Menšinový stres aneb Proč gender někdy nestačí

Jedním ze zdrojů duševní nepohody, který je u LGBTQIA+ osob poměrně dobře zmapován, je menšinový stres. Jedná se o stres, který je způsoben příslušností k některé z marginalizovaných skupin a žitou zkušeností se stigmatizací ze strany většinové společnosti. Problém přitom nepředstavuje samotná identita, ale mocenské struktury, které diskriminují určitou skupinu lidí tím, že konkrétní identitární znaky označují za normu a ostatní za odchylku.

Americká psychologická asociace definuje menšinový stres jako fyziologické a psychologické důsledky nepříznivých sociálních podmínek, které zažívají etnické a rasové menšiny, lesby, gayové, bisexuální a transgender osoby a další příslušníci*ice stigmatizovaných skupin ve společnosti. Vyšší prevalence problémů v oblasti duševního zdraví, jako je například deprese, úzkost nebo suicidialita u LGBTQIA+ osob, je nám poměrně dobře známa. Konkrétně tématu menšinového stresu se v českém prostředí věnuje například Michal Pitoňák a mimo jiné i díky výzkumné zprávě Být LGBTQ+ v Česku 2022 a publikaci Queer zdraví: Výzkumná zpráva o zdraví LGBTQ+ lidí v Česku a na Slovensku máme k dispozici data týkající se duševního zdraví LGBTQIA+ osob v České republice. Máme tak informace o negativních dopadech přímé i nepřímé diskriminace na jednotlivce i na různé skupiny. Tato data jsou často šokující. V Británii se 64 % LGBTQ+ lidí setkalo s násilím nebo zneužíváním, 35 % v práci skrývá svou identitu, protože se bojí diskriminace, 18 % uvedlo, že byli na základě své identity diskriminováni, když se snažili práci získat, a 70 % trans osob uvádí, že se v přístupu k zdravotním službám setkává s transfobií. Je pochopitelné, že zkušenosti s diskriminací mají dopady na duševní zdraví.


Od genderu k intersekcionalitě

Zohlednění genderové dimenze v psychologických výzkumech a sběr genderově segregovaných dat (či dat rozdělených podle pohlaví) se pomalu stává normou. Data, která postihnou pouze genderovou identitu, však často nemusejí stačit. V případě duševního zdraví je pro opravdu dobrou analýzu důležité mít co nejširší informace týkající se identity osob, které jsou součástí výzkumu. Jedním z možných způsobů, jak toho docílit, je zahrnutí intersekcionální analýzy. Označení intersekcionalita pochází z anglického intersection, tedy křižovatka, a vztahuje se k prolínání a vrstvení různých os identit. Intersekcionální teorie vzešla z černošského feminismu na konci osmdesátých let, kdy intersekcionalitu jako pojem poprvé použila Kimberlé Crenshaw jako nástroj pro uchopení komplexní zkušenosti černošských žen. Konkrétně se vztahovala k jejich zkušenostem s diskriminací v pracovním prostředí, kde nestačilo analyzovat rasovou a genderovou linku odděleně, ale bylo nutné zaměřit se na průnik rasové a genderové diskriminace. Intersekcionální analýza znamená zohlednění nejen kategorie genderu a pohlaví, ale i dalších kategorií, jako je věk, rasa a etnicita, socioekonomický status, sexuální orientace a tak dále, které mohou být pro výzkum stejně relevantní. Intersekcionalita zkoumá, jak tyto faktory mohou interagovat nejen s kategorií genderu, ale i vzájemně mezi sebou. Intersekcionální perspektiva nám tak umožňuje vidět, jak jsou různé skupiny ovlivňovány diskriminací, nerovnostmi a útlakem, jež se projevují v odlišné míře. Díky intersekcionalitě můžeme nejen lépe pochopit, jaké mohou mít lidé z konkrétní marginalizované skupiny při interakci se světem zkušenosti, ale také jak se tyto zkušenosti mohou lišit uvnitř dané skupiny. 


Komplexita zkušeností LGBTQIA+ lidí

Během posledních padesáti let se diskurz sexuality osob stejného pohlaví v rámci psychologie posunul od chápání homosexuality jako duševního onemocnění k lepšímu pochopení sociálních determinantů duševního zdraví LGBTQIA+ osob. Homosexualita přestala být do jisté míry považována za duševní onemocnění v roce 1973, kdy byla smazána z Diagnostického a statistického manuálu III, z Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) však došlo k jejímu vyřazení až v roce 1990, což je pořád poměrně nedávno.

Identity, které bývají zařazovány pod LGBTQIA+ označení, jsou navíc velmi různorodé, protože se vztahují k genderové, sexuální i vztahové rozmanitosti. Například zkušenosti leseb, gayů, bisexuálů*ek a queer osob se mohou zásadním způsobem lišit nejen mezi sebou navzájem, ale i od zkušeností trans, intersex a asexuálních lidí. Podobně se liší i jejich potřeby, které nelze odvozovat pouze na základě identity, protože do hry vstupuje více faktorů.

Existuje mnoho dalších nerovností, které postihují LGBTQIA+ osoby, přičemž různé typy znevýhodnění či diskriminace se mohou násobit a prolínat, například u osob z etnických menšin osob se zdravotním znevýhodněním nebo s nízkým socioekonomickým statusem. Komplexita životní zkušenosti tak může přímo souviset s možnou prolínající se diskriminací a dotýkat se tak všech oblastí jejich života. Důležitou oblastí pro budoucí výzkumy duševního zdraví LGBTQIA+ osob proto bude jejich rozšíření o intersekcionální perspektivu. Tu potřebujeme nejen proto, aby nám věda pomohla k lepšímu pochopení komplexních a rozmanitých zkušeností LGBTQIA+ lidí, ale také abychom mohli*y dosáhnout inkluzivity v oblasti duševního zdraví. Pro všechny. Bez rozdílu.



Zdroje:

American Psychological Association. (n.d.). Minority Stress. APA Dictionary of Psychology.

Nebeská, A. Genderová dimenze duševního zdraví a wellbeingu. Sociologický ústav AV ČR, 2023

Russell, S. T., & Fish, J. N. Mental Health in Lesbian, Gay, Bisexual, and Transgender (LGBT) Youth. Annual Review of Clinical Psychology. 2016, 12, 465–487

Stonewall. LGBTQ+ Facts and Figures. 2016, March 8

Queer Geography. (n.d.) LGBTQ+ zdraví


Ananké Nebeská

pracuje v Národním kontaktním centru – gender a věda, výzkumném oddělení Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.