Co nás čeká?

Také občas přemýšlíte nad budoucností lidstva? Jaké události vás napadají a které emoce tyto nápady provázejí?

Jako psychoterapeutka často s lidmi pracuji na zvládání úzkostí. Globální oteplování, znečišťování životního prostředí, degradace půd, války – a teď ještě ta umělá inteligence! Je toho tolik, až s klienty někdy zasmějeme: dneska jeden neví, čeho se bát víc!

V lednu 2020 jsem na stránkách Psychologie dnes psala o zvládání klimatické úzkosti a klimatického žalu. Dnes, aniž by se situace ohledně klimatu zlepšila, začíná více dominovat úzkost z toho, kam povede vývoj umělé inteligence (Artificial Intelligence, AI). A není divu. V nejbližších letech očekáváme dramatické změny na pracovním trhu. Již dnes o práci přicházejí juniorní programátoři a následovat je bude spousta zaměstnanců na kancelářských pozicích. Ohroženy jsou i kreativní profese. Co dalšího můžeme čekat?

Stroje s fyzickou inteligencí

Umělá inteligence nás ohromuje svými úspěchy, zůstává však uzavřena v počítačích. Naproti tomu roboti se pohybují ve fyzickém světě, inteligence však mnoho nepobrali. AI a robotika jsou dnes víceméně oddělené oblasti. To se však změní.

Dalším z kroků ve vývoji AI, který je „na spadnutí“ a bude pravděpodobně znamenat zásadní revoluci, je právě překonání mezery mezi digitální AI bez fyzického těla a fyzickým světem. Daniela Rus z Massachusetts Institute of Technology hovoří o fyzické inteligenci, která využívá schopnosti AI rozumět obrázkům a textům a zpracovává též vědomosti plynoucí z analýzy dat k tomu, aby byly stroje v našem fyzickém světě chytřejší.

Tým profesorky Rus též pracuje na tekutých neuronových sítích (liquid networks), které pomohou strojům zacházet s informacemi ze vstupů mnohem efektivněji. Vědci se při tvorbě těchto sítí inspirovali hlísticí háďátkem obecným (Caenorhabditis elegans), oblíbeným modelovým organismem badatelů. Tento přibližně milimetrový červík si totiž ve svém životě v půdě poradí s pouhými 302 neurony a vědci již rozumějí matematice každého z nich. Fígl spočívá v tom, že tekuté sítě používají velmi málo neuronů, za jejichž činností však stojí složitější výpočty. 

V názorné ukázce vědkyně srovnává přístrojovou desku tradičního elektronického auta, která má desetitisíce umělých neuronů, se sítí vyvinutou jejím vědeckým týmem a sestávající z pouhých devatenácti neuronů. Malá tekutá síť oproti tradiční velké síti nejenže poskytuje lepší výsledky, ale (na rozdíl od tradiční sítě) je možné zjistit, jak ke svým rozhodnutím dospěla. Dalším plusem tekutých sítí je, že nezávisejí pouze na počátečním tréninku, ale na rozdíl od tradičních AI systémů jsou schopné se později v terénu samy adaptovat na změněné podmínky. 

Vizí Daniely Rus je svět plný šikovných robotů, kteří jezdí, chodí, létají kolem nás, pomáhají nám s denní rutinou a těší nás ve volném čase.

Centrální mozek lidstva

Pojďme se však nyní podívat na otázku obecné umělé inteligence (Artificial General Intelligence, AGI). Ta, na rozdíl od úzce zaměřených AI, bude schopna se zamýšlet nad komplexními otázkami a řešit vše jako člověk a možná ještě lépe. Lídři oboru, například ředitelé OpenAI, DeepMind a Anthropic, zmiňují možnost vzniku AGI v průběhu následujících pěti let. Právě AGI má na svědomí největší naděje i nejhlubší vrásky těch, kdo nahlížejí, co se ve velkých AI firmách děje. Podle stále většího množství nejzasvěcenějších jsou rizika AGI značná a představují pro lidstvo hrozbu číslo jedna. 

Bývalý designér Googlu a nyní technoetik Tristan Harris své obavy formuloval takto: „Právě vypouštíme do světa tu nejsilnější, nejtajemnější a nejméně kontrolovatelnou technologii, jakou jsme kdy vytvořili, která již nyní vykazuje podvodné chování a znaky snahy o zachování sebe samé, což je jednání, které známe jen ze sci-fi filmů; vypouštíme ji do světa rychleji, než jsme kdy v historii jakoukoli jinou technologii vypustili, a to s maximální motivací šetřit na bezpečnosti.“