Jedna velikost nestačí ani ve vědě a výzkumu

Proč jedna velikost nestačí 

Když si vybíráte oblečení nebo boty, patrně považujete za samozřejmost a běžnou součást nabídky, že máte k dispozici nejen různé velikosti, ale i střihy, šířky, délky a tak dále. Podobně by tomu mělo být i s vědou, která má lidem a potažmo společnosti jako celku přinést nějaký užitek. I zde by bylo záhodno počítat s tím, že lidé jsou různí, mají různá těla, jejich potřeby se liší a stejně tak jsou rozmanité i jejich zkušenosti. Ani v tomto případě nelze očekávat, že jedna „velikost“ bude sedět všem. 

Představa, že vědecké výstupy vznikají pro „univerzálního člověka“ a mohou sloužit stejně dobře všem, má svůj původ v minulosti. Výzkumné oblasti i metodologii vědy historicky vytvářeli převážně vzdělaní muži z jedné části světa. Věda tak odrážela především jejich zkušenost, potřeby a náhled na různá témata. Výzkum vůbec nebral v úvahu rozmanitost lidí, protože jeho tvůrci nepočítali s tím, že by měl sloužit i dalším skupinám osob. Model „univerzálního člověka“ tedy vznikl podle těch, kdo měli ve vědě převahu a určovali tak její zaměření. Navzdory tomuto z dnešního pohledu zásadnímu nedostatku se ustálilo očekávání, že takto postavený výzkum bude užitečný pro všechny stejně. Kvůli danému očekávání není vždy snadno rozpoznatelné, že konkrétní zaměření výzkumu založené na představě o lidské univerzalitě zvýhodňuje určitou sociální skupinu, a bývá poměrně náročné jej změnit. 

Jednou z možných odpovědí na tento problém je zahrnutí takzvané genderové dimenze do obsahu výzkumu. To znamená, že se díváme na to, jak gender (tedy sociální faktory, jako jsou například genderové role, genderová identita nebo společenská očekávání) a/nebo pohlaví (tedy biologické faktory, jako je například délka kroku nebo rychlost/schopnost vstřebávání léčivých látek) vstupují do různých fází výzkumu a jakou zde hrají roli. Výsledkem tohoto přístupu, stejně tak jako dalších snah o větší inkluzivitu ve výzkumu, by měla být věda, která počítá s tím, že lidé nejsou stejní, a která s odlišnostmi pracuje tak, aby byly výsledky užitečné opravdu pro všechny.

Gender a duševní zdraví

I když to na první pohled může vypadat, že v oblasti duševního zdraví existují jen „přirozené“ odlišnosti, často do hry vstupují sociálně konstruované rozdíly, které se zakládají na genderově podmíněných společenských rolích, očekáváních nebo stereotypech. Naše duševní zdraví je tak ovlivněno různými zkušenostmi, stresory a situacemi. Genderové role mají za následek nejen odlišnosti v samotném duševním zdraví, například ve výskytu či symptomech duševních onemocnění jako takových, ale vedou také k chybným diagnózám a rozdílnému přístupu v péči o duševní zdraví. Muži si například o odbornou pomoc říkají statisticky méně než ženy, což vychází právě z odlišné genderové socializace a společenských očekávání. Na rozdíl od žen se u nich předpokládá tvrdost. Patrně znáte rčení, že muži nepláčou, a právě taková genderovaná očekávání pak mají vliv na to, jak ke svému duševnímu zdraví přistupujeme.

Nemusí se však objevit přímo rozdíly ve výskytu konkrétního duševního onemocnění, muži a ženy mohou mít například odlišné symptomy. Obecně jsou internalizační poruchy častější u žen a externalizační u mužů. Opomenutí genderové dimenze ve výzkumu proto může vést k chybným závěrům a ty mohou mít negativní dopady nejen na ženy, ale i na muže. Například deprese a úzkostné poruchy jsou u žen diagnostikovány častěji a mívají také závažnější klinický průběh než u mužů. Naopak odhalení ADHD u žen je méně časté i proto, že za typické, a tedy i univerzální jsou považovány projevy ADHD u mužů.

Změnu vyžaduje nejen samotný přístup k vědeckému zkoumání. Významnou roli hraje také uvědomování si vlastní pozice toho, kdo výzkum provádí nebo se věnuje péči o duševní zdraví dalších osob. Důvodem jsou předsudky, které jsou přítomné nejen ve společnosti jako takové, ale i ve vzdělávání. Například historický pohled na ženy jako na „hysterické“ má stále výrazný dopad na to, jak medicína přistupuje k pacientkám a k léčbě jejich bolesti. Jejich problémy nejsou brány vážně. Ženám se tak častěji při bolesti předepisují sedativa místo léků na bolest, menstruační bolesti jsou bagatelizovány a normalizovány. 

Genderová rovnost má naopak pozitivní vliv na duševní zdraví celé společnosti, což dosvědčují i evropská data. Ta ukazují, že rovnost podporuje dobré duševní zdraví všech, tedy nejen žen, ale i mužů. V dalších článcích se zaměříme na konkrétní psychologická témata – například ADHD, wellbeing a depresi – a podíváme se na to, jakou roli zde hraje nejen gender, ale například i věk nebo etnicita.

Ananké Nebeská a Jana Novák Gabrielová

Národní kontaktní centrum – gender a věda je výzkumné oddělení Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, které se zaměřuje na podporu genderové rovnosti ve výzkumu a vysokém školství. Mezi jeho aktivity patří mimo jiné vzdělávání a osvěta odborné i laické veřejnosti o tématu genderové dimenze ve vědě, součástí je také informační kampaň Jedna velikost nestačí.

https://genderaveda.cz

Zdroje:

Chen, E. H., Shofer, F. S., Dean, A. J., Hollander, J. E., Baxt, W. G., Robey, J. L., Sease, K. L., & Mills, A. M. (2008). Gender disparity in analgesic treatment of emergency department patients with acute abdominal pain. Academic emergency, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/18439195/

CIHR Institute of Gender and Health (2012). What a Difference Sex and Gender  Make: A Gender, Sex and Health Research Casebook, https://cihr-irsc.gc.ca/e/documents/What_a_Difference_Sex_and_Gender_Make-en.pdf

European Institute for Gender Equality. (n.d.) Gender differences in mental disorders begin early in life, https://eige.europa.eu/publications-resources/toolkits-guides/gender-equality-index-2021-report/gender-differences-mental-disorders-begin-early-life

Pattyn, E., Verhaeghe, M., & Bracke, P. (2015). The gender gap in mental health service use. Social psychiatry and psychiatric epidemiology, 50(7), 1089–1095, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25788391/