O své mnohaleté zkušenosti z oblasti adiktologie hovoří terapeutka BARBARA JANÍKOVÁ. Čím ji oslovil přístup Gabora Matého? A proč věří, že lepší než „válčit s drogami“ je mít pochopení pro lidi se závislostí?
Přes dvacet let pracujete v oblasti adiktologie. Proč jste si vybrala právě tento obor? Co jste se v něm za tu dobu naučila?
Když se ohlédnu zpět, nemůžu říct, že bych si obor záměrně vybrala, prostě jsem v něm najednou byla a už jsem tam zůstala. Na konci minulého století jsem nejdříve absolvovala stáže a působila jako dobrovolnice pro nízkoprahové kontaktní centrum, zhruba po roce jsem nastoupila jako zaměstnanec. Od té doby se věnuji tématům kolem terapie a také minimalizace rizik a škod v souvislosti s užíváním návykových látek (harm reduction). Devadesátá léta byla dobou velkého nárůstu užívání heroinu, a to většinou u mladých lidí. Dlouhodobí uživatelé si téměř vždy nesli velkou zátěž z dětství a dospívání, ať už šlo o traumatizující zážitky z rodiny, nebo často o zkušenosti z ústavní výchovy. Bavila mě vždy složitost a nejednoznačnost celého tématu závislostí. Co jsem se v adiktologii naučila, je, že změny přicházejí pomalu, že pragmatismus a humanita se vyplácejí a že drogové politiky ne vždy dávají smysl a často lidi spíše poškozují.
V čem spočívá vámi zmíněná nejednoznačnost kolem závislostí?
Závislost je sice označovaná jako nemoc, ale není to s ní tak jednoduché. Nezpůsobuje ji například žádný virus, nemá jasný lineární průběh, neexistuje lék, který ji uzdraví, a tak podobně. Máme tady nelegální látky s různým rizikem a legální látky jako alkohol s vysokým rizikem. Člověk, který pije každý den alkohol, je vnímán přijatelněji než člověk, který každý den užívá heroin, přitom obě to jsou rizikové látky, na obou může vzniknout psychická i fyzická závislost, v obou případech mohou uživatelé přijít o sociální jistoty a o zdraví. Alkohol přináší velké zdravotní škody, ale je široce společensky tolerovaný, zkušenost s ním má většina populace. Kokain se v určitých kruzích etabluje jako nedílná součást večírků nebo pracovního dne. Sice často v souvislosti s těmito látkami mluvíme o závislosti, ale je to jen část možných vzorců užívání. Někteří lidé je užívají občas, nepravidelně, závislost se neprojeví. Je potřeba vzít v potaz, že existuje také rekreační užívání nelegálních drog, které kromě akutních rizik (droga například obsahuje nebezpečné a neznámé příměsi) většinou nevede k hlubším problémům. Jde tedy na straně „drogy“ o velkou rozmanitost spektra látek či chování, vzorců užívání, rizik. Dále je tu ona část osobnosti člověka, jeho osobnostní výbavy a podmínek k životu. A nakonec část na straně společnosti – jak se k užívání staví, jaké normy stanovuje, jaké služby poskytuje.
Pragmatismus a humanita se vyplácejí. Můžete blíže popsat, co tím myslíte?
To jsou principy, na kterých stojí harm reduction. Tedy dělat to, co funguje, akceptovat, že potřeba měnit si vědomí je velmi lidská a historicky používaná. Je potřeba nabízet všem lidem, kteří užívají jakékoli látky (či vykazují závislostní chování bez látky, například gambling), pomocnou ruku bez podmínek.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.