Nastavit digitálnímu světu zdravé hranice

Představme si, že nás čeká delší cesta tramvají z jednoho konce města na druhý. V batohu máme knihu a v kapse chytrý telefon. Sáhneme-li po knize, ponoříme se do čtení řádek po řádku. Čteme lineárně. Vizualizujeme si děj, skládáme příběh. Pokud však vezmeme do ruky chytrý telefon a zapneme ikonku Facebooku, začneme takzvaně skenovat. Těkáme očima po nadpisech a obrázcích, čekáme, co zachytí naši pozornost.

Povrchní vnímání

Vědci zjistili, že čím častěji tento mód povrchního vnímání využíváme, tím větší problém nám dělá ponořit se do hluboké aktivity. Podle studií už samotná přítomnost telefonu v kapse nebo na stole zhoršuje soustředění – náš mozek si zvykl být celý den v režimu pohotovosti a očekávat cinknutí nebo zavrnění. A když takový signál dlouho nepřichází, umíme si pro odměnu dojít sami. Především lidé pracující u počítače toto lákadlo znají: několikrát za hodinu si rychle odskočí přečíst zprávu od kamaráda nebo se podívat, zda jejich příspěvek na Facebooku nedostal další lajk. Jenže návrat zpět k hlubší práci trvá několik minut a spotřebuje energii, která může na konci dne chybět.

Nikdy v historii k lidem denně neputoval tak velký objem informací a obsahů jako dnes. Statistiky ukazují, že v roce 2012 trávila celosvětová populace na sociálních sítích průměrně hodinu a půl denně, o deset let později už je to téměř dvakrát více – dvě a tři čtvrtě hodiny každý den. Proč jsou sociální sítě tak neodolatelné?