Příběh Sociální kliniky

„Sociální klinika mi zpřístupnila služby terapie, na které bych za běžných okolností nenašla prostředky. Nyní bych tomu zkusila dát prioritu a zvážit, zda bych si pokračování mohla dovolit nyní, nebo v budoucnu. Přinesla mi zkušenost s tím, že jsem si zažila pocit jistoty, že mě nikdo nesoudí. Náhled na sebe zvenčí, v souvislostech,“ říká klientka Sociální kliniky

Příběh Sociální kliniky začal v roce 2014 jako projekt Českého institutu biosyntézy. Barbora Janečková a Yvonna Lucká se rozhodly založit Sociální kliniku v reakci na složité podmínky v českém prostředí, kde terapie hrazená ze zdravotního pojištění nebyla dostupná v potřebné míře. To bohužel platí i v současné době. Proto vznikla Sociální klinika s konceptem Krátkodobé terapie, která zahrnuje dvanáct terapeutických sezení klienta s terapeutem.

V letošním roce slaví Sociální klinika deset let. Za tu dobu ušla dlouhou cestu, překonala mnoho překážek a dosáhla řady úspěchů. Během svého působení pomohla více než 3100 dospělým klientům a poskytla více než 10 500 hodin terapií a přes 3000 supervizí.

Sociální klinika poskytuje dvě hlavní služby: krátkodobou terapii a tři online konzultace. Obě služby jsou založeny na včasné péči a dostupnosti. V případě Krátkodobé terapie od prvního kontaktu s klientem uběhne zpravidla dvacet pět dní, než klient absolvuje první sezení s vybraným terapeutem. Před tímto sezením probíhá takzvaný mapovací rozhovor, který pomáhá klientovi zorientovat se v aktuální situaci, stanovit si téma do individuální terapie a doporučit nejvhodnějšího terapeuta pro dvanáct sezení. Klient hradí takovou částku za terapii, jakou si v dané situaci může dovolit. V případě služby tří online konzultací je klient propojen s krizovým interventem obratem, nejpozději do tří dnů. Klient může využít až tři hodinové videokonzultace zdarma. 

V rámci Sociální kliniky pracují terapeuti a krizoví interventi bez nároku na odměnu. Na oplátku jim Sociální klinika nabízí podporu a péči v podobě supervize, mentorského vedení, vzdělávání a pozvánek na akce Sociální kliniky nebo Českého institutu biosyntézy.

Odbornými garantkami Sociální kliniky jsou PhDr. Barbora Janečková, PhD., PhDr. Yvonna Lucká a PhDr. Daniela Vodáčková, které zajišťují vysokou úroveň odbornosti péče poskytované jak klientům, tak terapeutům i krizovým interventům Sociální kliniky.

Sociální klinika je tu pro motivované klienty, kteří cítí zodpovědnost za své zdraví a říkají: „Potřebuji pomoc a budu pro to aktivně něco dělat. Je to moje zodpovědnost.“ Po ukončení dvanácti terapeutických sezení klienti zasílají zpětné vazby. My vzkazujeme: „Až se vám jednou udělá lépe, pošlete tu energii dál.“ Podporujeme vyváženost mezi dáváním a braním a považujeme za přirozené a normální pomáhat lidem, protože nám na tom záleží.

„Sociální klinika je služba ze srdce, protože to máme všichni,“ říká Lenka Králíková Jašková ze Sociální kliniky.

