Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp

Popelka jako vzor úspěchu

Úspěšným hrdinou je v mnoha pohádkových příbězích někdo v jistém smyslu oslabený. Jde například o nevlastní dceru, kterou šikanují, o nejmladšího syna, jemuž nikdo moc nevěří, o člověka v nižším společenském postavení – například kuchtíka či prince z nejmenšího království. Není divu, že snad nejtypičtější postavou českých pohádek je mladík jménem Hloupý Honza. 

Jak si to dát do souvislosti s tím, že v našem každodenním životě lidé masově věří úplně jiným hrdinům – třeba suverénním politikům, krásným filmovým hvězdám či řečníkům, kteří mají na všechno jasnou odpověď? Pak by se nabízelo, že Hloupý Honza je prostě takovou útěchou pro ty méně schopné. Jenže představte si někoho „chytrého“, kdo vám řekne, že pohádka o Honzovi je úplný nesmysl a úspěch prostě spočívá v tom, že máte ty správné údaje v životopise, učili jste se u těch nejlepších a každý den pilně pracujete. Jaký pocit máte z této představy?  

Bruno Bettelheim v knize Za tajemstvím pohádek naznačuje, že „slabý hrdina“ souvisí s tím, jak se asi cítí každé malé dítě, které si tváří v tvář dospělým připadá neschopné. Možná. Ale úplně to nesedí na fakt, že pohádky si odedávna vyprávěli i dospělí. 

Tři pírka

Důležitost „hrdiny outsidera“ můžeme spatřit i v tom, že celou jednu kapitolu jí ve svých klasických analýzách věnují jak Marie-Louise von Franz, tak Bruno Bettelheim. Oba přitom vykládají pohádku, která v souborném českém překladu pohádek bratří Grimmů nese název Tři pírka. Podívejme se nyní na několik základních motivů, které si čtenář může srovnat s motivy v obdobných pohádkách. 

Dozvídáme se, že starý král má tři syny. Dva jsou chytří, zatímco třetí je prostoduchý a říká se mu Hlupáček. Král chce dát království tomu, kdo mu přinese nejvzácnější koberec, a aby synové věděli, kam se pro něj vydat, rozfoukne do vzduchu tři pírka. Pírko jednoho dovede na východ, druhého na západ a Hlupáčkovi se svorně vysmějí, protože jeho pírko se sneslo k zemi. V zemi však Hlupáček uvidí poklop a sejde dolů, kde spatří velkou tlustou ropuchu a kolem ní spoustu menších. Ropucha dá Hlupáčkovi krásný koberec. Bratři považují Hlupáčka za tak hloupého, že se ani nesnaží, a přijdou domů s hrubými houněmi odejmutými první venkovance, kterou potkali. V tomto případě tedy Hlupáček vyhrává, ovšem starší bratři otce přemluví, aby jim dal ještě jednu šanci, protože není přece možné, aby se králem stal jejich prostoduchý bratr. Přichází nové rozfoukání per se stejným výsledkem a druhá zkouška s prstenem, který Hlupáček opět získá od tlusté ropuchy v zemi, zatímco bratři jen vytlučou hřebíky ze staré obruče. Následuje dění jako po první zkoušce, takže král vyhlásí třetí podmínku, že králem se stane ten, kdo si přivede nejkrásnější ženu. Hlupáčkovo pero opět směřuje k zemi a mladík opět využije pomoc žáby, která mu ovšem tentokrát nabídne jednu z malých ropuch. A tak Hlupáček po jedné smutně sáhne, ovšem ta se promění v krásnou dívku. Na rozdíl od něj bratři přivedou první dvě selky, které potkali. Tak jako předtím bratři nesouhlasí, že by měl Hlupáček vyhrát, a proto se dožadují ještě jedné zkoušky: dívky mají proskočit kruhem. Dívka, která bývala žabkou, to zvládne mnohem lépe než selské ženy, takže Hlupáček definitivně vyhrává.