Problémy po pandemii

Covid-19 ze světa dosud nevymizel. Ztratil se především z médií, která ve stále větší míře utvářejí náš obraz a prožívání světa, a tím jako by v našich životech virus už nefiguroval. Opak je však pravdou. Na mnoha úrovních se denně potýkáme s důsledky lockdownů. Na povrch vyplouvají potíže, které tato pandemická situace zapříčinila nebo kvůli ní eskalovaly. Prodělali jsme zkušenost, která nás proměnila a přinesla nejrůznější zranění, na jejichž zhojení často nejsou prostředky, síla ani čas.

Co nás trápí 

Statistická čísla v loňském roce jasně hovoří o dramatickém nárůstu násilných trestných činů, a to i mezi mladistvými. Zvýšila se konzumace alkoholu a návykových látek. Sebevražednost u dětí stoupla za poslední tři roky o 110 procent. Sebepoškozování, deprese, úzkosti, sociální fobie, poruchy přijmu potravy – to jsou asi nejčastější potíže, se kterými se lze setkat v přetížených psychoterapeutických zařízeních pro děti a mladistvé. V práci s dospělými klienty čelíme rozpadajícím se rodinám a vyčerpaným nešťastným rodičům, kteří přestali „zvládat“ své děti. Je třeba si připustit, že se s námi a našimi dětmi něco stalo, a nevinit z toho je ani sebe.

Dlouhodobý stres

V době lockdownů se v lidech kumulovaly negativní pocity a frustrace, které se projevily při rozvolnění. Zároveň přišla další zátěž v podobě válečného konfliktu na Ukrajině a potíže s ním spojené. Dvě takto náročné po sobě jdoucí vlny vytváří obrovský tlak, který lidská psychika nemusí ustát. Dochází k dekompenzaci a spouštění nejrůznějších obranných mechanismů, které mohou stát v cestě zdravému úsudku a jednání. Zároveň je dobře známo, že dlouhodobá frustrace vede k apatii nebo agresi. Nárůst těchto fenoménů lze ve společnosti snadno vysledovat.