Služba tří online konzultací, vývoj a současná podoba

Reflexe z pohledu Daniely Vodáčkové, odborné garantky Sociální kliniky 

Nedávná historie

Covidová pandemie přinesla krizovým pracovníkům a terapeutům řadu nových výzev. Mnozí z nás postupně utlumili svou ambulantní činnost a téměř všichni, kdo pracovali v různých organizacích, krizových či terapeutických službách, i ti, kdo pracovali v komorních podmínkách a jako OSVČ, se posadili za obrazovky počítačů a začali se učit novému způsobu komunikace s klienty. Velmi dobře si vzpomínám, kolik v tom bylo na straně odborníků emocí a také nejistot a pochybností. Možná o něco lépe na tom byli krizoví pracovníci, kteří uměli s klientem pracovat po telefonu či po chatu; sama se k nim hlásím. Ke krizové práci patří určitá míra flexibility a improvizace, domnívám se, že takto edukovaní pracovníci v tom našli i určitou míru zvědavosti a dobrodružství, nicméně první i druhá vlna covidu přinesla mnohým z nás mnoho dilemat, pionýrských pocitů, ale také velkých zisků. Dovolte tedy, abych na toto období, v němž se zrodila naše krizová online služba, zavzpomínala jak z úhlu pohledu Sociální kliniky, tak z úhlu pohledu vlastní zkušenosti. 

Nepochybovala jsem, že je čas věnovat se v online formátu dvěma důležitým věcem – neopustit klienty (kdy jindy se věnovat destabilizovaným lidem než teď?) – a věnovat se výuce krizové intervence, rychle přetavit naše výukové programy do online podoby a vydržet, jestliže se na nás sesype řada pochybností z vlastních řad (krizových pracovníků, terapeutů, výcvikových studentů, supervizandů), pracovat s vlastními pochybnostmi a technickými nejistotami, naučit se zacházet s programy jako Zoom nebo Teams; to poslední nebylo vůbec jednoduché. Vzpomínám na jeden „podpůrný“ online seminář pro pedagogické pracovníky pořádaný v první vlně covidu. Museli jsme odhodit představy, jaké nejrůznější podpůrné techniky účastníkům semináře nabídneme – naše úsilí se omezilo na to, podpořit je v technickém úsilí se do online prostoru přihlásit a zorientovat se v jeho nárocích. To bylo celé.

To je dnes už opravdu historie, jsme mnohem dál. Sama na sobě pozoruji změny, zůstávám v klidu a dobré náladě, vegetativní reakce už nenaskakují, když zakolísá síť wifi a program se na chvíli přeruší nebo se stane něco nestandardního. Vždycky jsme se v online prostoru s klienty a s kolegy zase našli, nikdo nezůstal navěky vězet ve virtuálnu, mívala jsem o tom tehdy docela jasné a divoké představy.

Myslím, že bych se měla zmínit o tom, jak jsem se v této službě ocitla a co mi dovoluje vystupovat zde jako odborná garantka služby Psychologické poradenství (nyní tři online konzultace).

Když jsem se ocitla v této roli, měla jsem za sebou zhruba dvaatřicetiletou zkušenost v krizových službách. Prošla jsem několika krizovými pracovišti: začínala jsem v roce 1989 na lince důvěry na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice, pokračovala v krizovém centru RIAPS, souběžně jsem nějaký čas pracovala na Lince důvěry v Liberci. Dodnes se krizové práci věnuji jako supervizorka, lektorka a garantka výcvikových programů. Kromě supervizní praxe se zabývám různými podobami krizové práce z metodologického hlediska a také v různých kontextech – paliativy, traumatologické práce – a rovněž přesahům krizové intervence do psychoterapie. Určitou novinkou je výcvikový kurz Emergentní psychoterapie, který spolu se Sociální klinikou, konkrétně Mgr. Denisou Krumpovou, koordinátorkou Sociální kliniky, koncipujeme a rozvíjíme. Inovace v poli krizové práce mě nikdy nepřestaly těšit, mám ráda to, co nemá předobrazy. 

