S nechtěnými vtíravými myšlenkami se potýkají mnozí lidí, jedinci, kteří si cení jemnosti a mají zájem o druhé, o to více. Jak to zařídit, abychom vůči jejich naléhání byli odolnější? Autoři knihy Brouci v hlavě nabízejí šest cenných rad, které nám pomůžou tyto nevítané hosty zvládnout.

Vtíravé myšlenky mají skoro všichni lidé. Náhle se vynoří, jako by nebyly součástí právě probíhajícího toku myšlenek, který ovlivňujeme. Vtíravé myšlenky jsou běžné, ale většina lidí na ně rychle zapomene a ony po sobě nezanechají žádnou negativní stopu, nebo jen minimální. Pro toho, kdo se zneklidňujícími nebo vtíravými myšlenkami nezápasí, jsou to jenom podivné, trochu nepříjemné, ba dokonce i legrační chvilkové záležitosti… které jsou za okamžik pryč. Někdy můžou člověka vylekat. Ale většina vtíravých myšlenek – bez ohledu na to, jak bizarní nebo odpudivé jsou – přetrvává jen pár chvil. Lidé se o nich zmiňují jen zřídka a málokdy na ně znovu pomyslí. Prostě nestojí za zmínku (tedy pokud nejsou opravdu legrační). 

Nakonec vám v mysli uvíznou právě ty myšlenky, které nejvíc nechcete. Samozřejmě! To přece dává smysl. Takže zjišťujeme, že s násilnými myšlenkami zápasí lidé, kteří si cení jemnosti, starají se a zajímají o druhé a násilí je odpuzuje. Lidé, kteří cítí, že na ně útočí myšlenky na zraňování druhých, jsou milující a láskyplní. Proto s těmito myšlenkami bojují a ony uvíznou. Podobně lidé, kteří věří, že všechny zranitelné lidi a všechna živá stvoření je zapotřebí chránit, zápasí s běžnými vtíravými myšlenkami nabádajícími k činům, jako je zneužívání dětí, házení koček z okna, upuštění malého dítěte na zem. S podobnými myšlenkami bojujete i vy – a protože s nimi bojujete, drží se vás. Pokud jste silně věřící člověk, občas se u vás objeví rouhačské myšlenky a obavy, zda jste své víře dostatečně věrní.  

Myšlenky na židle, ovocný salát nebo stromy ve vás neulpívají, protože jsou to neutrální myšlenky. S neutrálním myšlenkami se nebojuje, protože nikoho nezajímají – a proto se vás nedrží. Obsahem nechtěných vtíravých myšlenek tedy je opak toho, na co myslet chcete. Je to opak vašich hodnot, opak vašich přání a opak vašeho charakteru. Je to pravý opak vás samých. 

 

Rady nad zlato 

Podívejme se spolu na techniky, které doporučují oblíbené časopisy, přátelé, rodinní příslušníci a dokonce terapeuti. Lidé s dobrými úmysly často tvrdí, že tyto copingové techniky jsou cíle a že se můžete naučit svou úzkost zvládat, když je budete pilně trénovat. Pak že budete mít tyto nástroje po ruce a dokážete je úspěšně používat, kdykoli to bude třeba. Bohužel jsou to všechno pokusy o získání kontroly nad myšlenkami, které mají nakonec přesně opačný účinek, než byl záměr.  

I když se vám zpočátku zdá, že pomáhají, nakonec – jak už jste nepochybně zjistili – nefungují. Příčina je jasná a není to vaše vina. Tyto techniky se totiž vyznačují chybným přístupem a předávají špatné poselství.  

Možná zde najdete některé rady, kterými jste se pokoušeli řídit, ale nikdy vám nepomohly dlouhodobě. 

1. Snaž se relaxovat tak, že víc zapojíš svou vůli.  

V tomto případě byste měli zvýšit své aktivní úsilí, ale čemu se bráníme, to přetrvává – takže vaše snažení bohužel bude oním paradoxním úsilím. Silou vůle se relaxovat nedonutíte.  

2. Přestaň se toho bát, nebo z toho onemocníš.  

Z této rady vyplývá, že vaše obavy jsou horší než vaše myšlenky. Říká se tomu metaobava. Ta vede k ještě větším obavám, větší úzkosti, větší přilnavosti a většímu, nikoli menšímu, množství vtíravých myšlenek.  

3. Všechno bude v pořádku, věř mi, slibuju ti to.  

To je zjevně hlas Falešné útěchy, kterému se někdy říká prázdné ujišťování. Váš Hlas plný obav téměř ihned odpoví: „Ano, ale…“  

4. Vypočítej si pravděpodobnost, s jakou by se to mohlo stát.  

Tomu se často říká rozumová úvaha nebo racionální argumentace. Váš vyděšený Hlas plný obav se ale naneštěstí začíná hádat, protože na tom, jak je něco pravděpodobné, vůbec nezáleží. Záleží totiž jenom na tom, jak hrozné by bylo, kdyby se to opravdu stalo. A tím skrze paradoxní úsilí stále více zabředáváte do nechtěných myšlenek.  

