Rizika týmové spolupráce v MŠ – syndrom vyhoření

Ilona Gillnerová upozornila již v roce 2010 na skutečnost, že v současném pojetí školství je také nutností rozvíjet pedagogické dovednosti v rovině tzv. sociálně-psychologických profesních dovedností.

Problematická komunikace pedagogické praxe

Pro každý pedagogický tým je skutečně zásadním osobnost ředitele/ředitelky. Pokud má kvalitní manažerské a organizační schopnosti, umí naslouchat podřízeným, respektovat jejich názory a sdělené informace neprezentuje veřejně. Dodržuje mlčenlivost, snaží se být objektivní a stojí za svým týmem, pak se stává pro kolektiv skutečnou výhrou! Zde je však nasnadě poukázat, že rovině profesních kompetencí vedoucích pracovníků ve školství a oblasti školského managementu se stále nevěnuje adekvátní a zasloužený dostatek pozornosti. Neboť právě ředitel či ředitelka jsou osobnosti, které nejlépe znají svůj tým a mohou citlivou komunikací předejít zátěžovým situacím a i vzniku či prohlubování syndromu vyhoření.

Komunikaci ve školách ovlivňuje řada problematických aspektů. Školství je specifickou oblastí. Pedagogové například v rámci prezenčních vzdělávacích aktivit zaměřených na komunikaci v pedagogickém týmu označují nejčastěji jako problém:

• málo času pohovořit si vzájemně o zátěžových situacích v konkrétních třídách a o jejich řešení;
• v případě vzniku konfliktu či zátěžové situace v pedagogickém týmu se situace neřeší hned, ale odkládá se;
• často chybí otevřenost, vstřícnost, ochota spolupráce z obou stran (ředitel vs. učitelé);
• existují odlišné pedagogické přístupy a koncepty výchovně-vzdělávacích strategií, pedagogický tým není schopen se dohodnout na jednotném přístupu (to je zejména specifikum organizací s větším počtem zaměstnanců);
• projevují se specifika ryze ženských kolektivů, v souvislosti s feminizací školství.

Aby pedagog skutečně všestranně plnil svou profesi, musí být perfektně připraven. To vyžaduje koncentraci a sebedůvěru. Pedagog je denně vystaven náročnému prostředí, přebujelé administrativě a dětem s problémovými projevy chování. Nutná je proto odolnost vůči stresu. Při stresu pociťujeme napětí, klesá naše schopnost koncentrace, zvyšuje se míra chybných rozhodnutí. Většinou stresu samotnému předchází frustrace. Jako příklad můžeme uvést situace spojené s množstvím úkolů a časovým tlakem. Dlouhodobou frustraci způsobují také interní konflikty a nevraživost v týmech škol. Stresovými faktory v pedagogické praxi bývají: zvýšená pracovní zátěž, nedostatek uznání, nespravedlivé hodnocení nadřízených nebo kolegů a obecně konflikt hodnot. Poměrně častou příčinou nevraživosti bývá zejména mezi kolegyněmi věkový rozdíl. Ten může ovlivňovat řadu zásadních skutečností. Například náhled na řešení problémů.

Dlouhodobě neřešený stres může vést k riziku vzniku syndromu vyhoření. Učitelé ve školách jsou obvykle vystaveni nepříjemným situacím spojeným s komunikací s rodiči. Ti si velice často nárokují pravidla, výhody a snaží se za každou cenu dosáhnout svého. Učitelé dělají mnohdy chybu, že se snaží rodiči okamžitě vyhovět bez ohledu na své reálné možnosti. 

Úkolem učitele není za každou cenu vyhovět, nýbrž nabízet takové alternativy a řešení, které jsou únosné, relevantní a dosažitelné pro obě strany.

Riziko vyhoření a dopady na práci pedagoga

Pojem syndrom vyhoření neboli „burnout“ je jev, kdy dochází k úplnému vyčerpání sil fyzických i psychických. Vliv na situaci pedagoga a řešení má jeho rodinné zázemí. Lidé, kteří vedou spokojený, rodinný život, mají oproti ostatním značnou míru výhod. Zvládají si členit čas takovým způsobem, aby nebyli otroky své práce, nýbrž jejím pánem. Příčin proč právě učitelskou profesi postihuje syndrom vyhoření je opravdu mnoho. Podmínky pedagogické praxe jsou čím dál složitější a náročnější. Prostředí mateřských škol se takřka neustále mění, stejně jako nároky na zaměstnance zařízení předškolní výchovy a vzdělávání. Z těchto důvodů je nezbytné, aby pedagogičtí pracovníci mateřských škol rozšiřovali své kompetence v oblasti komunikačních dovedností, předcházení učitelského stresu a předcházení a řešení krizových situací, vycházejících z pedagogické praxe. A také… mysleli sami na sebe a chápali, že pojem duševní hygiena, není pouhým pojmem, ale důležitou součástí pedagogické profese. Myslet na sebe, není sobeckost, ale nutnost.