Sociální klinika, její přínos, metodologické opory a vznik online služby Psychologické poradenství (nyní tři online konzultace)

Zůstanu ještě chvilku v přesahovém poli mezi krizovou intervencí a psychoterapií. Služba krátkodobé terapie, kterou do té doby Sociální klinika po mnoho let poskytovala, nese oba atributy – do určité míry krizový a krátkodobě terapeutický. Dnes ho označujeme také jako emergentně terapeutický. Zkušenostní potenciál a zralost tohoto terapeutického programu vytvořily jakousi výchozí základnu pro hledání adekvátního kroku pro covidové období. Abychom dobře koncipovali rozsah budoucího programu, zkusili jsme integrovat naše předchozí zkušenosti z různých krizových služeb a na jejich základě vytvořili předpoklad: lidé v tomto období zažívají vyšší množství neklidu z neznáma, z ohrožení, z nestandardních situací. To je krizová potřeba. Na druhé straně je evidentní, že pandemické období bude delší (v té době jsme se na to dívali optikou první pandemické vlny), a bude tedy vhodné nabídnout o něco delší podporu, než se vejde čistě do krizové intervence. Podle zkušeností z krizového centra jsme zvolili počet pěti konzultací. Tato doba postačovala k tomu, aby se klienti z krizové fáze posunuli do výrazně stabilizovanějšího prožívání. To také odpovídalo metodice Leopolda Bellaka, kterou popsal ve své knize Emergency Psychotherapy and Brief Psychotherapy (Emergentní psychoterapie a Krátkodobá terapie). Věděli jsme, že u pěti konzultací si nevystačíme s metodologickou oporou krizové intervence, musíme krizově interventní postupy kombinovat s psychoterapeutickými prvky a zároveň dokázat konzultace udržet v určité hladině – na úrovni řešení problému, stabilizace, podpory, práce v horizontu blízké budoucnosti. Na tomto předpokladu jsme popsali výchozí metodologii a začali vybírat budoucí spolupracovníky. Potřebovali jsme, aby to byli psychoterapeuti s praktickou zkušeností v poli krizové intervence anebo lidé s výcvikem v krizové intervenci. S tím jsme oslovili budoucí spolupracovníky ochotné poskytovat svou práci pro bono, tedy dobrovolně a bez nároku na honorář. Nabídli jsme jim za to odbornou průpravu a intenzivní supervizní, odbornou i lidskou podporu. 

Podpora podporujících

Čím bylo covidové období pro pomáhající? Moc dobře si na to vzpomínám. Byli jsme na tom všichni dost podobně. Neznámo, nejistota, pochybnosti, obavy o zdraví, obavy o zdraví křehkých členů rodiny, tlak na novou organizaci pracovního dne, nároky rodiny, potřeby dětí, pobyt v domácím prostředí 24/7. Od toho byl už jen krůček k tomu, aby se i naše profesní pozornost a pohotovost nestala nárokem 24/7. Učili jsme se, snažili se, integrovali, báli se, sbírali aha zážitky, zažívali úlevu, izolovali se do bytů a chalup, podporovali se navzájem, hodně jsme si telefonovali a my, interventi služby Psychologického poradenství, jsme se scházeli po úvodních seminářích v online prostoru jednou do měsíce v podvečerních hodinách v „intervizní podvečerní kavárně“. Myslím si, že to bylo fajn, protože jsme se dokázali ve dvouhodinovém prostoru přátelsky setkat, podpořit se navzájem, pracovat nad společnými otazníky – byli jsme prostě spolu, naše ostrovy se na dvě hodiny propojily.

Hlavní cílová skupina online služby Psychologické poradenství (nyní tři online konzultace)

To, co jsem napsala, může vysvětlit zaměření na hlavní cílovou skupinu. Podpořit pomáhající. Jestliže my jsme byli chvílemi nejistí a zmatení, jak na tom budou učitelé, zdravotníci, pracovníci sociálních služeb, úředníci a další a další pomáhající? Neměli jsme iluze, jak se dokáže ředitelství školy či vedení nemocnice postarat o své pracovníky. A samozřejmě jsme se neuzavřeli komukoli dalšímu, kdo o naši službu projevil zájem. Primárně jsme však směřovali k těm, kteří o někoho pečují, jak v profesním poli, tak v poli soukromém. Dobře zorientovaný a podpořený pomáhající pracovník lépe podpoří sebe, svou rodinu, klienty. Podobně na tom bude pečující osoba, která se stará o nemocného, rodič pečující o děti… je to vlastně taková matematická operace. S přibývajícím časem jsme do online služby přibírali také mladé dospělé a studenty; začalo se ukazovat, že jde o částečně neošetřenou cílovou skupinu.

