Jedna velikost ve wellbeingu a péči o sebe?

Náš život i naše možnosti jsou ovlivněny též vnějšími okolnostmi, jako je společenské nastavení obecně, gender, věk, socioekonomický status, etnicita, sexualita a další faktory. Proto je důležité zabývat se i v případě wellbeingu – stejně jako v jiných oblastech péče o duševní zdraví – systémovými překážkami, jimž čelí různé společenské skupiny, a odlišnými potřebami těchto skupin.

Co vše určuje, kým jsme? 

Jedním ze zdrojů duševní nepohody, který je poměrně dobře zmapován, je menšinový stres. Nejedná se o běžný typ stresu, jemuž je vystavena celá populace, ale o stres, který je způsoben příslušností k některé z marginalizovaných skupin a žitou zkušeností se stigmatizací ze strany většinové společnosti. Wellbeing tak může ovlivnit mimo jiné situace, kdy pracovní prostředí neposiluje pocit bezpečí a pohody, ale naopak zvýrazňuje nerovnost a diskriminaci, s níž se lidé z marginalizovaných skupin setkávají. Například v Česku mezi nejčastější důvody skrývání LGBTQ+ identity na pracovišti patří obavy z reakce kolegů a kolegyň, ze zhoršení vztahů nebo z negativního dopadu na kariérní růst. 

Téma wellbeingu v pracovním prostředí se ale netýká jen marginalizovaných skupin. Podle Světové zdravotnické organizace má dobré a bezpečné pracovní prostředí pozitivní vliv na duševní zdraví obecně, naopak špatné pracovní podmínky mohou mít na duševní zdraví dopad negativní. Přesto u nás zatím není péči o duševní zdraví v pracovním prostředí věnována náležitá pozornost. Wellbeing a sebepéče jsou zásadní také v pomáhajících profesích, kde jsou velmi významnou složkou prevence vyhoření a představují spíše nezbytnost než dobrovolnou nadstavbu. Péče o sebe a péče o společnost jsou tak mnohem propojenější, než by se na první pohled mohlo zdát. Aktuálně můžeme debaty na toto téma sledovat v souvislosti s tématem přesčasových hodin v lékařských profesích.

Self-care jako nutnost, nebo luxus?

Self-care, tedy sebepéče, je vědomá péče o vlastní wellbeing. Její původ sahá do šedesátých let 20. století, kdy byla spojována zejména s hnutím za občanská práva a s feminismem v USA, přičemž byla pojímána také jako určitý politický akt. Jednalo se zejména o možnost rozhodovat o vlastním tělesném a duševním zdraví. V dané době šlo o zásadní krok v kontrastu vůči medicíně, která přehlížela a namnoze stále přehlíží různorodost potřeb, nejen pokud jde o ženy, ale například i o lidi jiné než bílé barvy pleti. 

V osmdesátých letech začalo docházet k individualizaci sebepéče a spolu s tím také k její komercionalizaci. Dnes můžeme narazit na různé reklamy nebo komerční profily na sociálních sítích zaměřené například na jógu nebo meditaci, které však neposkytují skutečně užitečné informace, ale jsou spíše povrchními radami a návody bez většího dopadu. Navíc bývají zaměřeny čistě individuálně a ignorují různorodost potřeb. Nepracují ani s kontextem kulturního prostředí, z nějž tyto techniky vzešly. Téma sebepéče se tak stalo součástí byznysu spojeného s propagací zdravého životního stylu. Ten je však často luxusem a nabízí jen jeden „univerzální“ pohled, který je šitý na míru pouze určité společenské skupině. 

Nemusí přitom jít jen o luxus z pohledu ekonomického, ale i časového. Luxusem může být sebepéče například pro ženy vykonávající mnohem častěji kromě zaměstnání také neplacenou práci – tedy péči o ostatní a o domácnost. Navzdory technickému pokroku totiž nedošlo k tomu, že by se zvětšilo množství času, které by ženy mohly věnovat samy sobě, ale spíše se zvýšily nároky na péči o domácnost i o děti. Ženy tak často pečují o ostatní na úkor svého vlastního wellbeingu. Navíc může být jejich sebepéče nahlížena okolím – a často také samotnými ženami – v důsledku společenského tlaku jako sobecká či jako „něco navíc“, ne jako základní podmínka péče o ostatní. Audre Lorde v roce 1988 napsala, že „péče o sebe není požitkářství, ale sebezáchova“. A tak by nebylo od věci na sebepéči takto nahlížet a nezapomínat přitom na okolnosti, které určují to, zda a do jaké míry mají lidé možnost a podmínky se jí věnovat.

Ananké Nebeská, Jana Novák Gabrielová

pracují v Národním kontaktním centru – gender a věda, výzkumném oddělení Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.

Zdroje:

American Psychological Association. (n.d.). Minority Stress. APA Dictionary of Psychology. https://dictionary.apa.org/minority-stress

Harris, A. A History of Self-Care. 2017, Slate https://www.slate.com/articles/arts/culturebox/2017/04/the_history_of_self_care.html

Lorde, A. A Burst of Light. Firebrand Books, 1988

Nebeská, A. Genderová dimenze duševního zdraví a wellbeingu: případová studie. 2023, NKC – gender a věda. https://genderaveda.cz/wp-content/uploads/2023/04/Genderova-dimenze-dusevniho-zdravi-a-wellbeingu_pripadova-studie.pdf

Pitoňák, M., Macháčková M. (2023). Být LGBTQ+ v Česku 2022, výzkumná zpráva.

http://lgbt-zdravi.cz/WEB/wp-content/uploads/2023/02/BytLGBTQvCesku2022_report.pdf

Russell, S. T., & Fish, J. N. Mental Health in Lesbian, Gay, Bisexual, and Transgender (LGBT) Youth. Annual Review of Clinical Psychology. 2016, 12, 465–487