5. Nemysli na to. Mysli na něco jiného.  

Odvádění pozornosti je přímou pobídkou pro ironický proces, příklad paradoxního úsilí, které jsme poprvé zmínili v první kapitole. Účinky odvedení pozornosti jinam jsou jen chvilkové, a když se myšlenky vytrvale vracejí, můžete si začít zoufat, být frustrovaní, znechucení nebo vyděšení.  

6. Snaž se myslet na něco, co je ti milé a příjemné.  

Tomu se říká potlačování. A problém s ním je stejný. Předpokládá totiž, že tyto myšlenky jsou nebezpečné nebo poukazují na něco špatného ve vás. Zhoršuje se tím zabřednutí do myšlenek a z dlouhodobého hlediska to způsobuje větší přilnavost, lepivost myšlenek. Je to pravý opak postoje, kdy tyto myšlenky akceptujeme.  

7. Musíš víc věřit. Modli se, abys byl/a těch myšlenek zbaven/a.  

Jak jsme si už řekli, tento způsob modlitby může mít přesně opačný, demoralizující a zničující účinek.  

8. Buď pozitivní, protože negativní přitahuje zase jenom negativní.  

Psychologové tomu říkají magické myšlení. Je to další příklad zabřednutí do myšlenek. Neexistuje důkaz, že by myšlenky skutečně ovlivňovaly dění ve světě. Jsou to myšlenky. Zkuste pomyslet na to, že byste náhle zemřeli. Anebo zkuste svými myšlenkami posunout knihovnu. Nic se nestane. Snaha vyvolávat si v mysli jen pozitivní myšlenky je forma paradoxního úsilí, které má za důsledek jen víc negativních myšlenek.  

9. Vynech cukr a kofein, vyzkoušej tenhle čaj a cvič, ať si vyčistíš hlavu.  

Jak jsme si už řekli, není pravda, že nechtěné vtíravé myšlenky jsou způsobené stresem a že se jich lze zbavit, když změníme životní styl. Jsou citlivé na stres, ale nejsou stresem vyvolané. Omezení stresu může redukovat některé aspekty přilnavosti, ale na zabřednutí do myšlenek a paradoxní úsilí žádný vliv nemá.  

10. Rozejdi se s přítelem, změň práci, vezmi si dovolenou a nedívej se na zprávy.  

To je návod na vyhýbání se, a tedy naprosto nejúčinnější pohon pro udržování nechtěných vtíravých myšlenek a jejich aktivitu. Je chybný ve dvou ohledech. Jednak předpokládá, že nechtěné vtíravé myšlenky jsou smysluplná poselství, i když jsou ve zjevném rozporu s vaším přesvědčením. Je to příklad zabřednutí. Když vám tedy nechtěné myšlenky předkládají negativní tvrzení o vašem milovaném partnerovi, pak tato technika předpokládá, že nebudete mít klid, dokud toto poselství nezačnete respektovat a svého partnera se nezbavíte. Nebo když vás napadají vtíravé myšlenky, které se týkají vašeho duševního zdraví, ale vy se jinak cítíte v pořádku, předpokládá to, že byste se sebou měli zacházet, jako byste byli emočně křehcí a měli se tedy zbavit všeho, co vás v životě znepokojuje. Druhá chyba je dvojitá: zaprvé představa, že když máte vtíravé myšlenky, znamená to, že se celkově hroutíte; a zadruhé, že váš problém vyřeší velká životní změna nebo omezení stresu. Vyhýbání se problému problém nevyřeší.  

11. Pokaždé, když tě to napadne, zatáhni za tuhle gumičku.  

Této technice se dříve říkalo technika k zastavení myšlenek a terapeuti ji doporučovali v době, kdy jsme ještě plně nechápali povahu nechtěných vtíravých myšlenek. Je to určitý druh trestu a má za následek bolavé zápěstí a zvýšení frekvence myšlenek. Předává vám mylné poselství, že byste se těmto myšlenkám měli vyhýbat. Je to tedy přístup, který zhoršuje jak paradoxní úsilí, tak zapletení s myšlenkami. 

12. Medituj a cvič jógu a ty myšlenky zmizí.  

Meditace a jóga mohou pomoci redukovat sklon k lepivé mysli a zabředání do myšlenek, ale nepomohou vám, pokud je praktikujete s tím, že chcete své myšlenky vykázat z mysli nebo je přemoci, místo abyste se snažili vytvořit si k nim jiný vztah. 

 

Ríša Jede Autem, Veze Čisté Ponožky 

Ne, nezbláznili jsme se. Tato věta je pomůckou, kterou autoři knihy doporučují k zapamatování si šesti kroků ke zvládnutí každé nechtěné vtíravé myšlenky. Pokud je budete dělat pravidelně, zrušíte své staré zvyky a budete svůj mozek učit, aby byl vůči budoucím vtíravým myšlenkám odolnější. Jaké tajemství písmena RJAVČP skrývají? Rozpoznat – jenom myšlenky – akceptovat a dovolit si je – vznášet se nade vším a vnímat pocity – dát tomu čas – pokračovat v práci. 

Sally M. Winston, Martin N. Seif