Současná podoba služby tři online konzultace

Jak se ukázalo, klid po odeznění první a druhé covidové vlny ve světě ani v naší zemi nenastal. Dne 24. 2. 2022 napadlo Rusko Ukrajinu. V té době jsme ale už byli rozhodnuti – a šlo patrně o jistou synchronicitu – spustit další fázi programu v zjednodušenější podobě tří online konzultací. V této podobě trvá dodnes. Proč jsme se rozhodli změnit koncept? Tehdy začaly opět fungovat terapeutické služby v původní formě, klienti mohli bez potíží docházet za terapeuty, ale krizová témata se objevovala a objevují neustále. 

Poslední velká společenská krizotvorná událost přišla s útokem na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy 21. prosince 2023. Její dozvuky budeme zpracovávat ještě delší dobu. 

Podle filozofky Alice Koubové „období, kterým procházíme, charakterizuje kombinace mnohačetných krizí – zdravotní, klimatické, geopolitické, ekonomické a energetické –, které se vzájemně stupňují a slévají do takzvané polykrize“. (Deník N, 28. 6. 2024) 

Jak dobře víme, podchytit člověka v jeho krizových potížích má velký preventivní náboj. Dobře zpracovaná krize posiluje člověka v jeho odolnosti čelit nárokům života. Člověk, který vyřešil své potíže ve fázi krize, využil toho, čemu říkáme příležitost – krize s sebou nese důležitý růstový potenciál, mnoho věcí v životě jsme se naučili právě tím, že jsme zvládli své potíže řešit a vyřešit právě ve fázi krize. Je obvyklé, že si na krizová období vzpomínáme nejen jako na něco špatného a nežádoucího, ale i na něco, v čem jsme objevili své důležité zdroje, naučili se novým věcem, lidsky se zpevnili a povyrostli. 

Poděkování za spolupráci

Velké poděkování za spolupráci na službě tří online konzultací patří zejména Mgr. et Mgr. Denise Krumpové, koordinátorce Sociální kliniky. Poděkování náleží rovněž Denisině předchůdkyni Mgr. Michaele Malé-Furárové a samozřejmě oběma zakladatelkám Sociální kliniky PhDr. Yvonně Lucké a PhDr. Barboře Janečkové, PhD.

Lenka Králíková Jašková

pracuje pro Sociální kliniku od května 2023. Přináší bohaté zkušenosti z oblasti marketingu a komunikace, které získala v koncernu Volkswagen. Vedla marketing pro importéra značky Porsche a centrální marketing společnosti Porsche Inter Auto. V neziskovém sektoru se podílela na projektu Můj nový život, který se zaměřuje na děti po onkologické léčbě, kde působila jako produkční. 

Daniela Vodáčková 

má třicet let psychoterapeutické praxe, výcviky SUR, PBSP, biosyntéza. Působí v soukromé praxi, zabývá se mimo jiné traumatem, tématy v kontextu paliativy a prací se zármutkem, ale též oblastí seberozvoje včetně práce s hlasem a uměleckou kreativitou. Dvanáct let pracovala pro RIAPS, nyní je odborným garantem a lektorkou výcviků v krizové intervenci v Remediu, lektorkou a metodičkou programů v kontextu rozvíjející se paliativní péče.

Zdroje:

Bellak, L. Příručka pro intenzivní krátkodobou a emergentní psychoterapii. 1995

Brož, F., Vodáčková, D. Krizová intervence v kazuistikách. Praha: Portál, 2015

Koubová, A. „My všichni jsme mladá generace“. Deník N, 28. 6. 2024

Vodáčková a kol. Krizová intervence. Praha: Portál, 2007