Propojování spirituality a vědy

Buddhovo učení se během staletí šířilo z dnešní Indie do okolních zemí, přičemž se vždy přizpůsobovalo místním podmínkám a integrovalo prvky tamních spirituálních tradic a filozofií. Není tedy překvapivé, že podobný proces probíhá i dnes. Tři na Západě nejrozšířenější buddhistické směry – theraváda, vadžrajána a zen – se setkávají s naším racionalismem a vědeckým myšlením. A významní buddhističtí učitelé vedou otevřený dialog s psychology, filozofy, neurovědci, a dokonce i ekology a kvantovými fyziky. Také 14. dalajlama Tändzin Gjamccho se dlouhodobě zajímá o vědu a od roku 1987 inicioval mnoho setkání vědců a buddhistických učenců, známých jako dialogy Mind & Life. A tak přestože je buddhismus v současnosti většinou vnímán již spíše jako filozofie a prastarý eticko-psychologický systém nebo proto-kognitivní věda než jako náboženství, zdá se, že na Západě nyní postupně vzniká nová, opravdu důsledně sekularizovaná a s vědou dobře slučitelná buddhistická tradice, někdy označovaná jako sekulární buddhismus. Co však může sekulární buddhismus nabídnout transpersonální psychologii?

Transpersonální psychologie chytá druhý dech

Zatímco západní psychologie se po celá desetiletí zajímala především o vývoj lidské osobnosti a léčení duševních poruch, tradiční buddhistická psychologie abhidhammy vždy zkoumala hlavně možnosti transpersonálního vývoje. Měla tedy stejnou sféru zájmu jako transpersonální psychologie, která se zabývá spirituálními aspekty lidské zkušenosti a změněnými stavy vědomí. A zakladatelé transpersonální psychologie si toho byli dobře vědomi. V časopise Journal of Transpersonal Psychology, který byl dlouhá léta pomyslnou „vlajkovou lodí“ transpersonální psychologie, vyšlo od jeho založení v roce 1969 množství článků o buddhistické psychologii a buddhistických meditačních technikách. Byl tu však jeden zásadní problém. Transpersonální psychologie byla akademickou psychologií po desetiletí považována za poměrně kontroverzní disciplínu a byla jen se značnou nedůvěrou tolerována jako okrajový proud. Proč? Protože transpersonální teorie nebyly podložené výzkumem. To se však v uplynulých letech začalo měnit, a tak se zdá, že transpersonální psychologie pomalu chytá druhý dech.

Všímavost, meditace, kontemplace

S přelomem tisíciletí se v psychologii kromě toho objevily dva nové trendy – „psychedelická renesance“ (viz tematické číslo Psychologie dnes 11/2023) a „všímavá revoluce“ (Psychologie dnes 07–08/2022) a spolu s nimi vznikly také dva nové výzkumné proudy. Po třech dekádách zákazů se po celém světě znovu rozběhl psychedelický výzkum a vedle výzkumu všímavosti nyní také takzvaný kontemplativní výzkum. Oba proudy nezávisle zkoumají změněné stavy vědomí s pomocí metod a technologií, které v době vzniku transpersonální psychologie nebyly k dispozici (například funkční magnetická rezonance, pozitronová emisní tomografie nebo počítačová tomografie). Pojďme si zde o kontemplativním výzkumu říct něco více.

Představovat čtenářům Psychologie dnes termín všímavost (angl. mindfulness) by nejspíš bylo nošením dříví do lesa, a tak jen stručně připomeňme, že zájem o všímavost začal na Západě prudce stoupat poté, co Jon Kabat-Zinn (inspirovaný zenovým a theravádovým buddhismem) prokázal účinnost rozvíjení všímavosti u pacientů s chronickou bolestí (program MBSR) a Sara Lazarová se svým týmem prokázala, že rozvíjení všímavosti vede k viditelným a měřitelným změnám v šedé hmotě mozku. To odstartovalo všímavou revoluci a v následujících letech vznikly desítky programů rozvíjejících všímavost, které postupně prokazovaly, že všímavost pomáhá také pacientům s depresemi, s úzkostnými poruchami, s posttraumatickou stresovou poruchou, s poruchami příjmu potravy, se závislostmi a tak dál. 

Stručně řečeno, západní psychologie začala brát všímavost díky přibývajícím vědeckým důkazům vážně. A následně vzrostl zájem o další elementy buddhistické psychologie. Výrazně stoupl vědecký zájem o rozvíjení laskavosti a soucitu k sobě i k ostatním, o různé druhy meditací a o buddhistickou etiku. A psychologové, kognitivní vědci a neurovědci postupně začali chápat, že různé typy meditací potenciálně umožňují ještě mnohem víc než jen zvládání stresu, zvyšování odolnosti a regulaci emocí. Začali se zajímat o dlouhodobě meditující a o důsledky intenzivní meditace na meditačních retreatech.

Vědecké studie přibývají

Richard Davidson z Wisconsinské univerzity v Madisonu byl jedním z prvních neurovědců, kteří začali zkoumat mozkovou aktivitu buddhistických mnichů během pokročilé meditace. Po roce 2004 oběhly svět zprávy o „nejšťastnějším člověku na světě“ poté, co Davidsonův tým zjistil, že mozek buddhistického mnicha Matthieua Ricarda během meditace soucitu vytváří dosud nevídaně vysoké gama vlny, které jsou spojovány mimo jiné s pozitivními emocemi. To byl však teprve začátek. V následujících letech vznikly desítky neurovědeckých studií zaměřených na pokročilé meditující. Vědci začali lépe rozlišovat různé typy meditace a zkoumat změněné stavy vědomí (džhány), které se rozvíjejí při meditaci soustředění. Vznikly studie zaměřené na meditace laskavosti a soucitu. A další studie se zabývaly „bezobsažným“ či „neduálním“ vědomím, které je spojené s pokročilou meditací všímavosti. Tradiční buddhistické poznatky o změněných stavech vědomí tak získávají mezi vědci stále větší kredit. A pochopitelně roste i zájem o tradiční buddhistickou taxonomii změněných stavů vědomí.

Sekulární spiritualita

Ve světě nyní vznikají nová centra kontemplativního výzkumu, do nějž se zapojují i vědci z prominentních škol, jako je Harvardova nebo Stanfordova univerzita. Vedle tradičních konferencí Institutu Mind & Life se letos v červnu konala již druhá konference Mezinárodní společnosti pro kontemplativní výzkum v italské Padově. A přestože dosud převažuje snaha využívat meditaci a změněné stavy vědomí pro léčení duševních poruch, vědci jaksi mimochodem objevují i transpersonální dimenzi lidského vývoje a spirituální aspekty lidské zkušenosti. Výzkumy tedy přinášejí nové impulzy pro rozvoj transpersonální psychologie. A přibývá také vědců, kteří využívají tradiční buddhistické prameny jako zdroj hypotéz pro svůj výzkum. Je přitom zřejmě jen otázkou času, kdy psychedeličtí výzkumníci navážou dialog s výzkumníky, kteří studují intenzivní meditaci, a kdy oba tyto proudy znovu objeví teorie rozpracované před lety transpersonálními psychology (konference Globální transpersonální sítě Eurotas se mimochodem letos v září konala v Oxfordu). Spojení transpersonální psychologie, sekulárního buddhismu, kontemplativního a psychedelického výzkumu by mohlo vést nejen k oživení transpersonální psychologie, ale i ke vzniku sekulární spirituality, tedy spirituality podložené vědeckými důkazy. A tak se v tomto směru nejspíš máme na co těšit.