Psychoanalýza jako nástroj pro zkoumání filmu
Snad žádný psychologický směr neovlivnil přemýšlení o filmu tak výrazně jako psychoanalýza. Pokud za její počátek považujeme texty Sigmunda Freuda z konce 19. století, lze říct, že je zhruba stejně stará jako samotná kinematografie.
Ve dvacátých letech 20. století například surrealistické skupiny připodobňovaly filmové obrazy ke snům – a jak lépe analyzovat sny nežli prostřednictvím psychoanalýzy? Přesto se dlouho jednalo o okrajový způsob přemýšlení, vyhrazený hlavně avantgardě. Ale stejně jako v případě řady jiných vědeckých odvětví, i mezi filmovými teoretiky začalo rezonovat množství nových inspirací v šedesátých letech. Do tehdy tradičního uvažování o autorech a žánrech vstoupily poznatky feminismu, kritické teorie, marxismu a také psychoanalýzy.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
Související články
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.