Online archiv

Otto Placht je známý jako malíř džungle – už před více než třiceti lety se poprvé vypravil do peruánského pralesa, který proměnil jeho dosavadní monumentální expresivní malbu a obohatil ji o zkušenost radikální jinakosti přírodního světa, šamanských tradic a rituálů, energie mýtů a odlišného způsobu vnímání. Amazonská džungle není prostorem exotického a idylického úniku před civilizací, ale prostředím, v němž se věci přírody i lidského ducha vyjevují ve své opravdovosti, která je zákonitě chaotická, spletitá, živelná a znepokojivá. Cesta takového (sebe)poznání však pobízí člověka dál, nenechává ho ustrnout, ale odměňuje ho prožitky krásy a přesahu. Obrazy Otto Plachta jsou do 22. února k vidění v Praze v Obecním domě.

Závislost není tak rigidní a bezvýchodná, jak se někdy prezentuje. Není to chronické onemocnění vepsané do těla napořád, píše PAVEL NEPUSTIL. Spíš než s nemocí souvisí s návyky, jak je známe z každodenního života. Když se k některým nežádoucím návykům přidají další okolnosti, vznikne zotročující vztah, z něhož není snadné odejít. Pokud však najdeme alternativní zdroje bezpečí, může být tento proces odpoutávání tvořivý a naplňující.

Nejeden čtenář asi považuje adiktologii za módní obor posledních let. Ačkoli užívání návykových látek přesahuje historii lidstva a toxikomanie je popsaná také u některých zvířat, dokončení procesu skutečného etablování tohoto klinického a vědního oboru přece jen chtělo svůj čas. Téměř sto padesát let. A česká stopa je v tomto vývoji viditelná, píše profesor MICHAL MIOVSKÝ.

O své mnohaleté zkušenosti z oblasti adiktologie hovoří terapeutka BARBARA JANÍKOVÁ. Čím ji oslovil přístup Gabora Matého? A proč věří, že lepší než „válčit s drogami“ je mít pochopení pro lidi se závislostí?

Letos potřinácté vyzve Čechy a Češky kampaň Suchej únor k tomu, aby zkusili měsíc abstinovat. Proč má tato akce smysl a co nám pár týdnů odříkání může doopravdy přinést, popisuje JOHANA RŮŽKOVÁ.

Je závislý člověk bezmocný a ztrácí nad látkami, které užívá, i nad celým svým životem kontrolu? Potřebuje pokárání a tvrdá pravidla a je nutné na něho pohlížet jako na morálně selhávající bytost? Podle psychiatra JIŘÍHO DVOŘÁČKA rozhodně ne. V léčebně Červený Dvůr, kde působí, prosazuje jiný přístup, založený na respektu, osobní svobodě a zodpovědnosti.

Behaviorální závislosti či konkrétně návyková porucha hraní digitálních her existují jako hypotetické konstrukty už desítky let, ale jako faktické diagnostické kategorie teprve čerstvě. Kolik lidí a s jakou podobou problému bude vyhledávat pomoc, se teprve ukáže.

Když jsme závislí, něco nemáme pod kontrolou. Anonymní alkoholici právě tuto bezmoc využívají jako prostředek léčby. Nakolik je potom naše odkázanost na vnější okolnosti, nutnost existovat v neideálních podmínkách a také nebezpečí, že náš život nemá smysl, impulzem pro to, abychom se stali skutečně svobodnými, popisuje ONDŘEJ FAFEJTA.

Tendence k závislosti se může projevovat i v mezilidských vztazích. Partnerské a jiné vazby, které se na první pohled jeví jako intenzivní a naplněné láskou, mohou skrývat sklony k přehnanému připoutávání se k druhé osobě. Člověk pak přestává vnímat vlastní potřeby, zcela se přizpůsobuje, omezuje svůj osobní růst a ztrácí pocit vlastní identity.

V českém slově závislost můžeme spatřit i anglický výraz lost, což znamená ztracený. Závislý člověk ztratil spojení se sebou, se svou vnitřní pravdou, se smyslem života. Objevit toto spojení pomáhají při léčbě i psychedelika, popisuje EVA CÉSAROVÁ.

Jak se vyvíjí vědecký náhled na Alzheimerovu chorobu nebo schizofrenii a proč může být prospěšné vypouštět některé vzpomínky? Izraelsko-americký neurolog a psychiatr SCOTT A. SMALL vypráví o tématech své nové knihy, o kreativitě, nostalgii i nacionalismu.

Kdo nebo co vládne našemu životu? Jaká síla ho skutečně řídí? A jaké jsou naše vztahy, z nichž svého pána a vládce odvozujeme? Možná nás přitahuje rychlé uspokojení nebo úleva, ale co přichází potom? Cesta k trvalejšímu prožitku naplnění a smysluplnosti je obtížnější...