pomáhají filantropické aktivity reflektovat, jaký odkaz po sobě zanecháme. Série studií zahrnující více než tři a půl tisíce respondentů ukázala, že když se lidé mají zamyslet nad tím, jak jejich život může ovlivnit budoucí generace, většině dává smysl rozdělit své bohatství spíše mezi širší komunitu než pouze mezi členy vlastní rodiny. Zní to trochu neintuitivně, jelikož leckdo právě o svých potomcích smýšlí jako o nositelích vlastního odkazu, z makropohledu však pomoc většímu množství lidí posiluje pocit smysluplnosti. A ačkoli peníze průměrného jednotlivce nemohou ve společnosti nic zásadního změnit, pokud se takto šlechetně zachová spousta z nás, ke skutečným změnám dojít může.

„Jestliže velké množství lidí učiní na základě reflexe svého odkazu třeba i jen malý příspěvek, kolektivní účinek se může projevit pozitivní celospolečenskou změnou. To znamená, že průměrný jedinec přemýšlející nad svým odkazem může být zasažen širšími morálními úvahami, což ovlivní nejen jeho finanční rozhodnutí, ale i každodenní aktivity a chování,“ řekla Paek. Zároveň si je vědoma hypotetičnosti svého výzkumu, který byl navíc proveden především na populaci bělošských Američanů, a tak není jisté, zdali by příslušníci jiných etnik a kultur smýšleli stejně – a samozřejmě není ani jasné, jestli by lidé, kteří svůj majetek skutečně rozdali, s tímto svým rozhodnutím před smrtí doopravdy souzněli. Efekt Andrewa Carnegieho každopádně naznačuje, že přemýšlení o světě a společnosti ve větším měřítku může napomoci tomu, abychom vedli smysluplnější a prospěšnější život. 

Zdroj:

Paek, J. J. W. et al. 2024. The Andrew Carnegie Effect: Legacy Motives Increase the Intergenerational Allocation of Wealth to Collective Causes. Social Psychological and Personality Science, 16, 2, str. 139–148.