Psychoanalýza jako vnitřní drama

Psychoanalýza je jako divadlo, jako snění, které přivádí na jeviště dosud neznámé nebo nevítané hlasy a vnitřní postavy, aby jim dalo význam a zbavilo je slepé nutkavosti. Je to cesta nesnadná a mnohdy bolestná, ale může nás přiblížit k přijetí naší omezené existence, a tudíž k vděčnosti a moudrosti.

Metafora divadla a dramatického ztvárnění lidského osudu provází psychoanalýzu od jejích počátků – podobností mezi těmito dvěma světy je opravdu mnoho. Již Sigmund Freud přirovnával situaci, v níž ve vztahu pacienta k analytikovi vzplanou milostné (i nepřátelské) přenosové emoce, k divadelnímu požáru. Takto probuzené vášně mohou léčbu ohrozit, nejsou-li taktně vysvětleny a pochopeny jako průvodní znak psychoanalytického kontextu „jako by“. To, co zde zažíváme, je částečně naše iluze a ozvěna dávných citových dramat, na která si ne vždy pamatujeme a někdy ani netušíme, že je máme ve svém repertoáru. Omezím se zde na několik dalších ukázek souvislostí mezi hraním divadla a léčením psychoanalýzou.

Placená zóna